Stíny elfů

10.

Zamrkala jsem očima a podívala jsem se kolem sebe.

Ležela jsem na posteli v pokoji, který byl zřejmě hned vedle místnosti, jam jsme přinesli Ymithrirra.

V hlavě mi trochu tepalo, ale bylo už lépe .

Posadila jsem se a uviděla jsem Ymithrirra. Srdce mi radostně poskočilo.

Vypadal v pořádku a klidně spal.

Chtěla jsem vstát, ale uklouzla mi noha a nemohla jsem se postavit.

Zatnula jsem zuby bolestí. To se může stát snad jenom mně. V duchu jsem tiše zaklela.

Asi jsem si zvrtla kotník, pomyslela jsem si.

Přemohla jsem se a snažila se doplazit, až k jeho posteli.

Klidně dýchal a krk už neměl tolik nateklý. Opatrně jsem ho vzala jeho ruku do té svojí.

Elf nebo kdo to vlastně byl, překvapeně vešel do místnosti. 

Tentokrát měl na sobě i košili.

,,Co se ti...." Mávla jsem nad tím rukou, že to má nechat být.

,,Je to jen kotník."
V tuhle chvíli mě to tolik netrápilo.

,,Jak se vlastně jmenuješ? Ještě jsi mi to nestačil říct." řekla jsem a dodala. ,,Mimochodem já jsem Eressië."

Když jsem vyslovila svoje jméno, cukl sebou. Upřeně jsem ho sledovala a čekala co mi odpoví.

,,Jsem Vesso." Nevím proč, ale taky jsme sebou cukla. Okamžitě se mi vybavil plameny, křik a kupodivu i draci. Rychle jsem to zahnala.

Zřejmě to byla vzpomínka na sen.

Vesso zavrtěl hlavou a něco zamumlal. Přešel na druhý konec místnosti ke stolu plného baněk, bylin, mastí a dalších věcí.

,,Ty jsi léčitel?" zeptala jsem se zvědavě.

,,Hmm, a taky kouzelník." odpověděl a pořád drtil a smíchával nějaké byliny.

V pokoji byla cítit vůně bylin a mastí, bylo to uspávající. Byla jsem unavená i když jsem spala už předtím.

Pomalu se mi klížila víčka, trochu pevněji jsem stiskla Ymithrirrovu ruku.

,,A Vesso? Už je v pořádku?" zeptala jsem se.

,,Hm. Proč se ptáš?" Po jeho odpovědi jsem usnula.

Vesso- elfí kouzelník, přeměna na draka

Vzbudila jsem se až ráno. Trochu jsem vyléčila svůj kotník a pokusila se vstát.

Noha mě sice trochu bolela, ale ne nějak zle.

Jak jsem mohla spát tak dlouho?! Možná jsem se neměla ani divit, poslední dny byly vyčerpávající.

,,Erë?" Na chvíli jsem se ani nepohnula, ale pak jsem ho rychle objala.