„Ahoj Louisi, co tady děláš?“ zeptal se rozespale Liam a prohrábl si své vlasy. Bez jeho pozvání jsem vešel do jeho bytu. „Jo, klidně můžeš jít dál,“ řekl a zavřel za mnou dveře. Nervózně jsem chodil po místnosti sem a tam. Vjížděl jsem si prsty do vlasů a tahal jsem si za konečky. Jak se všechno mohlo takhle posrat?! „Stalo se něco?“ Přikývl jsem a kousl jsem se do rtu. Až teď mi to všechno začalo pořádně docházet. To, co Emily provedla. Předtím jsem musel být v pohodě. Musel jsem dokonale zahrát svou roli. Musel jsem se smát, líbat Emily a šukat ji, abych nevzbudil podezření, ale hned jakmile jsem vyšel z té prokleté budovy, všechno na mě dolehlo. Uvědomil jsem si, že je Mike mrtvý. A taky že zabil Nialla. Liam přerušil tok mých myšlenek a zastavil mě v chůzi. Trošku mnou potřásl. „Hned mi řekni, co se stalo.“
„Mike zabil Nialla.“
„Ježiši.“
„A to není všechno. Emily pak zabila Mikea a spoustu dalších lidí.“
„Cože? Kdy se to stalo?“
„Někdy večer. Když jsem byl na cestě, akorát mučila Mikea, ale to jsem nevěděl a pak, když jsem tam přijel, všichni byli mrtví. Byl to příšerný pohled. A ještě něco. Ona o tobě ví.“ Liam sebou cukl. Pomalu ale jistě jsem začínal panikařit.
„Jak se o mně dozvěděla?“ Pokrčil jsem rameny.
„Nevím, ale měli bychom se jí co nejdřív zbavit. Nemůžeme čekat do doby, než přijde na to, že to JÁ zabíjím hráče Hry se smrtí. Kdykoli jí může rupnout v bedně a může začít bez důvodu vraždit.“ Liam přikývl.
„Co chceš dělat?“ zeptal se a posadil se na svůj gauč.
„Nevím, ale něco musíme vymyslet. Nejlepší bude, když se jí zbavíme ještě dnes. Už dál nemůžeme čekat. Já jsem chtěl čekat a vidíš, jak to dopadlo. Mike je mrtvý.“
„Neměli bychom zavolat Troyovi?“ zeptal se Liam a šel do kuchyně. Když se vrátil, nesl v ruce flašku bourbonu.
„Nechci ho teď obtěžovat. Řeknu mu o tom, až něco vymyslíme.“
„Tak se na to vrhneme. Přeci jen se mi hned bude spát líp, když budu vědět, že je ta mrcha několik metrů pod hlínou.“
***
„Ahoj někdo. Nevím, kdo jsi, ale právě se díváš na zřejmě poslední video, které natočím. Přestal jsem je točit. Stalo se totiž tolik věcí, které vám dají smysl, jakmile dokončím svůj úkol. Mám pocit, že když tohle dokončím, můj život ztratí smysl. Už nebude pro co žít. Všechno mi život vzal. A když už něco život nevzal mně, tak jsem to byl já, kdo vzal nejbližší ostatním. Proto si také myslím, že nejlepší věc, kterou můžu udělat po dokončení mého úkolu, bude i ukončit můj život, ve kterém se až příliš objevuje smrt. Jasně, našel by se tady určitě nějaký důvod, proč dál žít, ale já ho nechci hledat. Jsem unavený ze svého života. Pomalu, ale jistě se na sebe už nemůžu dívat. V zrcadle začínám vidět lidi, kterým jsem vzal život, a to mě začíná děsit. V mých snech mě provází Emily, která mě zřejmě děsí ještě víc než ti mrtví. Dnes navečer by tohle všechno mohlo skončit. Hra se smrtí by mohla skončit. Všichni hráči by moli být mrtví a už by tu nebyl nikdo, kdo by v ní mohl pokračovat. Dnes v noci se probudím na zvíře. Na zvíře, jehož přirozeností je zabíjet. We're animals. It's our nature to kill. Na tyhle dvě věty si vzpomenu vždy, když mám někoho zabít. Často je říkával Dustin. Tak nějak se staly naším mottem. Ty dvě věty jsou tak moc pravdivé. Lidé jsou doopravdy zvířata. Někteří lidé jsou žraloci. Takovým lidem je lepší se vyhýbat. Někteří jsou jako laně. Tak nevinní. Jiní jsou zase jako straky. Další můžou být jako psi. Takových lidí se doporučuju držet. Jsou vašimi nejlepšími přáteli a přitom od vás očekávají tak málo. Řekl bych, že takových je na světě málo a pořád jich ubývá. Jsou jako nějaký ohrožený druh a my bychom je měli začít chránit, protože se klidně může stát, že dočista vymizí. Pokud by se tak stalo, byla by to nehorázná škoda a pak by nám zbyli už jen opravdoví čtyřnozí kamarádi, kteří jsou nám věrní a milují nás. Víte, lidé s dobrým srdcem jsou skoro vyhynulým druhem. Málo z nás si to uvědomuje, ale je to pravda. Možná právě ve vašem životě je takový člověk a vy si ho dostatečně nevážíte. Jenže jednoho dne ho můžete ztratit a pak až si to uvědomíte, že jste ztratili člověka, který k vám byl vždy upřímný, měl vás rád, nikdy by vás nepodvedl, zjistíte, co jste doopravdy ztratili. Do našeho života budou přicházet a zase odcházet všelijací lidé a je jen na vás, abyste se rozhodli, kdo z nich u vás zůstane po celý život a kdo zase ne. Až najdete tu pravou/pravého, nenechte ji/ho odejít. Dokazujte jim každý den, že je milujete, protože nikdy nevíte, kdy takového člověka můžete ztratit. Nikdy nevíte, kdy se může objevit taková další Emily, která vymyslí novou hru se smrtí. Nezapomeňte, že nikdy není pozdě na změnu. A i když vím, že těmihle záznamy zřejmě nikoho nezmění, aspoň budete vědět, co za myšlenky se mi honily hlavou a budete se snažit mi aspoň trochu rozumět. Víte, já jsem nechtěl, aby se tohle stalo. Nikdy jsem si tohle nepředstavoval, ale prostě se to stalo. Osud musel chtít, abych to zastavil, protože jinak by mi nevzal takovým způsobem Claire. To její smrt byla spouštěčem. Možná osud chtěl, abych tu hru zastavil. Nevím, ale jsem si jistý, že dnes bude hra navždy zastavena. A z celého svého srdce doufám, že se ji nikdo nepokusí obnovit a znovu začít hrát. Snad jsem řekl vše, co jsem chtěl. Svou rodinu miluju nadevše. Jsem vděčný té hrstce lidí, která mě viděla růst, a i když jsem se zrovna vždycky nechoval nejlíp, pořád mě měli rádi. Lidi, které miluju a byl bych ochotný za ně položit život je málo. Asi bych je dokázal spočítat na deseti prstech. Kdybych za ně ale ten život položil, věděl bych, že jsem umřel kvůli někomu, koho jsem měl rád. Že bych někomu zachránil život. Také jsem rád, že jsem mohl poznat několik lidí z uplynulých týdnů. Mrzí mě, že jsem se s nimi seznámil za takové situace. Teď vám chci říct sbohem.“ Vypl jsem kameru a schoval jsem ji do šuplíku u mého stolu.
