Stíny elfů

18.

Alcothar- král temných elfů

,,Eressië! Máš se dostavit ke králi."

Do stanu vtrhl Falion. Rychle jsem vstala a co nejrychleji tam doběhla.

,,Podle zvědů je Alcothar a jeho armáda jen 10 hodin odtud."

Vanyar se otočil na mě a řekl: ,,Veliteli Eressië, budete mít naše nejlepší lukostřelce a poletíte na gryfech." Rychle jsem přikývla.

Nebyl to tak těžký úkol. Navíc po tom včerejšku jsem mohla být ráda, že jsem dostala nějaké velení.

Pak se obrátil k ostatním a začal rozdělovat další úkoly. Projela mnou vlna vzrušení a zároveň strachu.

Hlavou se mi míhali myšlenky, o kterých jsem nechtěla ani přemýšlet.

,,Rozchod." zavelel král.

 Všichni se vyhrnuli ze stanu.

                                                                                  ... timeskip ...

,,Všichni to chápou?!" Zkoumavě jsem si všechny prohlížela. Nebylo by dobré, kdyby náš plán nevyšel, pomyslela jsem si.

Dostala jsem sborovou odpověď. ,,Ano, veliteli."

Snažila jsem se vypadat vyrovnaně i když jsem vyrovnaná nebyla ani trochu.

Ozvalo se řinčení zbraní. Dala jsem povel a všichni vzlétli.

Gryfové vrhali kameny na temně-modré postavy pod námi.

,,Nabít!" zařvala jsem a sama jsem v rychlém sledu vystřelila několik šípů.

,,Pal!" Všichni natáhli tětivy luků a vystřelili. 

Thorondor dal znamení a spolu s ostatními gryfy se snesl na bojiště.

Seskočila jsem z gryfova hřbetu a vrhla se mezi elfy.

Byli to jatka. Všude bylo spousta mrtvých a to za tak krátkou dobu.

Snažila jsem nepanikařit. Nikdy jsem nic takového nezažila.

Srdce mi rychle bušilo.

Koutkem oka jsem zahlédla Arnora. Cítila jsem, jak se ve mně zvedá obrovská vlna vzteku.

Bez rozmyšlení jsem natáhla tětivu a prostřelila mu zápěstí. Okamžitě upustil meč a podíval se směrem ke mně.

Vztekle se na mě zašklebil, ale v očích se mu mihl strach.

Rychle popadl meč a zaútočil na mě. Hbitě jsem se vyhnula  všem jeho ranám a probodla ho z nechráněného boku.

Meč mu vypadl z ruky. ,,Ty mrcho..." Oči mu zeskelnatěli a pomalu se sesunul k zemi.

Falion se se mnou spojil myslí.
,,Eressië! Ymithrirr bojuje s Alcotharem..." 

Mohl tam být kdokoliv, jen jsem doufala, že to nebude on.

Přejel mi mráz po zádech. ,,Falione, jak..."

,,Prostě tam běž."  Ještě mi ukázal jeho polohu a pak se stáhl.

Na nic už jsem se ho neptala a snažila se Ymithrirra najít.

Po chvíli jsem je konečně našla. Přejel mi mráz po zádech. Pocit, po tom když jsem spatřila Alcothara, se nedal popsat.

Viděla jsem jak, stojí proti sobě. Ymithrirr ztěžka dýchal a snažil se udržet na nohou.

Tohle bylo moc i na něj.

Sevřela jsem pevněji meč a zaútočila na Alcothara. Lehce odrazil moji ránu a pobaveně se zašklebil.

Nečekala jsem žádný úspěch.

Na chvíli se zastavil. 

,,Jak sladké." Upřeně se mi podíval do očí. ,,Už dorazila i malá princeznička."

Po tváři mu přelétl úsměv. Cítila jsem, jak mi strach svírá hrdlo.

,,Bude mi potěšením, zabít vás oba." Na poslední slovo dal velký důraz.

Najednou neočekávaně zaútočil. Odrazila jsem jeho ránu a zaútočila na něj. 

Lehce mě odrazil. Můj počáteční útok se změnil v úzkostlivou obranu.

Oči se mu podivně leskly a na tváři měl krutý úsměv. Ymithrirr se ke mně přidal a společně jsme zaútočili.

Najednou mě něco odrazilo dozadu. Pokusila jsem se vstát, ale jakoby mě něco drželo.

Ale Alcothar na mě nepoužil žádné kouzlo, tím jsem si byla jistá.

Cítila bych to.

Rychle se přiblížil.

Přes Alcotharovu tvář se mihl úšklebek. Rozmáchl se. Zavřela jsem oči a vzápětí je zase otevřela.

Ozval se výkřik.

Přede mnou stál Ymithrirr, z těla mu trčel meč.

Podíval se mi do očí...

Celou dobu to věděl. Věděl, že to nemůže dopadnout jinak.

Roztřásla jsem se.

Obrátil oči v sloup a sesunul se na zem.

Alcothar z něho vytáhl meč a otřel ho od krve. Přede mnou leželo Ymithrirrovo bezvládné tělo.

V paměti se mi pořád přehrávala scéna, kdy jsem ztratila Aranela.

Všechno se odehrálo moc rychle a já nedokázala uvažovat jasně.

Zvedla jsem se a bezmyšlenkovitě na něj zaútočila. Najednou jsem ucítila hroznou bolest v rameni.

Z ruky mi vypadl meč. Podívala jsem se Alcotharovi do očí, to co jsem v nich viděla mě děsilo. Přitlačil na svůj meč a potěšeně se díval jak trpím.

Po delší době je tu zase další kapitola. Budu moc ráda za každý komentář nebo hlas.

Nwm, jak často budu moct vydávat kapitoly, kvůli škole. No, uvidíme. : )