Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XIII.

Postupovali jsme od jedněch dveří je druhým, ale na nikoho už jsme nenarazili. Šla jsem mlčky za Darylem, už se svou pistolí v ruce, a často jsem se otáčela vzad a kontrolovala, jestli jsme stále samy.

Došli jsme k jedněm dveřím, ze kterých se ozývaly dva hlasy. Jeden byl Ricka, ale druhý byl nějakého muže. Přišel mi povědomý. Montgomery? Neee, Monty? Jak jen se jmenoval? Potkala jsem ho jednou v Atlantě a od té doby ne. Zvláštní.

Slyšela jsem zacvaknutí kohoutky a napnula jsem se. Daryl se na mě otočil, zavrtěl hlavou a pokynul mi, abych tu zůstala. Zaskřípala jsem zuby, ale poslechla jsem ho. Po chvíli se vrátil i s Rickem a utíral mi šíp o kalhoty.

Kysele jsem se ušklíbla a kývla na Ricka. Kynutí mi oplatil, ale v jeho tváři byl smutek. Jako by za to snad způsobilo setkání s tím mužem. Pokrčila jsem rameny a sledovala oba muže. Šli jsme chodbou, když na máš z jejího konce začaly pršet kulky. Daryl do mě strčil a sám uskočil dopředu. Dopadla jsem těžce na zadek. Z úst mi uniklo několik kleteb, že i Rick se na mě zadíval se zdviženým obočím. Jestli snad ty výrazy nikdy neslyšel, jsem svolná ho je naučit.

Oba muži začali střílet po hrozbě a já tam seděla na zadku a snažila se vyhrabat na nohy. Přišla jsem si jako želva převrácená na krunýř. Nesnáším, když jsem takhle bezmocná a Daryl to ví taky. Proto to taky udělal, zmetek jeden. Moc dobře si toho byl vědom.

Střelba skončila tím, že Darylovi došli náboje a jediným řešením bylo, střelit do hasičáku, tím zmást nepřítele. V mlze z hasicího přístroje ty zmetky Rick a Daryl snadno postříleli. Z konce chodby se pak ozval Aaronův hlas a my byli v suchu. Daryl si mě pak přišel vyzvednout jak balík z pošty a šli jsme vesele ven.

Byla jsem na něj naštvaná, ale rozhodla jsem se to pro teď nechat být. Myslí to dobře. A kdo jsem, abych se s ním přela? Chovala bych se stejně, kdyby byl zraněný on.

Venku jsem si kontrolovala ránu a kluci řešili kam dál pojedeme, když na nás někdo začal střílet. Daryl mě strhl k zemi. Začala jsem klít, že by farářovi upadly uši, ale s Daryl to ani nehlo. Odfrkl si.

"Taková drsná slova z tak něžných dívčích úst" smál se, zatímco mířil do křoví nedalo od nás.

"Naser si" usadila jsem ho mrzutě, ale tím jsem ho ještě víc pobavila.

Mezitím Rick hlasitě diskutoval s křovím, když z něj vyšel mladík a sdělil nám, že zbraně M2 Browning ráže 50
Převezli na další základnu - Na Gevinovu na západ.

Mladík se zrovna chystal odejít, když ho Daryl nemilosrdně střelil do hlavy.

Uznale jsem kývla hlavou nad tou chladnokrevností.

Sedli jsme s Darylem na motorku, Rick do jeepu a jeli jsme. Cesta byla dlouhá, ale nakonec se před námi na cestě objevilo auto. Daryl po něm střílel a Rick ho dojel, přeskočil k němu do auta a nechal to své aby to napálilo do svoditel. Pak nevíme, co se v autě dělo. Viděli jsme jen, jak auto skončilo v příkopu. Daryl s hlasitým Klením zastavil a hnal se ke svodidlům. Já se k nim dobelhala o podstatně později v momentě, kdy Daryl pomohl Rickovi, který se akorát vydrápal nahoru, na nohy.

"Takže zbraně bychom měli" konstatoval Rick.

"Jo, tak ae pojďme podívat, jestli ten zmetek přežil" odpověděl mu Daryl a oba, zanechávajíc mě u svoditel, se vydali dolů.

Sledovala jsem, jak postupně vytahují výbušniny z auta a pak, jak o něčem diskutují. Potom, jak se Daryl ohnal a dal Rickovi pěstí. Ze rtů mi uniklo překvapené vzdychnutí. Oba muži se začali prát. Rick odhodil výbušniny kamsi za auto. Odolala jsem nutkání pro ně dojit. Sledovala jsem, jak Daryl chytl Ricka v kravatě pod krkem.

Uslyšela jsem bafnutí a nečekala co bude dál, plácla jsem sebou na zem v momentě, kdy auto explodovalo a výbušniny je následovaly.

Než jsem se vzpamatovala, byl u mě Daryl a pomáhal mi na nohy.

"Dál jedeme bez Ricka" hlesl bez dalších prodlevů jsme vyjeli zpátky domů.

***

Po příjezdu do Alexandrie se Daryl omluvil s tím, že si musí jít s někým promluvit. Chápala jsem to. Nechala jsem ho jít a sama zapadla do našeho domu. Potřebovala jsem sprchu a stejně nebylo co dělat. Čekali jsme. Útočiště bylo obklíčené mrtváky a my čekali jen a pouze na to, až jim dojdou zásoby. Kdyby se nějak pokusili dostat ven, naše hlídky by se o to postarali. Věřila jsem tomu.

Celou dobu ve sprše jsem nemyslela na nic jiného. Byla jsem do toho tak zabraná, že mi unikl fakt, že už nejsem sama. Přitiskl se k mým zádům a jemně se při kontaktu s mou pokožkou zachvěl. Z mých rtů uniklo překvapené vyjeknutí. Zůstala jsem nehybně stát a nechala ho, ať se rozhodne, co bude následovat. Nějakou dobu se nic nedělo, až jsem si myslela, že si to rozmyslel, ale on ne. Po chvíli mi jeho ruce sjeli k bokům, které křečovitě stiskl. Oba jsme mlčeli a vnímali jen chování toho druhého. Vnímala jsem jeho horký dech na své pokožce a zachvěla jsem se. Otočil mě k sobě čelem. Držela jsem pohled zpříma i přes to, že mi při otáčení přejel vzrušením po stehně. Polkla jsem a zčervenala.

Uhh, no páni. Ten se fakt nemá za co stydět...

Kdybych se s ním koukala na porno, styděla bych se míň. Ale být s ním nahá ve sprše? O tom se mi jen snilo. Tohle není realita ... Nebo ano?

Usmál se na mě a sklonil se, aby mě mohl políbit. Nedočkavě jsem se k němu přitiskla a on neprotestoval. Oplácel mi polibek se stejnou náruživostí. Jeho ruce mi bloudily po těle, až se zastavily na zadečku a jemně jej stiskly. Zaúpěla jsem nedočkavostí. Odfrkl si. Jeho ruce pak sklouzly ještě níž až na horní část stehen, které použil k tomu, aby si mě na sebe zdvihl. Přitiskla jsem se k němu a tím překonala poslední vzdálenost mezi našimi těly. Malý prostor sprchy vyplnilo naše jednohlasné vzdychnutí, když se naše těla spojila. Usmál se mi do rtů, sklonil se a kousl mě do krku. Počkal na moji další reakci, než dokončil, co jsme oba začali.