Stíny elfů

9.

* Vesso-  kouzelník a léčitel, dračí přeměna

Podívala jsem se na Ymithrirra, už měl opuchlý krk a vypadal bledší. S Falionem jsme si vyměnili vyděšený pohled.

Pohladil jsem draka a krku a zašeptala: ,,Urulókë, prosím, pomoz nám."

Nevěděla jsem, jestli mě slyší, ale za pokus to stálo.

Falion  se na mě překvapeně díval. Věnovala jsem mu nechápavý pohled, ale jen lehce potřásl hlavou.

Nějakým způsobem jsme se dostali z propasti pryč.

Proletěli jsme pod kamenným obloukem až do Naorského údolí. Zatajila jsem dech, byla to nádhera.

Po chvíli jsme přistáli u nějakého domu. Seskočili jsme a z draka se proměnil elf.

Jestli to elf vůbec byl. Byla jsem z toho zmatená.

O ničem takovém jsem v životě neslyšela.

Měl sytě rudé oči a vlasy, na sobě měl jen hnědé kalhoty a byl bosý. Udiveně jsem se na něj podívala.

Zaslechla jsem Faliona, jak tiše zaklel. Neměli jsme moc času.

Kupodivu se na nic neptal.

,,Rychle ho vezměte sem dovnitř."

Opatrně jsme ho podepřeli a co nejrychleji ho vzali dovnitř.
Pak jsme ho položili na lůžko.

Vypadal ještě hůř než před chvílí, přerývavě dýchal a byl strašně bledý.

Zatnula jsem zuby. Neunesla bych smrt další osoby, která je mi blízká.

,,Neboj se, pomůžu mu. Jenom počkejte chvíli venku." Usmál se a doprovodil mě ke dveřím.

I přesto, že jsem se s ním pohádala, mi na něm pořád záleželo.

Falion ke mně přišel a položil mi ruku na rameno.

,,Ty ho máš moc ráda, viď?" 

Neodpověděla jsem. Sama jsem si nebyla jistá.

,,Tam nahoře jsem ho takového viděl poprvé. Nikdy se tak k nikomu nechoval."

Odmlčel se a pokračoval. ,,Hodně mu na Tobě záleží."

Podívala jsem se na něj a smutně se usmála. 

Šli jsme do zahrady a posadili se na veliký, plochý kámen.

Rukama jsem objala svoje kolena a tupě zírala před sebe. Po chvíli se Falion zvedl.

,,Půjdu se na něj podívat." řekl a odešel.

Hlavou se mi honily chvíle, když jsme byli spolu.

Když se smál, když se na mě díval, když byl se mnou .....

Po tváři mi stékaly slzy, které jsem si hned setřela.

Nechtěla jsem zase brečet. Štvalo mě to.

Nechtěla jsem jít ani dovnitř i když jsem byla hrozně unavená. Opřela jsem si hlavu o kolena a usnula.

Tak tohle je snad moje nejkratší kapitola, co jsem napsala. (Doufám, že není zase moc krátká.) No, uvidíme ......

Dejte hvězdičku nebo napište komentář. ; )