Stíny elfů

3.

Brzy ráno jsme začali s Tavarillem cvičit kouzla.

,, Teď zkuste zmrazit vodu a pak zrušte kouzlo."

Jeho cvičení byla těžší než se na první pohled zdálo.

A i když jsem se snažila sebevíc, vždycky se mi podařilo zmrazit jenom povrch vody.

Adrie se na mě posměšně šklebila, vůbec jsem jí neměla ráda. Vlastně jsem jí nesnášela. 

Vřela ve mně zlost, naštvaně jsem zamumlala potřebné kouzlo a k mému údivu voda zmrzla.

Ihned jsem zrušila kouzlo  a vítězoslavně se na ní podívala.

Ta jenom soptila vzteky a zašklebila se. Tavarill se na mě pochvalně podíval. 

Po zbytek dopoledne jsme zkoušeli alespoň dalších 10 kouzel. Bylo to vysilující.

Konečně nadešel oběd. Po něm jsme ještě cvičili s mečem, asi 2 hodiny.

 ,,Zítra se na vás přijde podívat princ Celeborn, rád by vás viděl při výcviku." oznámil Tavarill.

Ozvalo se překvapené zamumlání.

Když jsem skončili, šla jsem za Falionem.

,,Falione?"zavolala jsem na něj.

,,Hmmm."

Zhluboka jsem se nadechla a zeptala se.
,,Má Ymithrirr bratra?"

,, Jo." odpověděl. Jelikož jsem byla zvědavá, tak jsem se ho ještě zeptala, jak vypadá.

Bohužel naneštěstí odpovídal elfovi, co mi našel můj meč.

Když jsem šla do pokoje, začalo se stmívat.

Zavřela jsem dveře a chtěla si rozsvítit.

Někdo mi, ale zkroutil ruku a praštil se mnou o zeď.

Sesunula jsem se na zem, ale kromě bolesti hlavy mi nic nebylo.

Byl to temný elf. Měl ledově-modré oči, které svítily ve tmě. 

Nedokázala jsem pochopit, jak se sem dostal.

,,Kde máš ten meč?" Měl drsný, chladný a nepříjemný hlas.

,,Kdo si myslíš, že jsi ?!" opáčila jsem jedovatě i když se hlas trochu třásl.

,,Říkají mi Valinol." odpověděl klidně.

Zalapala jsem po dechu, přede mnou byl jeden z nejlepších temných bojovníků krále Alcothara.

Na okamžik jsem litovala, že jsem se vůbec zeptala.

Než stačil jeden z nás cokoli říct někdo zaklepal.

Valinol se ke mně naklonil a zašeptal: ,,Najdu si TĚ!"

Proskočil oknem a zmizel ve tmě.

Pomalu jsem se zvedla.

Rychle jsem rozsvítila a otevřela dveře.

,,Aranel Vám něco posílá." Voják mi přinesl dva nože a vyřídil mi od něj vzkaz. 

Celou noc jsem měla noční můry a několikrát jsem se probudila. 

Ráno jsem byla unavená, ale na výcvik jsem přeci jen šla.

Cvičili jsme těžší kouzla a Tavarill nám vysvětlovat postupy.

Za chvíli přišel princ Celeborn a se zájmem nás sledoval.

Bylo mi trapně, nejhorší ze všeho bylo, že se díval zejména na mě.

Většinou jsme seděli na zemi, aby se nám ztížila obtížnost.

,,Zkuste zvednout tenhle šíp do vzduchu a tam ho přelomte." řekl Tavarill.

Když se mi to konečně podařilo, postavila jsem se.

Vzápětí se mi zatmělo před očima a cítila jsem jen tupou bolest a vzdalující se výkřiky.