Na boku je Anna.
Podíval jsem se líp na předmět, který ležel na posteli. Chtěl jsem se ujistit, že je její. Bylo jednoduché poznat, jestli je to její prst, protože Mia měla na svém prstu tetování v podobě symbolu nekonečna a to samé tetování bylo i na uřezaném prstě. Musel jsem svůj zrak odvrátit od postele. Leknutím jsem povyskočil, když mi začal vibrovat mobil.
„Prosím,“ vzal jsem to bez toho, aniž bych se podíval, kdo mi volá.
„Lousi?“
„Jo. Už jedeš?“ zeptal jsem se. Snažil jsem se znít co nejnormálněji, ale moc se mi to nepovedlo… spíš naopak.
„Našel jsi nějakou její část, že ano?“ zeptal se. Přikývl jsem. Věděl jsem, že to nemohl vidět, ale na nic jiného jsem se nezmohl. Věděl jsem, že mu musela taky dojít nějaká její část. Pokud to bylo něco jiného než prst, je tady velká pravděpodobnost, že je Mia mrtvá. „Přijedeš ke mně?“
„Hned tam budu,“ řekl jsem a ukončil jsem náš hovor.
***
Sotva jsem zmáčkl zvonek u jeho dveří, už stál ve dveřích. Jeho oči byly napuchlé od pláče. „Pojď dál,“ zamumlal. Kývl jsem hlavou a vešel jsem dovnitř. Následoval jsem ho až do kuchyně. Na stole byl obal od šperku. „Otevři to,“ vyzval mě Troy. Nejistě jsem se podíval na černý obal. Normálně bych v něm mohl objevit náramek, nebo náhrdelník, ale ani jedno z toho jsem tam nenašel. Místo toho jsem tam našel jazyk.
„Pane bože! Ti zkurvysyni!“
„Nepřežiju to, jestli je mrtvá.“ Soucitně jsem se podíval na Troye. Byl na pokraji zhroucení. Jediným důvodem proč se ještě nezhroutil, byla naděje, že ještě někdy uvidí Miu. „Nesmím o ni přijít,“ řekl a rozbrečel se.
„Nepřijdeš o ni,“ snažil jsem se ho uklidnit, i když jsem věděl, že je to asi marné. Oba jsme věděli, že Emily ho chtěla zpátky už dlouho a to, že chodí s policistkou, ji znervózňovalo. A pak dnešní incident. Myslím, že to byla poslední kapka.
Bytem se rozezněl zvonek. Trochu jsem nadskočil. „Půjdu tam,“ oznámil jsem mu a poplácal jsem ho po rameni. „Děkuju,“ zašeptal skoro neslyšně. Přikývl jsem a mírně jsem se usmál. Otevřel jsem dveře. Nikdo tam nestál. Pouze na rohožce byl růžový balíček převázaný červenou stuhou. Balíček jsem obešel a šel jsem se porozhlédnout k brance. Pořád jsem nikoho neviděl. Tohle není dobré. Ovládal mě špatný pocit, že tam bude další část z těla. Vzal jsem ho do rukou a nesl jsem ho do kuchyně. „Tohle leželo před dveřmi. Nikde nikdo nebyl,“ oznámil jsem.
„Otevři to za mě, prosím,“ zaprosil zoufalým hlasem. Podal mi balíček nazpět. Položil jsem ho na stůl a pomalinku jsem začal rozvazovat červenou mašli. Oddělal jsem víko. Z obsahu balíčku se mi převrátil žaludek. Ano, na tohle jsem byl zvyklý, ale… Ale tohle byla Mia. Spíš její část.
„Co tam je?“ zeptal se Troy. Ani o milimetr se nehnul z místa. Tušil, že to není nic dobrého. „Louisi!“ Pokroutil jsem hlavou. „Podej mi tu krabici,“ přikázal.
„Vážně to chceš vidět?“
„Ať je to cokoliv. Musím to vidět,“ řekl. Druhou větu zašeptal. Věděl, že když kolem toho dělám takovou vědu, nebude to nic dobrého. Váhavě jsem mu podal krabici. Po zhlédnutí obsahu krabice se mu začaly kutálet slzy po tváři. Vytáhl z krabice useknutou hlavu své milované přítelkyně. „Je mrtvá,“ řekl skoro neslyšně. „Ona je mrtvá!“ zařval přes celý dům, až jsem trochu ucukl.
