Pohled Mayi :
Přišla jsem domů celá promáchaná ale s úsměvem. Přítomnost toho klučiny mi byla nějakým způsobem příjemná. Normálně bych byla nervózní z toho někam jít s někým, koho sotva znám ale s Dominikem to šlo nějak samo. Vešla jsem do obýváku a padl na mě pohled obou holek.
" Ale ale, kde jsi byla?" Zeptala se mě Vali spíš ze slušnosti než, že by jí to zajímalo.
" S kámošem." Odbyla jsem ji a doufala, že do toho nebudou dál rýpat. Moje přání ale bohužel nebylo vyslyšeno.
" S jakým?" Začala se zajímat i Anna. Protočila jsem oči a holky se zasmály ale být mě nenechaly.
" No? Dělej" Rýpala dál Vali.
" S Dominikem." Vypadlo ze mě konečně.
" No ty jedeš" zasmála se Anna " docela vysoká laťka."
" Ježiš ne jen se .. vídáme. Stejně je to Dominik bože, jeho životní styl je mi fakt odpornej. Jen se vídáme. " Dokončila jsem svou řeč a zašla do kuchyně.
" No jen aby, dávej si na něj bacha." Promlouvala mi do duše Vali.
" Ne! Nedělejte mi tady proslov o mojí nezodpovědnosti opravdu na to nemám náladu." Zasmála jsem se a holky se přidaly. Vzala jsem si z mrazáku pizzu a dala ji do trouby. Naprostý šéf kuchař.
" Hele nepodíváme se dneska na nějakej film. Mám docela náladu." Podívala se na mě Anna.
" Jo jasně, stejně nemůžu říct ne." Zasmála jsem se.
" To máš pravdu." Zapěla Anna a začala chystat film. Mezitím se mi dodělala pizza a já se do ní blaženě zakousla.
" Stejně nechápu jak to, že furt žereš a pořád máš tak dobrou postavu?" Zaúpěla Vali a hodila po mně nenávistný pohled.
" Nojo někdo má hold štěstí." Pokrčila jsem rameny a šla si za nimi sednout na gauč.
" Ale ty si vůbec neuvědomuješ jaký! Už mě sere pít ty odporný drinky na hubnutí. " Založila si Vali ruce v bok a káravě se na mě podívala.
" No tak je nepij." Řekla jsem a znovu se zakousla do pizzy. Vali jen směšně protočila oči.
" Tak a je to!" Zahlaholila Anna a film začal.
Prvních dvacet minut jsem byla na planetě Zemi a vnímala děj ve filmu. Po třiceti minutách mi film začaly narušovat moje nezastavitelné myšlenky. Otevřela jsem ještě víc oči a snažila se vnímat každé slovo a každý pohyb z obrazovky. Stejně jsem se po chvíli nachytala u toho, jak si v hlavě prohlížím Dominikův úsměv, nebo jak si projíždím motocrossovou trasu. Povzdechla jsem si a nechala svou hlavu ať myslí na co chce.
" Ty vole fakt dobrej film" vytrhla mě Anna z myšlenek "co myslíš May?"
" J-o super fakt dobrý." Koktala jsem a snažila se zakrýt to, že nemám tušení o čem byl.
" Hele jseš v pohodě?" Zeptala se mě Anna starostlivě a začala zkoumat můj nečitelný výraz.
" Jo dobrý, jen jsem unavená už asi půjdu spát." Řekla jsem a začala se zvedat.
" Tak jo, dobrou." Řekly holky ale z jejich výrazu jsem poznala, že mi nevěří.
" Dobrou." Usmála jsem se naposled a mířila do svého pokoje. Svalila jsem se na postel a chytila se za hlavu. Měla jsem ji, jak tlakový hrnec. Plný všeho. Myslela jsem, že mi snad praskne hlava. Otočila jsem se na břicho a zakřičela do polštáře. Stejně to nepomohlo. Tyhle stavy jsem měla hlavně dřív kvůli tlaku a stresu. Zkoumali mě lékaři i psychiatři ale stejně nikdo na nic nepřišel. Nikdo to nevěděl. Vůbec nikdo, nechtěla jsem to říkat aby si o mně nemysleli, že jsem divná, jiná. Zhluboka jsem se nadechla a potom vydechla všechen obsah mých plic ven. A znovu. Znovu. Cítila jsem jak se mi začíná okysličovat mozek a s posledních hlubokým výdechem se otočila na záda a podívala se na strop. Měla jsem už snad milionkrát napočítané prasklinky a zašedlé části omítky nade mnou. Začala jsem počítat znova. Jedna. Dvě. Tři. Promítalo se mi hlavou a já nakonec konečně usnula. Myslím, že jsem si odpočinek rozhodně zasloužila, byl to až moc dlouhý den.
.....
