Stíny elfů

5.

U brány už byli další elfové a kupodivu i král Vanyar, který se díval naším směrem.

Nevšímala jsem si ho, bylo mi to jedno. Těla mrtvých elfů, pomalu odnášeli.

Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Ymithrirr a Vanyar o něčem baví.

Povzdechla jsem si, cítila jsem se hrozně prázdná. 

Pohledem jsem pořád bloudila k hrobu.

Cestou do pokoje mi v myšlenkách vzkázal, že se mnou chce mluvit.

Pořád jsem si na to nemohla zvyknout.

,,Dobře." odpověděla jsem.

Než jsem tam došla, tak mě Ymithrirr dohonil. Vešli jsem dovnitř a posadili se. 

,,Řekl jsem o tvém rozhodnutí otci."

Odmlčel a pokračoval. ,,Neměl nic proti a Tavarill mi ještě něco řekl." 

Před očima se mi pořád opakoval ten souboj. Strach, smrt, zloba, smutek ...

Všechno jsem to v sobě držela. Nechtěla jsem tam jen sedět a brečet, ale už jsem to nevydržela.

Bez rozmyšlení jsem se rozbrečela.

Objal mě.

Nic neříkal, za což jsem mu byla vděčná. Jednou rukou mě hladil po vlasech a druhou mě objímal.

,,Neplakej, inya aranell."šeptal a dalších několik minut mě uklidňoval.

Bylo mi s ním příjemně i když jsme se znali tak krátce. 

Po chvíli jsem se odtáhla a podívala se na něj.

Podíval se mi do očí a naposledy mě pohladil po vlasech. Nakonec vstal a u dveří se otočil.

,,Uvidíme se zítra, .... Ere." 

Okamžitě jsem zrudla, takhle mi ještě nikdo neřekl. 

Usmál se a odešel. Byla jsem hrozně vyčerpaná po tom všem, co se stalo.

Takže jsem vklouzla do postele a hned usnula.

                                                              .... timeskip ....

Utáhla jsem si sedlo a zkontrolovala si všechny věci.

,,Pojedeme do Naorského údolí, tam by měla být pevnost Kalpë." řekl Falion.

O té pevnosti jsem slyšela jen útržky. Nikdo přesně nevěděl, jak ji máme najít.

Nevěděla jsem proč tam jedeme, ale zřejmě nám to mělo nějak pomoct. Raději jsem se nevyptávala.

Mezi stromy jsem zpozorovala Firiona a Adrii. 

Drželi se za ruce a dívali se na nás. Přála jsem jim to. I když jsem neměla Adrii zrovna v lásce.

Tavarill se právě loučil s kluky, pak přešel ke mně a řekl: ,,Dávejte pozor a ať se Vám nic nestane."

S těmi slovy mi předal nějaký pergamen. ,, Tohle použij, až se dostaneš k pevnosti Kalpë." 

Řekl to tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Přikývla jsem.

Falion pobídl koně a vyrazili jsme. Chvílemi jsem se ohlížela a přemýšlela o tom, co se stalo v posledních dnech stalo.

Všechno se příliš rychle změnilo.

Najednou jsem se přistihla, jak se dívám na Ymithrirra. 

Trhla jsem hlavou. Co to se mou je?!

Zaplašila jsem myšlenky a snažila se soustředit na cestu.

Po pár hodinách jsme dojeli k řece.

,,Tady zastavíme."oznámil Falion.

Slezla jsem z koně a unaveně se protáhla.

Koně jsme nechali na nedalekém paloučku a šli jsme k potoku.

Pomalu jsem prostupovala lesem a rozhlížela se.

Najednou jsem v korunách stromů zahlédla výrazně modré oči. Nevěřícně jsem zamrkala.

Nebo se mi to jenom zdálo?!

Potřásla jsem hlavou a vydala se zpátky.

Oba elfové už byli na koních. Vyhoupla jsem se do sedla, v tom jsem uslyšela nějaký šepot.

,,Jednou se uvidíme."

Překvapeně jsem sebou trhla a rozhlížela se. Falion si mě zkoumavě prohlížel. Copak oni to neslyší ?!! 

,,V pohodě?"

Trochu nepřítomně jsem odpověděla. ,,Ale jo."

Cestou jsem přemýšlela o všech, kdo by to mohl být. Ten elf, Valinol, Baraher nebo někdo jiný?!

Vyčerpaně jsem si promnula spánky a už jsem nad tím dál nepřemýšlela.

Pomalu jsem prostupovali hustým lesem. Slunce pomalu zapadalo a světlo pomalu ustupovalo tmě. 

,,Tady uděláme tábor." Světlovlasý elf seskočil z koně a něco si pro sebe zamumlal.

 Uvázali jsme koně ke stromu. Ymithrirr přinesl brašnu a začal připravovat jídlo.

Falion za chvíli přinesl dřevo a rozdělal oheň. Měli jsme sýr, chleba a nějaké ovoce.

Po večeři jsem si vzala hlídku.

Když jsem se ujistila, že je všechno v pořádku, vyšplhala jsem na strom. 

Z kapsy jsem vytáhla přívěsek ve tvaru čtyřlístku.

 Přejela jsem po něm. Byl to dárek od Aranela pro malou elfku. Při té vzpomínce jsem se slabě usmála.

Pořád to moc bolelo.

Po chvíli jsem sešplhala zpátky dolů.

Po týdnu zase další kapitola. Doufám, že se vám to bude líbit.

PS: Omlouvám se, že to vydávám až teď, ale neměla jsem moc času to napsat.

Inya aranell= moje princezna