„Dnes večer tady,“ oznámil mi Niall, když jsem dneska končil dřív, abych mohl konečně odjet domů. Potřebuji si na chvíli odpočinout od Chicaga.
„Nemůžu.“ Niall se začal smát. Myslím, že tu není nic k smíchu. Za chvíli přišel i Mike spolu s Paige. Paige si nás vůbec nevšímala, protože mohla oči nechat na Mikeovi. Za to ten mě probodával pohledem.
„Co je tady směšného?“ zeptal se a tím zastavil Niallův smích.
„Oznámil jsem mu, že dnes večer se tady sejdeme a on mi odpověděl, že nemůže,“ řekl Niall a tím seznámil Mikea a Paige s celou situací.
„Jedu domů. Dneska prostě nemám čas,“ řekl jsem a zamkl jsem svou skříňku. Myslel jsem, že tím tahle celá věc prostě hasne, ale zmýlil jsem se. Co nechápou na tom, že nemám čas?!
„On se tě ale neptal. Oznamoval ti to. Nezajímá nás, co dneska máš nebo nemáš. Prostě se dneska sejdeme a ty na té schůzce budeš, protože jestli ne tak si můžeš rovnou sbalit věci do vězení, protože by se náhodou mohlo stát, že by se na policii dostaly důkazy k jedné vraždě a čirou náhodou bys byl zrovna ty vrah. Mladý vrah krásné dívky, která měla celý život před sebou.“ Nevěřícně jsem se díval na Mikea.
„Dneska v osm tady. Zkus si tady nebýt,“ řekl Mike a vrazil do mě. Pak odešel s Paige, kterou držel za zadek a Niallem, který šel za nimi jako nějaký jejich ocásek.
Má pěst se setkala se skříňkou. Kvůli tvrdému nárazu jsem si trošku odřel klouby. Potřebuji domů. Potřebuji vypnout od tohohle všeho. Musím si promluvit o tomhle všem s Dustinem. Ten mě pochopí a poradí mi. Vždyť i on ještě před nějakou dobou byl zapletený v téhle nekonečné hře se smrtí.
Večer
Čekal jsem na lavičce před budovou. Nikde nebyl nikdo. Všude byla jen samá tma a jediným zvukem byly projíždějící auta. Díky tomu že jsem měl na sobě i kapuci a tmavé oblečení, by si mohl kdokoli říct, že jsem schopný krádeže, nebo dokonce vraždy. A upřímně, nebyl by daleko d pravdy.
„Konečně,“ zamumlal jsem si pro sebe, když jsem uviděl partičku přicházejících lidí. Šest lidí právě šlo mým směrem. Počkat… Šest? Kdo je ten poslední? Že by se přidal i Troy, nebo Dustin? Přece by ještě někoho dalšího nezasvětili do jejich hry. Možná je to dnešní oběť. Světlo z lampy na chvíli osvětlilo jejich obličeje a mně se naskytla možnost vidět jejich tváře. Zřejmě špatně vidím. To přece nemůže být…
„Louisi,“ pozdravila mě.
„Vy?“ zeptal jsem se překvapeně.
„Patří k nám,“ vysvětlila El.
„To ona tohle vymyslela,“ řekl tentokrát Niall.
„Ona je zakladatelkou,“ řekla Steph.
„Tady mě můžeš oslovovat mým jménem, ale ve škole pro tebe budu slečna Taylorová-tvá učitelka.“ Kývl jsem na náznak toho, že rozumím.
„Kdo si hraje, nezlobí. Tak si pojďme pohrát s lidským tělem,“ řekla slečna Tay.. Uhm…Emily a tím nás dala všechny do pohybu. Ještě než jsme vešli do budovy, rozhlídli jsme se, jestli tady někdo není, protože kdybychom někoho uviděli, zřejmě by se dnes stal naší další obětí.
Jenom co jsem vešel do místnosti, pohled mi zůstal na dívce, která byla připoutaná pouty k jedné z trubek v této místnosti. Byla vyděšená k smrti. Po tvářích jí stékaly čerstvé slzy. Šel jsem k ní. Začala ještě víc plakat.
