Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XLV.

Cestou zpátky do Alexandrie jsme Negana podepírali co to šlo. Byl strašlivě slabý.

V duchu jsem si celou cestu nadávala a přemýšlela, jak mu povím o Darylovi.

Všichni taktně mlčeli. Při pohledu na Rositu, jak se usmívá mi bylo jasné, za jaký tým kope ona. Otázka je, za jaký tým kopu já?

"Za chvíli padne tma, utáboříme se támhle" zavelel Morgan a vedl nás k jeskyni. Kluci ji šli prozkoumat a my s Rositou opatrně spustily Negana na zem.

Sedl si a zašklebil se bolestí.

"Za chvíli si odpočineme, vydrž to prosím" naléhala jsem prosebně.

"Nemůžu se dočkat" souhlasil.

Využila jsem chvilky, kdy jsme zastavili a ovázala mu šrámy na rukou.

Když kluci vyšli z jeskyně, pískly a my znovu zvedly Negana. Společně jsme se dovlekly do jeskyně, kde kluci mezitím postavily z kamení kruh na ohniště.

S Rositou jsme opatrně sesunuly Negana na zem. Dosedl, opřel se zády o jeskyni a zavřel oči.

Klekla jsem si před něj na zem, toulec složila vedle něj a opatrně se dotkla jeho ruky, abych upoutala jeho pozornost.

Otevřel oči a unaveně se na mě zadíval.

"Slibuju, že už se ti nic nestane" ujistila jsem ho a sedla si napravo vedle něho. Potom jsem ho donutila, aby si mi lehl na stehno, zatímco kluci nosili dřevo a rozdělávali oheň. Rosita šla sehnat něco k jídlu.

Negan se mi unaveně sesunul do klína a během chvilky usnul. Hladila jsem nepřítomně jeho vlasy a všimla si, jak nejdřív pohladil toulec, než tvrdě usnul.

Když se oheň rozhořel pořádně, zavrtěl se mi v klíně a otevřel oči.

Podala jsem mu kus lišky, kterou Rosita ulovila a on se nedal dvakrát pobízet. Nenápadně jsem si při pohledu na něj otřela slzu z tváře.

"Negane já byla s Darylem" vyhrkla jsem a u ohniště se rozhostilo ticho.

Aniž by přestal okusovat maso z kosti, loupl po mě očima, než promluvil.

"Byla jsi, teď jsi se mnou. Vrátila si se pro mě, na ničem jiném nezáleží" řekl žvýkajíc a znovu se vrátil k okusování kosti, čímž mě připravil o všechen vzduch v plicích.

Podívala jsem se s prosbou v očích po Rositě, ale ta držela liščí nohu přitisknou na prsou a pusou dělala "Ooooh!!!"

Zakoulela jsem očima a koukla se po klucích. Zírali na něj s otevřenou pusou.

Zavřela jsem oči a zatřepala hlavou.

Tohle jsem nečekala. Všechno ostatní bych unesla, hněv, křik, nenávist, ale tohle? Jak se s tímhle mám poprat?

Pustila jsem na zem kus masa a rozběhla se ven z jeskyně do noci. Zastavila jsem se u stromu a ač jsem tehdy Darylovi slíbila, ať to nedělám, udeřila jsem do něj. Bolest byla schopná mě trošku probrat, ale ne dostatečně.

Svezla jsem se na zem a byla připravená na slzy, ale ty nikde.

Přimhouřila jsem oči a vyndala z pod ponožky cigaretu. Některých zlozvyků se nezbavíme ani uprostřed apokalypsy. Z druhé jsem vylovila zapalovač a snažila se odehnat ošklivé Déjà Vu.

Opřela jsem se o kmen stromu a sáhla si do boty. Měla jsem za ponožkou ukryté dvě cigarety. Těžce dostupné zboží i v téhle době. Z kapsy jsem vydolovala zapalovač a připálila si.