Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XXVIII.

Mokré oblečení jsem nechala ve sprše a vylezla do prostoru koupelny nahá, hledající ručník. Copak tu opravdu žádný čistý ručník není?
Zaklela jsem a rozhodla se najít něco k utření.
Vyšla jsem chodbou a pokračovala nahá do kuchyně. Při nejhorším poslouží utěrky.

Prošla jsem kuchyní, kde nebyla ani jedna utěrka. Vztekle jsem pokračovala po schodech nahoru do ložnice. Jakmile jsem vešla do pokoje, rozesmutnilo mě to.

Nebyl tu Daryl, aby se mu nad mou nahotou rozšířily oči a on polkl jako tenkrát. Pokoj byl cítit po dezinfekci, ne po něm.

Vzdychla jsem a vzala do ruky jeho peřinu a přivinula jsem si ji na prsa. Neodolala jsem a zabořila jsem do ní nos a vdechla jeho vůni. Přišla jsem si jako úchyl, ale alespoň trocha jeho vůně na přikrývce zůstala. Polkla jsem vzlyk a peřina mi vypadla z ruky, jako bych se o ní spálila. Vyrazila jsem k prádelníku a vyhrabala z něj čisté černé prádlo. Do oka mi padli dvě zápěstní pouzda na nože. Paráda. Luk je parádní, ale když Vám dojdou šípy, je to na nic. Připevnila jsem si pouzdra na ruce a oblékla se.

Sešla jsem dolů a zamířila do kuchyně. V jedné z poliček jsme si ukryly nože a šípy. Luk s toulcem jsem našla schovaný ve spíži, spolu s batohem rezervního jídla. Všechno pěkně připravené.

Na batohu byl uvázaný Darylův šátek. Zamrkala jsem, abych zahnala nechtěné slzy. Zpoza balíčku těstovin jsem vylovila placatku rumu a krabičku s pár cigaretami. Třeba se to bude hodit.

Na lince jsem do bloku v rychlosti načmárala vzkaz pro toho, kdo sem za mnou chodí na lékařské prohlídky a vyběhla jsem z domu. Ale ne k bráně, nýbrž k jedné z hradeb. Dá se snadno přelézt bez toho, aniž by mě někdo viděl.

Lehce jsem dopadla na špičky a vykročila do lesa. Začínalo se rozednívat, takže tma už nebyla tak temná. Brzy tu bude světlo a s ním Daryl.

***

Podle toho, jak slunce nad mou hlavou pálilo, muselo být poledne. Pomalu jsem kráčela lesem s lukem hozeným přes jedno rameno neznámo kam. Broukala jsem si u toho písničku a hřbetem ruky si otírala pot. Zahlédla jsem nějaké jezero. Od řeky to má sice daleko, ale trochu se osvěžit můžu. Pečlivě jsem se rozhlédla kolem sebe, než jsem se svlékla a skočila do chladné vody.

Chvíli jsem plavala s pouzdy a noži stále na rukou, než jsem se rozhodla vyjít ven.

Byla jsem na půl cesty ke svým věcem, když se z křoví vynořila tmavovlasá žena.

"Stůj" zavelela a mířila na mě kuší.

Tak tohle už tu jednou bylo. Bezvadný.

"Hele, nechci dělat problémy, jen hledám svýho přítele." oznámila jsem ji.

Mlčela.

"Pokud se nechceš kochat pohledem na moje prsa ocenila bych, kdybychom si promluvily až se obleču" ušklíbla jsem se.

Měla aspoň tolik rozumu, že zčervenala a sklopila zbraň.

"Žádný podrazy" vyštěkla a pozorovala mě. V rychlosti jsem se oblékla a luk si hodila přes rameno. Došla jsem pomalu k ní i přes to, že na mě mířila.

"Nebudu dělat problémy, jen hledám přítele"

"To už si říkala." Chvíli si mě měřila pohledem, než kývla ať ji následuju.