*Bhang se vyrábí z listů marihuany, které se vyvaří v mléce.
Den #1 – 7.září 2015
„Jmenuji se Louis Tomlinson a dnes nastupuji na univerzitu v Chicagu. Můj obor? Patologie/soudní lékařství. Dostal jsem možnost být ve speciálním programu na této škole. Jsem sice vynikající student, ale tuhle možnost jsem dostal hlavně díky mým rodičům. Můj otec, Troy Austin, jeden z nejlepších amerických právníků. Má matka, Johannah Poulstonová, dcera skvělého plastika a doktorka bez hranic. Sice jsou rozvedení, ale pořád mají skvělé kontakty, které mě sem zvládly dostat.
Teď vám řeknu něco o mně a výběru mého povolání. Vždy jsem chtěl být doktor. Chtěl jsem pomáhat lidem a zachraňovat životy. Trochu divné, co? Nechtěl jsem být patologem, nebo soudním lékařem, ale jednoho dne jsem změnil názor. Teď budu nořit prsty do mrtvého masa. Budu pořád nablízku smrti. Budu zjišťovat, jestli smrt vašeho příbuzného, kamaráda, manžela… byla jenom nehoda, nebo vražda. Zatím si užívejte života. Zítra mi můžete ležet na stole,“ dořekl jsem svou předem připravenou řeč, vstal jsem z postele, na které jsem seděl a šel jsem vypnout kameru. Tak, první nahrávku mám nahranou.
***
Zaklepal jsem na dveře od kanceláře zástupce mého oboru. „Dále,“ ozvalo se. Otevřel jsem dveře do kanceláře a vstoupil jsem dovnitř. Jakmile bylo celé mé tělo za prahem, zavřel jsem dveře a podíval jsem se na pana Hortona. „Dobrý den.“ „Dobrý den, pane Tomlinsone. Sedněte si,“ řekl a ukázal na kožené křeslo před jeho stolem. Udělal jsem to, co mi řekl-sedl jsem si. „Děkuji, že jste mě sem přijali,“ řekl jsem slušně. „Je vám jasné, že tady budete muset předvést výborný výkon a nebudete se flákat, že ano?“ „Počítám s tím.“ „Dobře. Dneska se seznámíte s pracovním místem a vaší hlavní učitelkou, kterou budete ve všem poslouchat.“ „Ať se dostaví paní Taylorová ke mně do kanceláře. Má tady nového žáka,“ řekl pan Horton do mikrofonu. „Hned ji zavolám, pane Hortone,“ ozval se ženský hlas.
„Dále,“ řekl pan Horton, když se ozvalo klepání. Do kanceláře vstoupila sympatická žena. Měla na sobě bílý plášť a pod ním zelené oblečení, které měli vždycky doktoři/učitelé na medicíně. „Slečno Taylorová, tohle je váš nový žák Louis Tomlinson,“ představil mě. Vstal jsem a usmál jsem se. „Těší mě, Taylorová,“ řekla a podala mi ruku. „Tomlinson,“ řekl jsem a chytil jsem její ruku. Myslela si, že si s ní jenom potřesu, ale já jsem měl jiné plány. Políbil jsem jí hřbet ruky a usmál jsem se. Paní Taylorová se trochu začervenala. „Tak, to by stačilo,“ přerušil nás pan Horton. „Běžte mu, prosím, ukázat jeho pracovní místo. Mám ještě kopu věcí na vyřízení a vy mě zdržujete,“ řekl pan Horton přísně. Taylorová se usmála a šla ke dveřím, otevřela je a pak se usmála na pana Hortona. „Na shledanou,“ řekl jsem zdvořile a šel jsem za Taylorovou. Podíval jsem se na Hortona a ten jenom mávl rukou. Myslím, že mě moc nemá v lásce.
„Takže, Louisi, tady máš tvůj rozvrh. Není tam moc přednášek, protože tohle je spíš o praxi, ale i tak musíš mít nějaké hodiny. Nesbírají se tady kredity. Jenom musíš splnit určitý počet hodin a ukázat, že sem patříš.“ „To je vše?“ Přikývla. „Tak to je celkem jednoduché.“ „Docela ano.“
Zastavila se těsně před velkými dveřmi, které měly vést do pitevny. „Dávej si tam pozor,“ řekla a vážně se na mě dívala. Dávej si pozor? Na co? Nebo na koho? Chtěl jsem se jí na něco zeptat, ale to už otevřela dveře a vstoupila do pitevny. „Lidi, přestaňte dělat to, co děláte. Máme tady nového člena týmu, Louise Tomlinsona,“ řekla a všichni k nám šli. Většina z nich byla od krve. Jako první ke mně přišla dívka s hnědými vlasy. Vlasy měla vyčesané v drdolu. Nebyla nějak moc namalovaná, ale extra přirozená taky nebyla. „Ahoj, jmenuji se Stephanie Fedrick,“ řekla a objala mě. „Louis Tomlinson,“ řekl jsem. Jako další ke mně přistoupila dívka s blonďatými vlasy. První, co jsem si na ní všiml, bylo srdce, které držel v ruce. No to si děláš srandu. „Jsem Paige Axford,“ řekla a povýšenecky se na mě usmála. Mrcha. „Louis Tomlinson,“ představil jsem se a taky jsem se falešně usmál. Zamračila se a odešla na stranu, aby se mohl seznámit někdo další. Další dívka byla sluníčko. Úsměv zdobil její krásnou tvář. Měla vlnité hnědé vlasy. Na své tváři měla minimum make-upu. „Ahoj, já jsem Eleanor Calder, se mnou budeš asi ještě častěji než s ostatníma, protože budeme spolu pracovat,“ řekla a usmála se. „Louis Tomlinson,“ představil jsem se a taky jsem se usmál. Už mě to nebaví opakovat. „Ráda bych tě objala, ale jak vidíš, jsem od krve,“ řekla a já jsem si ji prohlídl. Doopravdy byla celá od krve. „Potom mě můžeš obejmout,“ řekl jsem a mrkl jsem na ni. Teď přišli na řadu kluci. „Mike Badley. Už nemusíš opakovat své jméno. Myslím, že jsme ho tu slyšeli už několikrát,“ řekl a falešně se usmál. Podal mi ruku a já jsem ji stiskl, a pak jsem to ucítil. Podíval jsem se na mou ruku, která byla od střev. „Dárek na uvítanou,“ řekl a poplácal mě po rameni. Tou špinavou rukou. Polkl jsem a zhluboka jsem začal dýchat, abych nevybouchl. To zvládneš, Louisi. Pak šel za tou blonckou. Myslím, že se jmenovala Paige. „Miku!“ okřikla ho Taylorová. Mike pokrčil rameny. Jeho ruky obmotal kolem Paige a políbil ji na krk. Tak ti dva to spolu táhnou. „Niall Horan,“ představil se další. Fascinovaly mě jeho modré oči. Ucítil jsem bolest na ruce. „Promiň, neuvědomil jsem si, že držím skalpel,“ řekl a všichni se zasmáli. Pokroutil jsem nad nimi hlavou a přiložil jsem si poraněné místo ke rtům. „Troy Mason,“ řekl kluk s černými vlasy. Jeho vlasy byly nagelované nahoru. Vypadal asi nejvíc v pohodě z kluků. „Dustin Sparrow,“ řekl kluk a přátelsky se usmál. „Tak, všichni se vraťte ke své práci. Eleanor, tobě předávám žezlo. Půjdeš Louisovi všechno ukázat a vysvětlit,“ řekla Taylorová a odešla. „Skvělé přivítání.“ „Promiň. Neradi mezi sebe někoho pouštíme. Většinou všechny odradíme,“ řekla a pousmála se. Chtěl jsem něco říct, ale zabránila mi v tom. „Ptát se můžeš, ale až začneme s prohlídkou.“ „Fajn,“ řekl jsem a následoval jsem ji.
***
„Jdeme do hospody. Tak jsem si říkala, jestli bys nechtěl jít taky. Aspoň by ses s námi lépe seznámil.“ „Ne, díky.“ „Fajn. Tak zítra. Měj se, Louisi,“ řekla a objala mě. „Ty taky,“ řekl jsem a otočil jsem se na patě. Můj směr? Domů. Konečně!
Držel jsem v ruce hrnek s kávou a díval jsem se na noční Chicago. Položil jsem si hrnek na stolík vedle mě. Vzal jsem krabičku od cigaret a jednu jsem si vytáhl. Vložil jsem si ji mezi rty a vzal jsem ze stolu zapalovač. Zapálil jsem cigaretu a popotáhl jsem. Nikotin začal naplňovat mé zničené plíce. Vydechl jsem obláček dýmu a sledoval jsem, jak se rozplývá. Zase jsem popotáhl a nechal nikotin mi ničit plíce. Jestli se jednou dostanu na pitevnu, budou kroutit hlavami nad mými plícemi. Ale co… Už tu není, aby mi zabránila v kouření.
„Co chceš?“ zeptal se mě chlápek, který kšeftuje s marihuanou. „*Bhang,“ odpověděl jsem mu. „Bhang?“ podivil se. „Jo. Slyšel jsem, že ho zrovna dneska máš,“ řekl jsem. „Mám, ale nechceš raději jointa?“ „Chci bhang,“ řekl jsem vážným hlasem. „Pojď se mnou,“ řekl chlápek a já jsem ho následoval.
Ok, první část.:3 :) Začíná to hodně o ničem, ale pak to bude lepší. Myslím-snad.:D Tolik osob už v první části, co? Snad se v tom moc neztrácíte. Prosím, dejte tomuhle příběhu šanci.:) I když je to jenom první část, byla bych ráda, kdybyste mi napsali váš názor.
Věnuji to tobě, protože mě pořád(no, ehm..) posloucháš a pomáháš mi. Máš to se mnou těžké.
To je vše. mona
