Stíny elfů

6.

*Naivara- elfská bojovnice, snoubenka Ymithrirra

Sedla jsem si k ohni, přemýšlela jsem. Co když se něco pokazí, co když to prostě nezvládnu?

Nad tím ani nepřemýšlej.  

Překvapeně jsem sebou trhla. Ymithrirr se vedle mě posadil a zpříma se mi díval do očí. 

Jak víš, nad čím čím jsem přemýšlela?!  zeptala jsem se.

Vlastně ani pořadně nevím, nějak jsem to prostě věděl. Asi mám s Tebou nějaké spojení.

Pokrčila jsem rameny. Chvíli jsme seděli jen tak u ohně.

Odkašlal si a řekl: ,,Asi bych měl jít na hlídku."

Oba jsme vstali. ,,Dobře. Tak,.... dobrou noc." vyhrkla jsem. Nervózně přikývl a vyrazil do tmy.

To musím být vždycky tak nemožná?! Nesnáším, když jsem nervózní. Povzdechla jsem si a šla spát.

                                                                  ... timeskip ...

,,Dáš si ještě?" zeptal se Falion a s tázavým pohledem mě sledoval.

,,Ne." zahuhlala jsem s plnou pusou. Rychle jsem se napila a polkla. 

U řeky jsme společně umyli nádobí.

Když jsme měli odjíždět, tak se Falion začal zničehonic smát. Ymmithrirr k nám přišel a nechápavě se na mě podíval. K mé smůle se začal taky smát.

,,Promiň, ale máš  ..." Dál už to nedořekl, protože se začal zase smát.

V tom ke mně Ymithrirr přišel a opatrně mi kapesníkem něco setřel z tváře. Celou dobu se mi díval do očí.

 Okamžitě jsem zrudla, bylo mi hrozně. Spěšně jsem se odvrátila.

Falion se pak asi další 2 hodiny nepřestával tlemit. Protočila jsem oči. 

V tom se za námi ozval dusot kopyt.

Rychle jsem vytáhla šíp a luk a mířila na přibližující se jezdce.

,,Naivaro? Mialle? Co Vy tady děláte?!" Sklonila jsem luk a nechápavě jsem nepřestávala pozorovat. 

,,Ymithrirre, Falione! Ráda Vás vidím. S Mialle jedeme k Naorským planinám a očvidně máme společnou cestu."

Mě jakoby si ani nevšimla. Měla ostře řezané rysy, zelené oči a zrzavé vlnité vlasy.