Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XLVIII.

Jelikož jsme byli silně rozrušení Neganovým vyprávěním, nikomu z nás se nedařilo pořádně usnout. Kluci se nabídli, že skočí pro dříví na oheň, jelikož docházelo a do rána by nebylo čím přikládat a Rosita se honem rychle nabídla, že půjde s nimi.

Myslím, že i slepému by bylo jasné, že nám chtějí dopřát chvilku soukromí. Jeho vyprávění bylo prostě moc silné na to, aby se přešlo.

Když jsme osaměli, přitiskl se ke mě a vousy mě polechtal na krku. Zajíkla jsem se a otřásla se. Moc dobře věděl, jak mě má dostat do nálady.

Ještě by mě mohl kousnout do krku, aby Daryl na první pohled viděl, co jsme dělali, že ano ...

Ucítila jsem, jak se usmál při mé reakci, lehce se odtáhl a olízl mi krk. Zavrtěla jsem se.

"Tady ne, uslyší nás"

"Tak nešetři lichotkama" reagoval pohotově.

Rozesmála jsem se a odtáhla se od něj.

Zamračil se na mě.

"Doufám, že dostanu příležitost ukázat ti, jak moc jsem do tebe blázen"

Ušklíbla jsem se.

"To se uvidí."

Zamručel a lehl si za mě. Přitulil se ke mě, jednu ruku na mém boku, druhou opřený o loket.

"Jaký byl tvůj začátek apokalypsy?" zajímal se.

Lehla jsem si na záda a zadívala se na něj. Bylo by nefér, neříct mu o mé minulostí, když on mi o své řekl. Jenže to neznamenalo, že se mi do toho chce. Zubama jsem se kousala do rtu a přemýšlela nad tím.

Zhluboka jsem se nadechla.

"Povím ti to, ale ne dnes, krasavče"

Zdvihla jsem se na loktech a zlehla ho políbila.

"Nejdřív potřebuju zpracovat tvůj příběh, než ti povím svůj"

Usmál se na mě a lehl si. Otočila jsem se k němu zády, aby se ke mě mohl natisknout blíž a po chvilce jsme konečně usnuly. Ani jsem neslyšela, kdy se vrátili ostatní.

***

Ráno, s prvními slunečními paprsky jsme vyšli, abychom byli co nejdříve doma. Domov, nevěřila jsem, že ještě někdy nějaké místo tak nazvu.

Otevřeli nám bránu a my vešli dovnitř. Kluci podpírali Negana a pomohli nám ho dostat na ošetřovnu, kde si ho vzal do parády doktor. Když mu nařídil svléknout tričko, zbaběle jsem odešla se slovy, že budu za dveřmi. Vyprovázel mě Neganův smích.

Sedla jsem na schody onoho domu. Vedle mě dosedla Rosita.

"Byla jsem za Michonne, Atrey se po tobě ptá."

"A Daryl?"

"Je s ním"

"Do hajzlu"

"Jo" souhlasila. "Už víš, co uděláš?"

"Absolutně vůbec ne" ujistila jsem ji.

"To jsem si myslela. Můžeš zůstat u mě" nabídla se.

"Nemyslím, že by to byl dobrý nápad. Musím si s ním promluvit" vstala jsem a otočila se na ní.