„Můžeme začít?“ zeptal jsem se, když se všichni usadili. Sborově řekli „ano“. Vzal jsem A1 papír, kde už byly napsané jména všech, kteří by mohli být vrazi Claire, a položil jsem ho na zem. „Chci, abychom na ten papír napsali důvody, proč by chtěl někdo zabít Claire. Liam zjistí, kde se pohybovali v čase, kdy měla Claire spáchat sebevraždu. Tohle by nám měla pomoct najít jejího vraha. Nějaké otázky?“ zeptal jsem se s úsměvem na tváři. Byl jsem pyšný na svůj nápad. Už se potřebujeme konečně hnout z místa a začít něco dělat, protože jinak nikdy nezjistím, kdo zabil Claire a nikdo nebude nikdy potrestán.
„A co El a Mia? Ty tam nespadají?“ zeptal se Troy.
„Ne. U nich víme, kdo je zabil. Je pravda, že u Mii to nevíme přesně, ale u El to víme. Byl to Niall.“
„A pomsta?“ zeptal se znovu Troy s pozvednutým pravým obočím.
„Tu provedeme zaráz. Pomstíme je všechny zaráz. A já se sám postarám o vraha Claire. Ten si to odskáče nejvíc. Bude litovat, že se kdy narodil. Udělám mu z života peklo.“ Nikdo nic nenamítal. „Hlavně nikomu. Zdůrazňuju, NIKOMU o tomhle neříkejte. Nikdy nevíte, co se stane a ten, komu byste to řekli, by to mohl pak říct někomu dalšímu a za pár hodin by to už mohla vědět Emily a to by bylo pak všechno v prdeli!“
„Tak lidi, jdeme na to,“ ohlásil Liam a Mike s Troyem se zvedli na odchod.
„Ty ještě ne,“ zastavil jsem Mikea před odchodem. Vrátil se na místo, odkud se před chvíli zvedl a znovu si sedl. „Chci s tebou probrat ten tenis a to odpoledne, kdy jste nás sledovali,“ oznámil jsem mu.
„Čekal jsem, kdy to vzpomeneš. Co bys chtěl vědět?“
„Vše. Poslala vás Emily? Co všechno jste slyšeli a zjistili?“
„Ne. Emily nás neposlala. To všechno byl Paigin nápad. Obvinila tě, že jsi lhář, a že patříš k policajtům. Celé jsem jí to vymluvil, ale pak ji napadlo jet na výlet. Jeli jsme do té restaurace, kde jsme vás potkali. Bylo mi hned jasné, že to nebyla náhoda, a proto jsem se jí zeptal, jak mohla vědět, že pojedeš zrovna tam. Řekla mi, že jí to zazpíval ptáček do ucha. Někdo tě sleduje. Měl by sis dávat pozor, protože jinak nebudeš jenom ty v úplné řiti, ale i my. Emily by nám tohle nikdy neodpustila a její pomsta by byla příšerná. Neumím si ani představit, jak moc by zuřila.“
„Musíme zjistit, kdo jí to řekl a pak ho odstranit. Teď se to nemůže pokazit. To nedovolím.“
„Rozumím. Zkusím zjistit něco víc.“
„Ty víš, kdo mě může sledovat,“ řekl jsem s klidným hlasem. Poznal jsem to díky jeho gestům. Sice se spolu moc nebavíme, ale tohle jsem na něj poznal. Sklopil pohled, začal si hrát s prsty a začal se vrtit.
„Nevím, ale Paige se s někým začala scházet. Nevím, kdo to je a ani jak vypadá. Pořád jí chodí zprávy od někoho jménem D. Jen musíme zjistit, kdo to je.“
„Pokud něco zjistíš, dej mi vědět,“ tak trochu jsem mu přikázal. Přikývl na znak toho, že mi rozumí. Oba jsme vstali a já jsem ho šel doprovodit ke dveřím. „Díky. Za všechno.“
„Není za co. Dávej na sebe pozor. Když něco zjistím, zavolám ti,“ řekl Mike.
„Dobře.“
***
Procházel jsem se sem a tam po mém obýváku. Svět kolem mě přestal existovat. Pořád musím přemýšlet nad tím, kdo by se mohl skrývat za písmenem „D“. Napadl mě jenom Dustin, ale to je přece blbost. Je to můj a i Troyův kamarád. Pochybuju, že by mě zrovna on sledoval. Proč by to dělal?
I když jsem se snažil sebevíc, pořád jsem přemýšlel nad Dustinem. Co když mě doopravdy sleduje? Pokud ano… Pane bože, řekl jsem mu o Claire. Vždyť o mně ví tolik věcí. Co když mu Troy něco řekl? Co když mu prozradil něco o naší pomstě? Co by získal tím, že by na mě práskal? Pokud motá Paige hlavu a ta něco řekne Emily, jsem mrtvý. Ale co by tím získal? Musel by něco získat, protože jinak by to nedělal.
Šel jsem do kuchyně, kde jsem si napustil sklenici studené vody. Podíval jsem se na hodiny, které visely na zdi. Půl třetí ráno. Měl bych jít spát a zítra se sejít s Dustinem. Jen tak. Jít spolu na pivo a zkusit z něj něco dostat.
***
Zvonek. Otevřel jsem oči a podíval jsem se na mobil, který ležel vedle mě. Čtyři hodiny. Kdo teď může něco chtít? Posadil jsem a z šuplíku jsem vytáhl zbraň. Ani jsem se nenadál a už jsem stál u vchodových dveří. Byl jsem připravený zabít člověka za těmi dveřmi. Nepodíval jsem se, kdo tam stojí a prostě jsem otevřel připravený kdykoli připravit někoho o život.
„Paige,“ řekl jsem a vydechl jsem zadržovaný vzduch z mých plic. Šťouchla do mě svým ramenem, když se prodírala do mého bytu. Byl jsem překvapený, že ji tu vidím. Mlčky jsem za ní zavřel dveře.
Když hraješ „vybiku“, nemáš se otáčet zády k míči. To nám vždycky říkal náš učitel tělocviku. Taky se nemáš nikdy otáčet zády k přátelům, když potřebují tvoji pomoc. A hlavně, nikdy, opakuji, NIKDY se neotáčej zády k nepříteli. A já jsem tu chybu udělal.
A máme tady novou část. Ano, i tady tahle část je o ničem, ale nějak na mě dochází krize(spíš na to nemám čas :D ), a proto je část taková, jaká je. Je krátká a nic moc se v ní nestalo, ale aspoň něco jsem přidala, protože bůh ví kdy bych přidala delší část... Slibuju, že příští část bude zajímavější. Dokonce si ji už teď plánuju v hlavě, takže se máte na co těšit.
Kdo myslíte, že se skrývá za písmenem "D"? Bude to doopravdy Dustin? Vždyť je to Louisův kamarád. Co by tím získal?
Fúúha... doufám, že nejsem jediná, komu dává škola zabrat. Nemoc si fakt vybrala super období. (y) :D No nic. Dobrou noc a uvidíme se u příští části.:) mona
