Stíny elfů

15.

Vyrazili jsme brzy ráno. Celou krajinu zahalovala mlha.

Odpoledne jsme zastavili u jezírka, abychom doplnili zásobu vody.

Hladově jsem se zakousla do jablka a šla k jezírku.

Postavila jsem se na skalní výklenek a pozorovala zurčící vodu.

Najednou mi celým tělem projela ostrá bolest a já spadla do vody.

Snažila jsem se vyplavat nad vodu, ale nešlo to.

Voda kolem mě měla načervenalý odstín. Sebrala jsem poslední síly a doplavala na břeh.

Něco se mi otřelo o ruku. Potlačila jsem výkřik a vyskočila na nohy.

Bylo to malé dráče. Rozhlédla jsem se kolem, už jsem nebyla v lese, ale v obrovském údolí.

Dráče se mi otřelo o nohu. Posadila jsem se na zem.

Chtěla jsem si ho vzít na klín, ale dráče zakřičelo, mělo natrhlé křídlo.

,,Envinyata o." zašeptala jsem. Dráče radostně poskočilo a začalo kroužit ve vzduchu. Postavila jsem a pozorovala ho dokud nezmizelo mezi stromy.

Na zádech jsem ucítila horký dech. Pomalu jsem se otočila. Těsně u mojí hlavy stál mohutný drak.

Ani jsem ho nezaslechl a přicházet.

Snažila jsem se, abych nezpanikařila. ,,Jsi odvážná, kdykoliv bych tě mohl zabít."

Oproti tomu jak vypadal, měl jemný hlas.

,,Proč jsi tomu dráčeti vyléčila křídlo?"

Ztěžka jsem polkla. ,,To by udělal každý..."

,,Ne, neudělal. Bylo tu už spousta elfů, ale málokdo to udělal." Změřil si mě pohledem a pokračoval.

,,Zemřelo by. Dám Ti jistou schopnost. Budeš moct někomu darovat život, ale jenom když to bude potřebovat."řekl a pak pokračoval.

,,Jestli ho zneužiješ, zemřeš. Bude to alespoň zkouška, abych zjistil, že jsem se nespletl."

Nechápala jsem to. Mohl mě rovnou zabít.

Místo toho si vybral krutější způsob.

Celou dobu jsem se neodvážila ani pohnout. ,,Teď se vrať zpátky, odkud jsi přišla."

Chvíli se na mě jen tak díval.

Náhle se otočil a vzlétl. Bezmocně jsem rozhodila rukama. To se snadno řekne: ,,Vrať se zpátky, odkud jsi přišla..."

V tom mě něco napadlo, když jsem se sem dostal vodou, možná, že se dostanu zpátky stejně.

Rychle jsem se začala brodit vodou a potopila se.

Voda kolem mě měla načervenalý nádech, tělem mi projela ostrá bolest.

Slyšela jsem výkřiky. Takhle to přece nemůže skončit, pomyslela jsem si....

Vyplavala jsem nad hladinu a snažila se popadnout dech.

Doplaval jsem ke břehu, okamžitě ke mně přiběhlo několik elfů.

,,Co se stalo, Eressië?!" Ymithrirr si mě vyděšeně prohlížel.

,,Já... nevím." Z paže mi trčel šíp. Zlomila jsem ho a okamžitě sykla bolestí.

Ymithrirr mě podepřel a pomohl mi do tábora.

Posadila jsem se a vyhrnula si rukáv, aby mi Ymithrirr mohl vyčistit ránu.

Vytáhl mi zbytek šípu a vyčistil ránu. ,,Envinyata o." zamumlal.

,,To není možné." Zkusil ještě několikrát provést kouzlo, ale nešlo to.

Věnoval mi omluvný pohled. ,,Bude s tím něco muset udělat Vesso." řekl a mezitím mi obvázal ruku.

,,Za chvíli vyrážíme." Políbil mě na čelo a odešel.

.... timeskip ...

,,Za jak dlouho tam budeme?" Jeli jsem už několik hodin v kuse.

,,Už jsme tady." Pod námi byl obrovský tábor, sjeli jsme z kopce.

Pomalu jsme jím projížděli. Ymithrirr vydal několik rozkazů.

Zastavili jsme se před dvěma bílými stany.

Chtěla jsem slézt z koně, ale uklouzla mi noha. Někdo mě zachytil.

,,Celeborne! Kde se tady bereš?!" Na tváři se mu vykouzlil úsměv.

,,Přijel jsem s Vessem, ale celou cestu si pořád stěžoval." Pokrčil rameny a koutky úst se mu zacukaly. ,,Asi nemá rád koně."

Při představě, jak Vesso jede na koni, jsem měla co dělat, abych nevyprskla smíchy.

,,Ahoj Celeborne."pozdravil ho.

Otočila jsem. Ymithrirr ho zpražil pohledem.

,,Máš připravený stan." Tón jeho hlasu se změnil, jakmile na mě promluvil.

Přikývla jsem. ,,Řekni Vessovi, ať za mnou přijde."

Ymithrirr mě chytil za ruku. Zvedla jsem jedno obočí. ,,Ty žárlíš?!" zeptala jsem se.

Neodpověděl, ale zrudl. Zasmála jsem se a opřela se o něj.

Vešli jsme do mého stanu. ,,Nechal jsem ti přinést věci a ..."

Zavřela jsem oči a dlouze ho políbila. ,,Strašně moc tě miluju..." zašeptala jsem a objala ho.

,,Vesso už jde."

,,Tak co potřebuješ?"

Po rychlém vysvětlení vážně pokýval hlavou a prohlédl si ránu.

,,Šíp byl lehce otrávený. Budu ti muset jed vyndat, ale budu zřejmě hodně bolet. Hned jsem zpátky." Za několik minut se vrátil.

,,Posaď se na židli."

Ymithrirr chtěl odejít, ale Vesso ho zadržel.

,,Pomůžeš mi." řekl a podíval se na něj tak, že o tom nechce mluvit.

Vesso začal vyndavat něco z brašny, kterou si přinesl.

Podal mi kus látky a řekl: ,,Dej si to mezi zuby, kdybys chtěla křičet."

To určitě, pomyslela jsem si. Bohužel jsem nevěděla, jak moc jsem se spletla.

,,Ymithrirre, budeš jí držet." Projela mnou vlna nejistoty.

Dala jsem si látku mezi zuby, Vesso zamumlal kouzlo a začal mi vytahovat jed z těla.

Zaryla jsem nehty do opěradla a drtila látku mezi zuby.

Přišlo jakoby mi chtěl utrhnout ruku. Po tváři mi steklo několik slz.

Za dvě minuty vytáhl Vesso jed z těla. Když mi vyléčil ránu, ukázal mi malou lahvičku s jedem.

,,V pořádku?"zeptal se Ymithrirr. Přikývla jsem.

,,Díky." Mávl nad tím rukou a řekl: ,,Mám ještě práci."

Ymithrirr mě letmo políbil. ,,Já už musím taky jít." Oba odešli ze stanu.

Několik minut jsem tam seděla.

Pak jsem vytáhla knihu od Tavarilla a další hodinu v ní studovala. Pak jsem vzala flétnu a zkusila něco zahrát.

Ze země vyrazil výhonek a mezitím co jsem hrála rostl a objevili si žluto-oranžové květy.

Odložila jsem flétnu a váhavě přistoupila ke květině. Bylo na ní něco ....magického.

,,Nesu vzkaz pro velitele." Podle hlasu jsem poznala, že je to Yarsha. Čekal před stanem.

,,Pojď dovnitř." zavolala jsem.

,,Máte se dostavit do stanu krále Vanyara." řekl a dodal. ,,Na válečnou poradu."

Je tu zase další kapitola... Doufám, že si užíváte prázdniny. ; )