Stíny elfů

14.

,,Kde jsou ostatní?!" zeptala jsem se.

,,Vybrali mě jako doprovod. Takže... kam půjdeme?" Měl zvláštní odlesk v očích a lišácky se usmíval.

Měla jsem důvod mu to nevěřit, ale nikdo jiný tu nebyl. Neměla jsem na výběr.

,,Nejdřív do knihovny a pak se uvidí." odpověděla jsem zamyšleně.

                                                                    ... timeskip ...

Něco tu přece musí být. Snažila jsem se najít nějaké informace o té melodii, ale zatím bez úspěchu. 

Vytáhla jsem z police další knihu. Hudba a magie 

To vypadá zajímavě. Otevřela jsem knihu, tady to je. 

... Málo elfů bylo tak nadaných, aby dokázala spojit magii a hudbu v jedno.   Někdy docházelo k soubojům mezi elfy, kteří toto umění ovládali, ale málokdy přežil jeden z nich. Později se tato technika skoro vytratila.... 

Zamyšleně jsem knihu vrátila do police. Chtěla jsem o té magii vědět víc.

,,Jdeme." Celeborn se zvedl ze židle a následoval mě. 

Šli jsem na tržiště. Procházeli jsme mezi stánky, u jednoho jsme koupila květiny.

Odešli jsme z tržiště a pokračovali směrem k Západní bráně.

,,Kam to jdeme?!" Neodpověděla jsem. Měla jsem sevřené hrdlo a cítila se sklíčeně.

Dál se mě na to neptal.

Došla jsem ke starému dubu a položila na hrob květiny. Nic se nezměnilo, pomyslela jsem si trpce.

Vítr mi jemně pročesával vlasy. Setřela jsem si slzu.

,,Půjdeme za Tavarillem." Řekla jsem tiše.

                                                                                    ... 30 minute later ...

,,Myslím, že ty to zvládneš." Asi po půl hodině Tavarillova vysvětlování, zřejmě usoudil, že jsem  toho schopná. Beze slova mi podal knihu.

Uvnitř jsem byla hrozně šťastná. ,,Jak se dá taková flétna sehnat?"

Pousmál se řekl: ,,Nedá se sehnat, musíš si ji vyrobit."

Překvapeně jsem se na něj podívala. ,,Kouzla by jinak vůbec nefungovala. Tady, seženeš tu nejlepší materiál."

Podal mi lístek s adresou. ,,Děkuji, Erbithril." Vstala jsem a uklonila se. 

Lehce kývnul hlavou a napil se čaje.

Na ulici se po nás ohlíželo spoustu elfů, zrychlila jsem krok.

,,Tady to je." Kdyby mě Celeborn neupozornil, nejspíš bych ten dům přehlédla.

Spěšně jsem vešla dovnitř. Byla tu cítit levandule. Police byly zaplněné knihami, svitky, krabičkami a dalšími věcmi.

Do místnosti vešel muž menší postavy, aniž bych si toho všimla.

,,Pojďte za mnou." Odhrnula jsem závěs a vešla do vedlejšího pokoje.

,,Předpokládám, že jste si přišla pro materiál. Vyberte si velmi pečlivě."

Ukázal na stůl, který byl plný dřeva.

Zavřela jsem oči a snažila se vnímat energii jednotlivého dřevo.

Otevřela jsem oči a ukázala na poslední v řadě. ,,Dubové dřevo, houževnaté, silné. Všichni, co si ho vybrali, nikdy nelitovali."