Stíny elfů

12.

Druhý den jsme se začali probírat moje náhle včerejší zmizení.

Také jsme se museli připravovat na odjezd.

Podrobně jsem jim popisovali prostory pevnosti.

,,Byla tam obrovská zbrojnice, knihovna,.. bylo to prostě úžasný."

,,Můj otec mi dal tohle." Podala jsem jim svůj luk a Vesso si ho s obdivem prohlížel.

Vyprávěla jsem jim také, jak jsem objevila pevnost a řekla jsem jim všechno o mém původu, jenom otcovo jméno jsem nezmínila a pár podrobností.

Mezitím, co si Falion a Vesso se zájmem prohlíželi luk, Ymithrirr se celou dobu díval na mě. 

Znervózňovalo mě to. Vzal mojí ruku a prsty mi lehce přejížděl po dlani.

Okamžitě jsem zrudla, ale neucukla jsem. Po celém těle jsem cítila mravenčení.

Když se na mě Vesso s Falionem podívali, div že nevyprskly smíchy.

Zpražila jsem je pohledem.

,,Můžeme se tam klidně podívat hned." navrhla jsem.

Zároveň jsem doufala, že si toho už nebudou všímat.

Ymithrirr mě jemně políbil do vlasů a pak vstal.

Ti dva vtipálci to naštěstí nestihli zaregistrovat.

Celá zkoprnělá jsem vyšla na zahradu, ostatní mě vzápětí následovali.

Všichni jsme vyrazili přes les k vodopádům.

Přešli jsme po skalní římse. Opatrně jsem vložila svůj  meč do otisku ve skále.

Objevilo se schodiště do podzemí. Sestoupili jsme po schodech dolů do knihovny.

Byla jsem trochu nervózní.

Findor už na nás kupodivu čekal.

,,Jmenuji se Findor, jsem strážce této pevnosti a Eressiin otec. Určitě vám o mě říkala." 

Falion se zmateně podíval nejdřív na něj a pak  na mě.

Snažila jsem se ho nevšímat.

,,To mi musíš vysvětlit."řekl uraženě.

Mezitím se ho Vesso snažil odtáhnout pryč. 

Vstoupili jsme do zbrojírny. Snažila jsem se najít červenou zbroj, co jsem zahlédla minule, ale nebyla tam. Jsem si jistá, že tu nějaká červená zbroj byla. 

Prošli jsme ještě řadu místností. Nakonec jsme vstoupili do mého pokoje.

,,Vezmu si tady pár věcí, dneska večer odjíždíme." Findor přikývl. 

V rohu bylo postavené červené brnění, které jsem včera zahlédla.

Sejmula jsem brnění, byl u něho dopis.

Dobře ho použij.

Máma

Usmála jsem se. Jakmile jsem si vzala všechno co jsem potřebovala, šli jsme se do zbrojírny, kde si mohli kluci vybrat jednu zbraň.

S velkým nadšením je začali zkoumat a začali se hádat, kdo si jakou vezme.

Poodstoupili jsme s otcem stranou.

,,Budeš mi chybět, tati." Objala jsem ho.

,,Ty mě taky." Pustil mě a usmál se.

Přišel k nám Ymithrirr a obrátil se na Findora.

,,Děkujeme Ti za zbraně a za to že jsi nás zde provedl. Bylo nám ctí poznat."řekl a zároveň se lehce uklonil.

Findor pronesl formální pozdrav a ještě jednou se se mnou rozloučil.

Potom mě Ymithrirr chytil za ruku. Findor povytáhl obočí, ale nic neřekl.

Když se rozloučili i ostatní vydali jsme se k východu.

Rychle jsem vyběhli schody, hned jak jsme byli venku zase zmizeli.

Před vodopády nás Falion zastavil.

Sevřel rty do úzké linky a přivřel oči. 

,,Takže?! Vysvětli to." Posadili jsme se na zem.

Vessovi zacukaly koutky rtů. Vražedně jsem ho probodla pohledem.

Falion měl pořád stejný výraz ve tváří, byla jsem z toho nervózní a trochu rozhozená.

,,No dobře." Povzdechla jsem si a bezděčně rozhodila rukama.

,,Můj otec je poslední z 5 velkých, elfích králů. A moje matka byla dračí princezna. To už ale víš." Ztěžka jsem polkla, jeho výraz se vůbec nezměnil.

,,A proč jsi nám neřekla, kdo je tvůj otec?!"
To už na mě vrhly tázavé pohledy Vesso s Ymithrirrem.

,,Hele, možná to bude znít divně, ale myslela jsem si, že se ke mně začnete chovat jinak..."

Rozpačitě se po sobě podívali.

,,No, ale nezměnilo, ne?" řekl a dodal ,,Tohle je všechno co jsem chtěl vědět."

Beze slova vstal a s Vessem šli napřed.

Hned potom jsem uslyšela smích. Protočila jsem oči.

Vstala jsem a chtěla už taky jít, ale Ymithrirr mě zastavil.

Otočila jsem se, stál těsně u mě. Podíval se mi do očí.

Srdce se mi prudce rozbušilo, když mě políbil. 

,,Víš, že tě miluju?" zašeptal.

Podívala jsem se mu do očí, jeho blankytně modré oči zářili štěstím.

,,Já tebe taky."odpověděla jsem tiše a zrudla. Zakřenil se. 

Pomalu jsem vyrazili zpět. Sbalili jsme si poslední věci a připravili se k odchodu.

Vesso za námi pak přišel.

,,Jestli chcete, můžu vás dopravit do Elthrímu."pronesl jakoby nic.

,,Jenom pokud se brzo ukážeš." Kupodivu souhlasil.

Vyšli jsem na zahradu a Vesso se proměnil v obrovského, rudého draka.

Sklonil se, aby jsme nastoupili.

Naložili jsme všechny věci a on se vznesl. Letěli jsem celkem dlouho, takže jsem si trochu zdřímla.

Po několika hodinách letu jsme přistáli v Elthrímu, v hájku.

V dálce jsme zahlédli stráže.

Chránilo ho nějaké kouzlo, protože si ho nikdo nevšiml.

Seskočili jsme z jeho hřbetu.

Přistoupila jsem k němu. ,,Doufám, že se brzy uvidíme, Vesso." 

Letmo jsem ho políbila na tvář. Ymithrirrna něj vrhl žárlivý pohled. 

Drakovi se zablesklo v očích. Ustoupila jsem, aby mohl vzlétnout. 

Propletla si jeho ruku se svojí.

Ještě pár minut jsme se díval jak se ztrácí v dálce.

Nevinně jsem se na Ymithrirra podívala.
Ten jen povytáhl obočí a políbil mě na čelo.

Takže zase další kapitolka .... Pokud se vám líbila napište komentář nebo hlasujte hvězdičkou. 

Uvidíme se u další kapitoly.

Váš Dráteník