Stíny elfů

16.

Zavrávorala jsem, ale hned jsem zase získala rovnováhu. Uvnitř jsem šílela radostí.

,,Počkejte na mě venku." odpověděla jsem klidně.

Mezitím co jsem si navlékala zbroj, vrtala mi hlavou jedna myšlenka. Proč by mě tam král chtěl?!

Neměla jsem moc vysokou hodnost.

Připásala jsme si meč a vyšla ven. 

Rychle jsem se s Yarshou proplétala mezi stany. 

Všude bylo rušno.

,,Tady to je." Ukázal na velký bílý stan.

Pomalu jsem vstoupila do stanu. Všechny pohledy se okamžitě upřeli na mě.

,,Vaše Výsosti." Lehce jsem se uklonila a postavila se k dubovému stolu, na kterém byla rozložená mapa.

,,Takže jsme konečně všichni."

Vanyar krátce kývnul hlavou směrem k elfovi po jeho boku.

Vypadal mladý. Zajímalo by mě, kdo to je.

,,Máme 40 000 vojáků, což je asi o 20 000 méně, než mají temní." Odmlčel a pokračoval.

Začal vysvětlovat taktiku boje, moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Byli tu vysoce postavení elfové a samozřejmě Celeborn s Ymithrirrem.

Dívala jsem se po ostatních a zároveň poslouchala plán.

Když jsem si všechny prohlédla, upřela jsem všechnu pozornost zpět k mladému elfovi.  

,, Mohli bychom přesunout 10 000 našich vojáků a během bitvy jim vpadnout do zad." 

Všichni souhlasně zamručeli. Pousmála jsem se. ,,Můžu se vás na něco zeptat?" Elf kývl hlavou.

Ve stanu bylo ticho. Upřeně jsem se mu podívala do očí.

,,Jak chcete přesunout 10 000 elfů bez povšimnutí?" 

Vojenským taktikám jsem rozumněla velice málo, ale tohle jsem nechápala.

Neodpověděl. Rozhlédla jsem se po ostatních, to jim to vážně nedošlo?!

Nikdo na moji otázku neodpověděl. Netušila jsem proč.

,,Máme slíbenou pomoc gryfů, toho bychom myslím měli využít. Ze shora na ně můžeme vrhat balvany nebo jiné předměty."

V krku jsem měla sucho. Do stanu vstoupil posel.

Ve tváři byl bledý. ,,Vaše Výsosti, už jsou tady." Vanyar krátce pokýval hlavou a pak se obrátil ke mně.

,,Veliteli Eressië, mohla by jste je přivítat?"

,,Ano, Vaše Výsosti." Rychle jsem se uklonila a odešla ze stanu.

Oddechla jsem si. Vlastně jsem byla ráda, že mě král poslal pryč.

,,Jeden z gryfů na vás čeká ve stanu." řekl elf a rychle se vzdálil.

Překvapením jsem zůstala stát. V okolí mého stanu bylo asi 50 gryfů. 

Zatajila jsem dech, jejich peří a srst se na slunci leskly jako zlato. Dodala jsem si odvahy a přistoupila blíž.

Tiše jsem vešla do stanu.

Ve stanu byl ten největší z gryfů.

,,Je mi ctí se s tebou setkat, Thorondore." Král gryfů si mě pečlivě prohlížel.

Vstoupili jsem do stanu. ,,Už jsem o tobě slyšel, dračí princezno."

Zachvěla jsem se, jeho zvučný hlas se roznesl po celém stanu.