„Tak, co myslíš, že byla příčina smrti?“ zeptala se mě Eleanor. Mé oči skenovaly nahé tělo mladé dívky. Mohlo jí být kolem devatenácti let. Tak, myslím, že jí to řeknu i bez podrobnější pitvy. Na jejích blonďatých vlasech byla zaschlá krev. Odhrnul jsem jí vlasy a podíval jsem se na ránu. Už jsem to několikrát viděl. „Vypadá to, že ji někdo vzal baseballovou pálkou po hlavě. To ji jen omráčilo. Samozřejmě, utrpěla velké zranění, ale ne až tak vážné, aby ji to zabilo,“ řekl jsem a pokračoval jsem s hledáním ran na jejím těle. „Její rozmazaná řasenka nasvědčuje tomu, že brečela. Na krku má rýhu, která vypadá, že je stejně hluboká. Tipl bych to na škrcení šátkem.“ Eleanor jenom souhlasně přikyvovala. Zvedl jsem její pravou ruku. „Byla přivazovaná k nějakému předmětu. Typuji, že to byla židle nebos stůl. Na jejích rukou i nohách jsou stopy po provazech. Nové i staré, takže ji někdo dlouho týral. Za nehty nemá žádnou kůži, nebo něco podobného, to znamená, že se nebránila. Na břichu má jizvu. Řekl bych, že je to jizva po cholecystektomii.(odstranění žlučníku) Zřejmě byla diabetička.“
„Byla,“ potvrdila Eleanor. Přikývl jsem a pousmál jsem se, že mám pravdu.
„No, teď už konečně k příčině její smrti. Byla to tahle střelná rána,“ řekl jsem a ukázal jsem na místo. „Vrah jí přiložil pistol přesně tam, kde jí bylo srdce. Znamená to, že se střílelo z bezprostřední blízkosti. Můžu to potvrdit. Krev spolu se svaly je v těch místech světlejší,“ řekl jsem a následovně jsem to ukázal. Všiml jsem si, že k nám došla slečna Taylorová. Světleji červené zbarvení je způsobeno oxidem uhelnatým obsaženým v plynech po spálení střelného prachu, který se váže na hemoglobin(přenáší kyslík) a myoglobin(ve svalech, kde plní funkci hemoglobinu) za vzniku jasně červeného derivátu. „Abych toho zjistil víc, a abychom dostali ven kulku, musí být provedena pitva a raději i rentgenové vyšetření. To je asi vše,“ řekl jsem a pousmál jsem se na ně. Obě dvě na mě překvapeně hleděly. Byl jsem na sebe pyšný.
„Skvěle, pane Tomlinsone,“ řekla Taylorová a poplácala mě po rameni. Odešla k dalšímu páru.
„Udělal jsi na mě dojem. Jsi vážně dobrý.“
„Díky,“ řekl jsem. „Já vím, že jsem dobrý,“ pomyslel jsem si.
O 2 hodiny později…
„Dneska jsi válel, Tomlinsone,“ pochválil mě Dustin.
„Díky. Snažím se,“ řekl jsem.
„Když jsi tak dobrý, mohly bychom tě dneska vzít ven,“ řekla Stephanie. Dustin se zamračil.
„Nebo můžeš jít se mnou, s Troyem a našimi kamarády na bowling,“ řekl nahlas Dustin. A pak tiše dodal: „Možná s námi nezažiješ vzrůšo, ale rozhodně to bude bezpečnější než s nimi.“
„Mám rád bowling. Třeba někdy příště,“ řekl jsem Stephanie.
„Tvoje rozhodnutí.“ Stephanie se falešně usmála.
„Užijte si nudu,“ řekla posměšně Paige. Jak já ji nesnáším.
„Neboj, užijem,“ ujistil jsem ji a pak jsem na ni ještě mrkl.
***
„Tahle koule mi přinese štěstí,“ řekl Troy a políbil rudou bowlingovou kouli. Všichni se zasmáli, včetně mě. Není to tady až tak nudné, ale je mi jasné, že s nimi bych zažil adrenalin. Možná zrovna to potřebuju. Žlábek.
„Nějak se ti to nepovedlo,“ řekla dívka s tmavou pletí a následovně se zasmála. Všichni jsme se uchechtli. Podíval jsem se na ni. Ani jsem si ji pořádně nestihl prohlídnout. Své černé vlasy má v culíku. Její oči mají nejtmavší odstín hnědé. Z dálky vypadají jako černé. Má je orámované černou linkou. Pokud nemá umělé řasy, obdivuji, jak dlouhé řasy má. Její až příliš štíhlé tělo zakrývá sportovní oblečení. Je tady jako jediná sportovně oblečená. A taky jenom její jméno jsem si zapamatoval. Mia Wald, přítelkyně Troye a policistka v Chicagu. Troy se na ni zamračil.
