Stíny elfů

11.

Maedhors, Maglor, Fingon, Findor, Turgon- 5 velkých, elfích králů

Findor- otec Eressië, strážce pevnosti Kalpë

,,Vítám tě. Co tě sem přivádí?" Měl vlídný, sametový hlas.

Byl vysoký, měl světle vlasy a tvář mu zdobily jemné vrásky.

Když se na mě líp podíval, oněměl úžasem.

,,Vypadáš přesně jako tvoje matka." zamumlal si pro sebe.

,,Říkal jste něco?" zeptala jsem se.

,,Ale nic. Mimochodem, máš sebou nějaký list nebo pergamen?" Říkal to takovým tónem, jakoby věděl, že jsem ho celou dobu měla u sebe.

Vzpomněla jsem si, že ho mám u sebe v pokoji. ,,Hned." odpověděla jsem a pomocí kouzla jsem ho přemístila k sobě.

,,Ještě jsem se nepředstavila, jmenuji se Eressië." Zalesklo se mu v očích. Nebo se mi to jenom zdálo?!

Vypadal známě, ale v životě jsem ho neviděla.

,,Já jsem Findor. Strážce téhle pevnosti a poslední z 5 velkých, elfích králů."

Trochu jsem se zapotácela, ale okamžitě jsem získala rovnováhu.

Musel být hrozně starý. Nikdo je neviděl přes 1000 let.

,,Prosím, přečti si ho." řekl a ukázal na pergamen v mé ruce.

S rozechvělýma rukama jsem ho rozvinula, byl to dopis.

Milá Eressië,

Pokud ses dostal do pevnosti, tak čteš tenhle dopis. Sice ses to měla dozvědět od  Aranela, ale potom co se stalo,
to připadlo na mě. 

Pravdu o tom, kdo jsou tvoji rodiče ses nikdy neměla dozvědět. Situace se ovšem změnila. Ten elf, co stojí před tebou je tvůj otec. Tvoje matka byla dračí princezna.

Zřejmě to zní příliš neuvěřitelně. Tvůj otec Ti vše jistě vysvětlí. Když ses jim narodila ty, temní napadli draky a skoro všechny zabili. 

Tvoje matka přitom zemřela, Findor tomu nemohl zabránit. Ten masakr přežilo jen pár dětí, jedním z nich jsi byla ty. Aby měl Alcothar jistotu, že se to nikdo nedozví, nechal tvého otce přísahat ve starověkém jazyce. Kdyby kdokoliv zjistil, že žiješ, zabil by tě.

Do očí se mi draly slzy, ale pokračovala jsem.

Nikdo jiný nemohl pevnost objevit, než ty. Kdybys jí nenašla, šance, že vyhrajeme, by byla mizivá. 

Doufám, že  to pochopíš.

Tavarill

,,Je to pravda?!" Přes závoj slz jsem viděla jen rozmazanou postavu.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že někdo z mojí rodiny ještě žije.

Přikývl a objal mě.

,,Dal bych cokoli za to, aby se to nestalo." Setřela jsem si slzy. Po chvíli mě pustil a vážně na mě pohlédl.

,,To, že jsi dítětem dračí princezny znamená, že máš jistou schopnost, proměnit se v draka."

,,Nevím, jestli se někdy proměníš v draka, ale radši to nikdy nezkoušej."

Krátce jsem přikývla.
Usmál se na mě a změnil téma.

,,A teď pojď, ukážu ti tady všechno a mám pro tebe dárek."

Otevřel skryté a posuvné dveře. Vešli jsme do zbrojírny.

Byly tu meče, štíty, sekery, kopí, prostě snad všechny zbraně, co jsem kdy viděla a ještě mnohem víc.