Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XXXVIII.

První měsíc s malým Atreyem byl úžasný a Negan se ukázal jako perfektní otec snů. Místo aby před novou výzvou utekl, tak mi pomáhal jak jen mohl. Vstával k malému, přebaloval a s Rositou se střídali o zásobování, než mi skončí šestinedělí. Stále jsem si prošla rozbolavělá a strašně unavená, ale byla jsem ujištěna, že to přejde. Celé další týdny se točili kolem krmení malého, shánění plenek, přebalování a na nic jiného nebyl čas, až se nade mnou Rosita slitovala a nabídla nám, ať spolu strávíme víkend. Jen my dva? Se vším všudy? Bereme! Prodáno unaveným rodičům! Je možné, že už je to půl roku?!

***

"Vstávej maličká" zašeptal důvěrně známý hlas a do rukou mi vtiskl něco, na co se těším každé ráno a bez čeho by to nebylo ono. Úžasný a životadárný ... hrnek čerstvé kávy. Celý volný den jsme strávili válením se v posteli, čtením, nic neděláním a mazlením.

***

Žili jsme si dobře, když vezmu v potaz ty zombíky kolem nás. Malému je dnes rok a já bych nemohla být šťastnější a nebo mohla??

Uspořádali jsme mu malou oslavu mezi domy, grilovalo se, zpívalo a pilo. Děti si hráli na pískovišti a s novými hračkami a my si povídali. Rosita si mě uprostřed večera, když už děti spali a dospělí pili, odtáhla stranou.

"Co se děje? Jsi nějaká zamlklá"

Zavrčela jsem vztekle a odstrčila ji, abych se mohla vrátit zpátky k Neganovi.

"Nenene! Mluv se mnou, Sue!" chytla mě za paži, aby mi zabránila v naštvaném průchodu kolem ní.

"Fajn, je to rok, co je malý na živu a jeho pravý otec o něm ani neví, spokojená?!" vyštěkla jsem vztekle.

"Fajn, takže piva bylo dost" zabručela a sebrala mi už bůhví kolikátý kelímek.

"A víš co?" zabručela jsem a zapíchla ji prst doprostřed hrudi.

"Je mi to jedno! On mě nechal a našel si jinou ne já. Já ho chtěla a on mě ne, pěkně stupidní. A víš co? Potřebuju teď být sama" odstrčila jsem její ruku a vyrazila domů.

Rosita mě nechala odejít do našeho domu a já zamířila do ložnice zkontrolovat Atreye. Byl ve své postýlce tak roztomilý! A každým dnem přípomínal Daryla víc a víc. Ne jen vzhledem, ale i pohyby, pohledem dokonce i hlasem. Chodila jsem po jeho pokoji tak dlouho, až dokud nezavrzala podlaha a čísi ruka mě jemně odtáhla pryč z malého pokoje. Poznala jsem ten dotek, tudíž jsem mu to dovolila. Odvedl mě k nám do ložnice, kde mě posadil na postel a sám si dřepl přede mě. Před obličej mu svítil sloupec světla z chodby. Měl mírné strniště, tak, jak se mi to nejvíc líbí. Chraplavě se nadechl a mě po těle přejela husí kůže, tak jako pokaždé z toho zvuku.

"Řekni mi, co tě trápí maličká"

Řekla jsem mu to. Tak jako pokaždé. A nejen, že se nezlobil, naopak. Měl pochopení a nabídl mi, že se Daryl pokusíme v lese najít. Měl by to vědět. A když už s tím souhlasí i Negan, jeho nepřítel, něco na tom bude.

***

"Baterky máte?"
"Ano!"
"Dost jídla? Pláštěnky?"
"Rositoooo!!" zavyla jsem a obejmula jsem ji.
"Všechno máme, postarej se prosimtě o Atreye, budeme brzo zpátky" řekla jsem líbnujíc ji na tvář. Negan, který se mezitím loučil s Atreyem.

Rosita si od něj vzala malého a my se vydali hledat Daryla. Nebylo to snadné rozhodnutí, nicméně ho všichni respektovali.

Rosita se mnou dva dny nemluvila.

"Zbláznila ses?" řvala na mě naštvaná Rosita.
"Máš chlapa, máš dítě, máš sakra rodinu a ty utíkáš hledat co? Vzpomínku, kterou byl? Uvědomuješ si, že už je to jiný člověk? Má jiný život a ty od toho čekáš co? Že se k tobě vrátí nebo co?"

"Já nevím sakra! Vím jenom, že čím víc se na malého dívám, tím víc mě to ničí! A to si nevymluvíš, že Atrey není celej Daryl! Vždyť není Neganovi ani podobnej! A na to se mám celý život s Neganem koukat? Na podobu někoho, kdo mě zničil? Kdo mi rozlámal srdce a ani neví, že se mnou má dítě? Chci aby to věděl a chci, aby mě sakra odmítl jako chlap a ne aby ..." zlomil se mi hlas a já musela v duchu počítat do deseti, abych se nezobrečela.

Idiot! Jak mě takhle sakra mohl nechat? Proč mi nic neřekl? Proč utekl? Proč je v tom tolik nezodpovězených otázek?

"Proč ubližuješ ... Ty bláho, já tomu nevěřím, že to vůbec řeknu ... Proč ubližuješ Neganovi?"

"Uh, co?"

"Ubližuješ mu, ty to snad nevidíš? Neustále meleš jen o Darylovi a o svém příteli, kterým on mimochodem je, mlčíš! A ani s ním teď nespíš!"

"ROSITO?!!"

"No co je? Však je to pravda. Má chudák modrý koule ..."

"DOST! Proboha sklapni!" zajíkla jsem se a zrudla. Bože můj ...

Jenže měla pravdu. Nemohla jsem spát s Neganem, ze stejného důvodu, jako tehdy s Darylem. Viděla jsem tam toho druhého a to nebylo fér ani k jednomu z nich.

Tak když jsem s jedním, myslím na druhého a když jsem s druhým, myslím na prvního. V tom aby se prase vyznalo. Takže co? Koho miluju? Negana nebo Daryla?

.... Já prostě nevím ...

Vím jedno, musím mu to říct.

Zatímco si Rosita brala malého od Negana a já se vyrovnávala se vzpomínkou, přešla ke mě Michonne s malým R.J. v náručí. Když vidím malého, je mi jasné, že to co dělá Daryl, hledá Ricka, má smysl. Rick by měl poznat svého syna a proto to sakra dělám já. R.J. už Ricka možná nikdy nepozná, i když je to pro nás všechny, a hlavně pro Michonne, těžké přiznat, možná už ho nikdy neuvidíme. A to je to, co mě vede k tomu, to Darylovi říct. Atrey má šanci poznat svého otce, zatímco R.J. tu šanci mít nemusí a to, za ten pokus stojí.