Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

LVI.

Probudilo mě kopnutí vedle mé hlavy. Otevřela jsem oči, ztěžka, jako by se mě snad snažily udržet dál v bezvědomí. Zamrkala jsem do tmy.

Napnula jsem se a zjistila, že ležím na zemi se zavázanýma rukama, někde, kde je strašně vlhko.

Pomalu jsem se posadila a při tom ucítila všemožnou bolest na žebrech, břiše a na nose. Olízla jsem si rty a na nich ucítila krev, určitě mi zlomily nos.

Proč pořád já?!!

Sáhla jsem si nemotorně svázanýma rukama na žebra a přejela po každém zvlášť. Zlomené nejsou, super. Dobré zprávy.

Sáhla jsem si do ponožky pro zapalovač, musím přeci zjistit, kde to jsem.

Škrtla jsem a v temné místnosti zaplápolal plamen zapalovače.

Vyjekla jsem, když jsem v rohu místnosti uviděla muže, který se opíral o zeď, ruce na prsou a na očích takový ten dalekohled s nočním viděním.

"Už jsem si myslel, že tě zřídili moc" zasmál se.

"Nejvíc se vyděsili, když ti kalhoty zvlhly krví. Asi si to dostala" smál se dál a hodil po mě kapesníky.

"Před tebou to zkoumat nebudu, chytráku" odsekla jsem a schovala kapesníky do mokrých kalhot. Posvítila jsem si zapalovačem a zjistila, že má pravdu. Všude byla krev. Zvedl se mi žaludek. Polkla jsem žluč.

"Co ode mě vlastně chcete?"

"Nalákat sem Negana a konečně se pomstít. Šušká se, že jsi s ním žila."

Pokrčila jsem rameny a snažila se skrýt zděšení.

"Říká se kde co" řekla jsem co nejvíc neutrálním tónem, jaký jsem svedla.

"Taky jsem slyšel, že máš dítě s Darylem"

Pokrčila jsem rameny.

"A co jako?"

"Seš docela děvka holka" zasmál se.

Zakoulela jsem očima, tak, aby to viděl.

Došel ke mě a zvedl mě za loket. Nebránila jsem se.

"Teď půjdeš se mnou. Počkáme společně až si pro tebe přijde Negan."

"A když nepřijde?"

Smál se. Jeho smích mi přebíhal po zádech jako nejhorší noční můra.

***

Dovedl mě na záchod, přeřízl mi pouta a podal mi čistý kalhoty. Měl alespoň tolik slušnosti, že mě nechal o samotě. Vlezla jsem si do sprchy a rychle si osprchovala to nejnutnější. Myslí mi proběhla obava o orgány, jelikož moje období v měsíci už tím obdobím bylo. Něco je špatně, ale tady to zjišťovat nehodlám.

Natáhla jsem si čistý kalhoty v momentě, kdy se otevřeli dveře.

"Jdeme." zavelel muž a vedl mě chodbou.

Došli jsme na verandu, kde mi stočil ruce za záda a použil mě jako případný štít. Myslel si, že fakt přijdete Negan? Já tomu moc nevěřila, Protože by věděl, že se jedná o past. I když, ve své nerozvážnosti by sem byl klidně schopný vtrhnout a nechat se zabít. Upřímně doufám, že takhle Daryl neuvažuje.

Když kolem mě prosvištěl šíp, bylo mi nad slunce jasné, kdo si pro mě přišel. Sevření rukou na mých povolilo a já se rozběhla. Seskočila jsem z verandy a utíkala co mi síly stačily k otevřené bráně. Vážně si mysleli, že sem Negan jen tak nakráčí? Už chápu, proč jim někdo musel šéfovat,moc rozumu nepobrali. Tiše jsem se smála, kličkujíc mezi kulkami.

Za mnou se spustila palba. Stříleli na místo, odkud létaly další a další šípy, zatímco jsem běžela do lesa. On si mě najde, neměla jsem o to strach.

Jedna kulka mě při tom zběsilém kličkování skrábla do stehna. Zavrčela jsem a polka kletby. Další rána k těm mnoha dalším, co už mám.

Když za mnou střelba utichla, nedohlédla jsem se. Běžela jsem dál, dokud mi nedošel dech a já se s těžce palicími plícemi nesvezla na strom a po něm pak dolů.

Přejela jsem si rukou po stehně a setřela těch pár kapek krve.

Sakra, zničili mi nový kalhoty.

Opřela jsem se zády o strom.

Jak dlouho jsem tam byla? Co Atrey? Jak se teď můžu vrátit domů, když nemám to, co potřebuje?

Projel mnou mráz.

Podle výšky slunce je tak poledne, což znamená, že jsem tam ztrávila noc. Což znamená ... Že Atrey to dost možná nezvládl... Ne, na tohle nebudu myslet! Dám se do kupy a vyjdu. Najdu cestu a podle tý se zorientuju, kde jsem a kudy dál půjdu.

Pomalu jsem se zvedla a sykla bolestí. Žebra se ozývala a vsadím se, že jsem samá modřina. Odstrčila jsem se od stromu a tentokrát volnějším krokem mířila vpřed.

Alespoň mám čas přemýšlet o klucích.
Kdo mě vždycky vytáhne z nějakýho průseru? Daryl, samozřejmě. Je to lovec profesionál. I když se vzdálím na několik mil od tý základny, vystopuje mě. Zatímco Negan by tu nejspíš běhal kolem a řval moje jméno, dokud by mě nenašel. Jenže Negan je zase milující partner, který mě a Atreyovi dá jistotu, kterou u Daryla prostě nemám. Co když se zbalí a jednoho dne zase odejde? Zase se někde objeví Leah a on za ní uteče? Ani Atrey ani já už bychom další jeho útěk nezvládli.

Myšlenky se mi toulaly až do nejmenších maličkostí a posuzovaly, kdo z nich je ten pravý. Ani po tomhle vnitřním monologu jsem nebyla k pravdě blíž, než na začátku.

Když mě paprsky slunce začali bodat do očí, usoudila jsem, že bude nejlepší najít si nějaký místo na přespání. Kolem mě jenom hustý les a nic jiného. Já s jedním zapalovačem akorát upozorním ostatní, kde jsem.

Zamířila jsem ke spadlému stromů a použila husté větve kolem, abych kolem převrácených kořenů vytvořila provizorní doupě. Do rána to vydrží, mumlala jsem si pod vousy, zatímco jsem hrabala do země a vytvářela provizorní malé ohniště. Musím se trochu zahřát, zimy už nebývají nejteplejší.

Nahromadila jsem větve kolem sebe na malé ohniště a zažehla jsem plamen. Dřevo bylo suché, takže snadno chytlo a mě oválo teplo z ohniště. Oklepala jsem se, jak mi husí kůže přejela po zádech a opřela se o kořeny.

V ruce jsem držela nejostřejší kámen, co jsem našla a jednu z větví, kterou jsem sebrala kolem stromu jsem použila k tomu, abych její konec ořezala do špičky. Morgan mě s kopím naučil, takže se nějakým stylem ubránit dokážu, jak před mrtvými tak i živými.

Nerada takhle zůstávám venku, už jen z představy, že se kolem potulují nepřátelé mám husí kůži. A do týhle doby já přivedla syna. Jsem špatná matka?