Probudilo mě nepříjemné bzučení v mé hlavě. Začala jsem pomalu otevírat oči a mžourat do slunného dne. Chtěla jsem se zvednout abych našla zdroj toho zvuku ale zabraňovala mi v tom něčí ruka přehozená přes můj pas. Vykulila jsem oči a podívala se na spícího a do půlky svlečeného Dominika. Až teď jsem si uvědomila, že ležím jen ve velkém triku a rychle si ho stáhla co nejníž. Ozval se zase ten bzučivý zvuk a já se začala rozhlížet po jeho zdroji. Rozhlédla jsem se po pokoji a všimla si Dominikova telefonu. Natáhla jsem se přes jeho tělo abych na telefon dosáhla. Ještě dva centimetry, natiskla jsem se těsněji na Dominika a zmocnila se jeho telefonu.
" Co děláš?" Zachroptěl na mě Dominik jeho ranním hlasem a začal otevírat oči.
" Někdo ti neustále volá." Podívala jsem se na něj vyčítavě a hodila po něm mobil.
" Au" Předstíral hroznou bolest a potom zvedl hovor. Joteď jsme vstali..... dej nám pět minut ..... jo neboj se.... čus. Típl hovor a podíval se na mě.
" Za pět minut máme být na snídani." Oznámil mi a já pokývala hlavou. Vstala jsem a začala ze země sbírat svoje kusy oblečení. Zašla jsem do koupelny a převlékla se.
můj fit :
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
" Sluší ti to, moc nemám rád tepláky na holkách ale na tobě to vypadá dobře, ostatně jako všechno." Pochválil mě Nik, když jsem vyšla z koupelny.
" Díky" řekla jsem trochu nejistě " asi bysme měli jít ať potom nemají kecy." Podívala jsem se na hodiny. Nečekala jsem na jeho odpověď a rovnou se vydala ke dveřím, už jsem se chystala zmáčknout kliku, když mě zastavila jeho ruka na mém rameni.
" Hele.. nelituješ ničeho, co se včera stalo, že ne?" Zeptal se mě s vážným výrazem. Nervózně si olízl rty a čekal na mou odpověď.
Zamračila jsem se " Myslím, že i kdybych litovala, tak se nic nezmění." Odpověděla jsem a vyšla na chodbu.
" May počkej!" Slyšela jsem za sebou jeho hlas ale neotočila jsem se. Doběhl mě a prudce mě k sobě otočil.
" Sama jsi to chtěla, tak mi to teď nemůžeš vyčítat!" Zvýšil na mě hlas a pořád mě držel za ruku.
" Jo máš pravdu, chtěla jsem to." Podívala jsem se do země a potom zpět na něj. " Nechci nějak ranit tvoje city ale já nejsem ten typ, který se s někým vyspí jen tak a potom na to jen zapomene. Já nechci být nějaká tvoje další trofej chápeš." Mluvila jsem klidně. Myslím ale, že se mi začaly lesknout oči, Dominik to nejspíš poznal a vtáhl si mě do silného a vřelého objetí. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a slzy mi pomalu stékaly na jeho mikinu.
" Nejseš žádná další trofej." Zašeptal a utřel mi hřbetem ruky tváře.
" Promiň - já nevím co se mnou dneska je." Schovala jsem si obličej do dlaní.
" Nemusíš se za všechno omlouvat." Promluvil na mě a vzal mě kolem ramen. " A teď bych docela šel na tu snídani." Usmál se a vykročil s rukou stále na mých ramenech. Nesundal ji ani, když jsme vešli do jídelny. Klukům z labelu to nepřišlo nijak divné, takže nás nechali bez připomínek a narážek. Po snídani jsme se sbalili věci a naplnili dodávky vší technikou. Nakonec jsme si ještě skoro všichni až na pár výjimek zapálili cigarety a jen se bavili o všem možném.
Po cestě do Pardubic jsem seděla zase vedle Dominika. Neustále mě pošťuchoval a rýpal do mě prstem. Já se jen smála a Tokáč nad námi protáčel oči. Nakonec Nik vytáhl z batohu sluchátka a jedno si nasadil, to druhé mi podal a já ho s úsměvem přijala. Zapnul na telefonu nějakou hudbu a já si položila hlavu na jeho rameno. Ani jsem si to neuvědomila a pomalu jsem usnula. Tohle byl snad ten nejhezčí víkend za dlouhou dobu. V Dominikově přítomnosti jsem se vždycky cítila tak hezky.
" Vstávat." Drkal do mě Dominik a snažil se mě probudit.
"Mmm" Zamručela jsem a snažila se spát dál. On ale nepřestával cloumat s mými rameny takže jsem se nakonec nuceně vzbudila.
" Jsme doma." Oznámil mi a vystupoval z auta. Ani bych neřekla, že jsem spala tak dlouho ale v noci jsem se moc nevyspala takže jsem na to měla právo. Vyšla jsem z auta a protáhla se.
" Bože já jsem unavená." Zamumlala jsem si pro sebe a promnula si oči.
" Pojedeš Mayo rovnou domů?" Ptal se mě Jakub.
"Mm.. nevím, asi nemám jinou možnost." Zasmála jsem se.
" Ne, můžeš jít k nám!" Zakřičel odněkud Dominik a vydal se k nám.
" Tak jestli to nikomu nevadí.." Řekla jsme tu trapnou větu ale myslím, že to byla slušnost.
" Jasně, že nevadí. Víc by vadilo kdyby jsi odjela." Přešel ke mně a vzal si na rameno moji tašku.
Potom už jsme se jen se všema rozloučili a slíbili si, že příště musíme jet taky. Většina už odjela a zbyla jsem tu jen já, Dominik, Tokáč a Jakub. Toky nás přivezl před jejich barák a někam odjel.
" Tak vítej." Podíval se na mě Dominik, když odemkl hlavní dveře. Jejich dům byl přesně v jejich stylu, plakáty, led světla a spousta takových blbina ale dohromady to vypadalo dost dobře.
" Wow, fakt hezký." Řekla jsem s obdivem a vešla dovnitř.
.....
tak jo, chci vám tady jen obrovsky poděkovat a za ty čísla jako halo?? Tohle je 18. kapitola a už to má přes 750 přečtení!! Jste boží miluju vás! 🥰🤗
