Stíny elfů

1.

Třeskot zbraní na chvíli ustal. Udýchaně jsem zaujala postoj a vykryla výpad.

Aren mě praštil do břicha a povalil na zem. 
„Děkuji za souboj, Eressië."

Byla jsem zklamaná, to bylo dnes už podruhé co  mě porazil.

 „Také děkuji, Arene." odpověděla jsem rozmrzele.

Aren mi pomohl vstát, oprášila jsem se. Zasunula jsem meč do pochvy vydala směrem k Firionovi. 
„Ahoj Firione."

„Ahoj Eressië. Věnuješ mi jeden souboj s Tebou?" zeptal se.

Moc se mi do toho nechtělo, protože mě vždycky porazil a navíc jsem teď bojovala.

Ztěžka jsem si povzdechla, kdybych ho odmítla, nesmírně bych ho tím urazila. 

„Bude mi ctí princi Firione." Postavili jsme se proti sobě a najednou jsem ucítila jak někdo dotkl mojí mysli. 

Než jsem stačila cokoli udělat, uslyšela jsem jak říká: „Nohy trochu k sobě a meč trochu dolů."

Překvapeně jsem zamrkala, ale poslechla. Firion se na mě rozběhl a udělal výpad na rameno. 

Odrazila jsem ho a praštila ho jílcem do břicha. „Až udělá výpad na rameno, tak se odraz od stromu a zasáhni ho do zad."

Jak tohle může vědět?? Byla jsem zvědavá, jak to dopadne.

Firion vypadal naštvaně, odrazil se a provedl složitou sérii útoků. Zatlačil mě ke stromu, kde jsem se odrazila a provedla výpad. 

Takže měl pravdu, pomyslela jsem si překvapeně. Kolem nás se začali shromažďovat elfové a napjatě sledovali souboj.

Několikrát jsem ho zasáhla do ramene a do břicha. Firion změnil postoj na jinnou techniku boje. No to si dělá sradnu. 

Musel vybrat zrovna tuhle. „Skončíme to." řekl a zuřivě se vrhl vpřed.

Nevím, jak dlouho jsem s ním bojovala, ale byla jsem unavená a bolelo mě celé tělo.

Napadla mě jediná možnost, jakou bych mohla ukončit souboj.

Bleskurychle jsem odrazila poslední ránu a  můj meč zůstal těsně u jeho krku. Firion překvapeně upustil meč.

„Jak jsi to udělala??!" zeptal se nevěřícně. 

„Děkuji za souboj, Firione." Mírně jsem se uklonila a zasunula meč do pochvy.

Něco zamumlal a zvedl se. Vzápětí se ozval potlesk několika elfů.

Zrudla jsem a rychle odešla na nedaleký palouček. Pořád jsem cítila přítomnost cizího elfa ve své mysli. 

„Kdo jsi?" zeptala jsem se nedočkavě. Pořád jsem cítila přítomnost cizího elfa ve své hlavě.

,,Ymithrirr, Eressië." Překvapeně jsem sebou trhla. Jak to, že zná moje jméno?!

Chtěla jsem něco říct, ale byl rychlejší. ,,Jak se jmenuje tvůj mistr?"

,,Aren. Je to nejlepší šermíř, kterého znám."

Odmlčela jsem a dodala napůl otráveně a zklamaně. ,,Je lepší než já."

Ptal se mě na všechno možné a já mu to oplácela.Bylo to zvláštní, ale přišlo jako bych ho znala odjakživa.

,,Promiň, učitel mě volá." zamumlal a stáhl se z mojí mysli.

Otočila jsem se a těsně u mě byl Aranel. Trochu jsem se lekla, ale nedala jsem to nijak znát.

,,Co tu děláš tak sama? Sedíš tu aspoň hodinu."

Poposedla jsem si a podezíravě ho sledovala. ,,Nejsem tu sama, ji tu TY!" opáčila jsem jedovatě.

Zasmál se a vyšvihl se do koruny stromu. Chvíli se na mě díval a já ho probodávala pohledem. 

Po chvíli se nadechl a řekl: ,,Královna Tárí tě volá."

Přikývla jsem a vydala se do paláce. Cestou se ke mně přidal Firion, Adrie a Aranel.

Vešla jsem se do trůnního sálu a společně jsme pozdravili. 

,, Pojedete k bílým elfům dokončit výcvik. Váš mistr bude Tavarill a s jeho žáky vás seznámí."

Přikývli jsem a pokynula nám, abychom odešli.

Nemohla jsem tomu uvěřit, pojedu k bílým elfům.

Rychle jsem vešla do pokoje a začala si balit. Vzala jsem si oblečení, zbroj a všechny ostatní věci, které jsem potřebovala.

,,Už vyrážíme Eressië." zavolal Firion.

 ,,Hned jsem tam." odpověděla jsem a vzala jsem si věci.

Když jsem přišla k bráně všichni už na mě čekali.

,,Pro lepší kondici si trochu zasportujeme. Pokud poběžíme, dorazíme do Elthrímu za několik hodin." oznámil elf.

Snad to neni moc zmatený nebo nesouvislý, doufám že se vám to líbí. ♥