Pohled Mayi :
Dneska jsem si jela do bytu ještě pro zbytek svých věcí, doufala jsem, tam Dominik nebude. Ignorovala jsem všechny jeho hovory a neodpovídala na jeho esemesky. Vždycky jsem si je přečetla ale nechala je bez odpovědi, doufala jsem, že to po chvíli vzdá a přestane ale zatím to moc nevypadalo. Zaparkovala jsem na parkovišti a vyjela výtahem do pátého patra, Nik si vždycky stěžoval, že nebydlíme v sedmém, vyhnala jsem tu vzpomínku z hlavy a odemkla dveře do bytu. Bylo tu ticho, takže jsem předpokládala, že tu nikdo není. Vešla jsem sebejistě do ložnice ale ve dveřích jsem se zarazila. Na posteli ležel rozvalený Nik, objímal peřinu a spal. Kdyby jsem s ním nezažila svoje řekla bych, že vypadá opravdu roztomile. Teď jsem měla dilema, mohla jsem odjet a on by to nejspíš nikdy nepoznal ale na druhou stranu si spolu stejně někdy musíme promluvit tak proč to neudělat rovnou dnes. Upravila jsem si rifle a trochu znervózněla, opravdu jsem dnes nebyla připravená na to s ním mluvit ale už jsem se rozhodla. Naklonila jsem se a dotkla se jeho nahého ramene, nic to s ním neudělalo, mírně jsem s ním zatřepala a on se začal probouzet.
" Mayo?" Zašeptal a zvedl se do sedu. Až teď se mi naskytl pohled na jeho celý obličej, jeho kruhy pod očima byly tak fialové jako kdyby tak týden nespal. Měl načervenalé a opuchlé oči nejspíš od pláče a neoholené strniště na bradě. Ale i přes to vypadal nějakým způsobem neuvěřitelně přitažlivě.
" Jo." Odpověděla jsem konečně, když jsem na něj přestala zírat.
" Volal jsem ti, psal jsem ti ale tys neodpovídala." Zašeptal chraplavým hlasem.
" Jo." Zopakovala jsem a podívala se do země, styděla jsem se za to, že jsem se chovala jak malé dítě a nevěděla jsem, jak jinak to vyjádřit.
" Ne- nemůžeme to zase vrátit?" Zeptal se mě a já cítila, jak moc ho to uvnitř bolí. Bylo mi ho strašně líto ale zavrtěla jsem záporně hlavou, cítila jsem jak mě začínají svrbět tváře.
" Proč ne?" Zašeptal tak potichu, že jsem ho skoro neslyšela.
" Protože nechci žít tak, že nevím vůbec nic a najednou se něco stane a.. a tys mi lhal a hodně mi tím ublížil j- á.. nejde to Dominiku." Řekla jsem o hodně víc sebejistěji než jsem se právě cítila. Viděla jsem jak ho ta věta zabolela, vryla jsem mu ji pod kůži.
" Já vím a ani nevíš, jak moc si to budu celý život vyčítat ale prosím musíš mi věřit..." Z jeho hlasu bylo slyšet zoufalství.
" Věřit? A kam mě to kdy dostalo Niku?" Řekla jsem kamenně.
" Nemůžeš jen tak odejít a nechat mě takhle, to není- to není fér." Lámal se mu hlas ale i tak mluvil dál.
" Fér nebylo, když mě kvůli tobě málem zabili Niku!" Neudržela jsem se a nechala do svého hlasu proniknout emoce, myslím, že musel poznat, že mě to taky tolik bolí ale nemohla jsem takhle dál. Už nic neříkal jen se na mě díval jeho skleněnýma očima a já se snažila se zase nerozbrečet, nemohla jsem před ním pořád brečet. Naposledy jsem se na něj podívala a potom odcházela pryč. Odcházela jsem pryč od něj a od všeho spojeného s ním. Hodila jsem to za hlavu a vycházela vstříc něčemu novému.
Pohled Dominika :
Seděl jsem zničeně na posteli a díval se, jak odchází pryč.. pryč ode mě. Nechal jsem ji jít, věděl jsem, že tohle byl definitivní konec i když jsme oba dva věděli, že mezi námi pořád něco je. Chápal jsem ji, to co jsem ji udělal se jen tak neodpouští a já bych to nikomu taky nejspíš neodpustil ale stejně jsem doufal, že se stane zázrak a my budeme zase šťastní ale... nevěřím na zázraky.
O měsíc později..
Seděl jsem v klubu, popíjel alkohol a sledoval holky okolo. Byly hezký, dobrý těla, obličej taky nebyl špatnej ale na Mayu neměly. Od toho dne, kdy jsme se bavili v našem bývalém společném bytě jsme se neviděli a ani jsme si nepsali. Žili jsme oba zase životy jako předtím, náš vztah byl takové zpříjemnění ale už to byla minulost.
Střetnul jsem se pohledem s jednou černovláskou v krátkých červených šatech, ta bude dneska moje, pomyslel jsem si a vydal se jejím směrem.
A takhle to bylo. Příběh o nás dvou, příběh o velké lásce a o tom, jak hloupě jsem ji ztratil. Možná jste čekali, že jednoho dne za mnou Maya přiběhne a řekne mi, že mi odpouští a že mě hrozně moc miluje a takhle to nechodilo, tyhle story byly z těch romantických filmů na které jsme s Mayou tolik nevěřili.
......
Ano, je mi líto ale tohle je opravdu poslední díl.. 😭🤍 Jsem strašně, strašně moc vděčná všem co ho dočetli až sem a prožívali se mnou tenhle příběh celou dobu.
! Chtěla bych vám oznámit dvě věci.
1. Tenhle příběh skončil, takže mi můžete psát o čem chcete další, protože mě to baví a rozhodně teď nehodlám končit.
2. V tomhle příběhu vyjde ještě jeden speciální díl ale ten bude jenom takový dodatkový. 🧡
Díky moc vám všem!!!! 💝💘💖💗💓💞💕
