Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XXXIV.

Seděla jsem na verandě našeho domu v Alexandrii. Kam jinam bychom šli, když nám spálili náš dům v lesích se všemi našemi věcmi?

Michonne s Rositou nás oba uvítali s otevřenou náručí. Sice vyjádřily obavy, co se týče Negana, ale ten měl oči jen pro mě a slíbil, že beze mě nikam nepůjde. Obyvatelé si za ty dva měsíce co tu jsme zvykly a vzaly Negana na milost. Lidé si myslí, že jsme pár. Jistým způsobem jsme a přitom nejsme. Dovolila jsem mu, aby se mnou sdílel postel, ale nic jiného mezi námi není. Daryl se tu od té doby neukázal, nikdo ho neviděl, vědí o něm, že stále žije v lesích, nejspíš stále s tou ženou.

Je to už téměř osm měsíců, co Rick zmizel a žádné další informace o něm nikdo nemá, zřejmě ani Daryl.

Daryl o miminku stále nic neví. Teda alespoň a co je mi známo. Mám strach, aby se to nedozvěděl přes Carol, protože ani ta se tu od oné noci v lese, co jsme se naposledy viděli, neukázala. Měl by to vědět ode mě. Chtěla bych mu to říct osobně, ale neodvažuji si ho jít hledat. Nemám strach tam jít, ale strach z jeho reakce. Co kdyby to špatně vzal? A co ta jeho přítelkyně? To by bydlela s námi? A co Negan? Zvykla jsem si, že je se mnou a najednou by tu nebyl ... Myslím, že nejsem připravená na to, aby mě opustil. Je to můj nejlepší přítel. Můj parťák.

Moje těhotenství se blíží ke konci. Ještě poslední měsíc a bude tu s námi další človíček. Bojím se toho a přitom se těším, šílený! S Neganem vybíráme jména. Tahle činnost měla patřit otci dítěte, ale ...

Rozhodla jsem se, že už pro něj neuroním ani slzu. Probrečela jsem tolik nocí, že Rosita přísahala, že půjde a nakope Daryla do zadku. Jenže on za to nemůže, je to moje chyba.

Rosita je se mnou každou chvíli. Staly se z nás nejlepší kamarádky. Nelíbí se jí můj přístup k Neganovi a zároveň mě nabádá, ať mu dám šanci. Je naštvaná na Daryla. Nechce, aby o tom dítěti vůbec věděl a abych tvrdila, že je Neganovo. Jeden večer jsem se s tím svěřila Michonne, mé druhé přítelkyni, která mi se vším také hodně pomáhá.

"A co si myslíš o tom všem ty? Na tvém rozhodnutí závisí nejvíc. Vidím, jak se na Negana díváš. Takhle ses dívávala na Daryla. A to, jak se Negan dívá na tebe? Možná bys mu tu šanci měla dát a na Daryla zapomenout. On už to zřejmě udělal"

Srdcem mi projel bolestný osten žárlivosti. Udělal to, našel si za mě náhradu. Měla bych udělat to samé, nebo ne?

Vstala jsem ze židle na verandě a zamávala zpátky malé sousedovic Esterce. Zamířila jsem do našeho domu. Mého a Neganova.

Odvahu...

Našla jsem ho sedět na gauči s knihou v ruce. Na stole stál čerstvý hrnek s kávou, ještě se z něj kouřilo. Vzhlédl od knihy a mě se sevřelo srdce.

Ten pohled ...

Díval se na mě a na ústech se mu rozprostřel ten nádherný úsměv, kterým se na mě už pár měsíců usmívá.

"Hledáš mě?" zajímal se.

"Vlastně ano." ujistila jsem ho a došla k němu. Sedla jsem si k němu na gauč a složila ruce do klína. Stále mě s úsměvem sledoval, jeden prst v přivřené knize, aby neztratil čtenou pasáž.

"Chtěla bych s tebou mluvit. Akorát nevím jak začít"

Úsměv se mu prohloubil.

"Jen do toho" povzbuzoval mě.

Zhluboka jsem se nadechla a vrhla jsem se na něj. Knížka s lehkým "žuch" dopadla na koberec. Zatlačila jsem ho do měkkých polštářů, které měl za zády a on mě nechal. Zlehka jsem přejela svými rty po jeho a jeho překvapený smích se změnil v překvapené zajíknutí.

"Co to děláš, maličká?"

"Šššš, nemluv" utnula jsem jeho další slova.

Přitiskla jsem svoje rty na jeho v cudném ale rychlém polibku. Rychle jsem se odtáhla a sledovala jeho reakci. Nadzvihl se na loktech a tentokrát přitiskl své rty na mé, jako by kopíroval má předešlá jednání. Nechával to na mě, jako by mě snad nechtěl vyplašit. Připomnělo mi to sledování kolouška na číhané.

Lehce jsem mezi svými rty sevřela jeho spodní ret a užívala si, jak mu dech uvízl v hrdle.

Zapřela jsem se o pravý loket a levou rukou mu vklouzla pod tričko. A zalapala po dechu při kontaktu s jeho pokožkou. Přejela jsem dlaní přes jemné chloupky směřující kamsi níž. Projel mnou mráz a rozechvěl mě po celém těle. Přesně takhle si jeho tělo pamatuju. Sklonila jsem se níž, přejela jsem tváři přes lehké strniště na jeho tváři a zlehka ho začala dráždit na krku. Zachvěl se a jeho ruce našly mé boky. Přitiskl si mě blíž k sobě a díky tomu, že jsem na něm seděla obkročmo, mohla jsem cítit, jak moc se mu moje dráždění líbí.

Něco zašeptal. Musela jsem se odtáhnout a nechat činnosti, aby mohl promluvit.

"Zadrž maličká. Co to děláš? Proč tak najednou?"

Chvíli jsem mlčela, než jsem odpověděla.

"Já... Já nevím. Měla jsem takový pocit, že to mám udělat. Zkusit to. Víš, dát nám šanci. Je na čase, abych se přes tu věc s Darylem dostala a tohle je řešení" hned jsem jsem to dořekla, věděla jsem, že je to pitomost. Měla jsem si svou odpověď důkladně promyslet

Usmál se a zakýval hlavou ze strany na stranu.

"Nevěřím tomu, že to říkám. Čekal jsem na to tak dlouho a teď když to mám na dosah, teď když mám tebe na dosah, tak to podělám" odmlčel se, aby se párkrát zhluboka nadechl.

"Chci tě. Chci tě tak moc, že mě to bolí. Bolí mě se dívat na to, jak tě ničí, když nejsi s ním. Často lituju toho, že jsem místo Glena nezabil jeho a ne, nepřerušuj mě" utnul mě protesty. Zavřela jsem pusu a nechala ho dál mluvit.

"Chci tě, ale ne takhle. Ty hledáš, jak se z toho kolotoče s Darylem dostat. Tohle není řešení. Teda, možná, že je, ale takhle to nechci. Takhle tě nechci, chápeš?"

Zakroutila jsem hlavou.

"Chci tě, ale až ty opravdu budeš chtít mě a ne jen, abys ho dostala z hlavy, maličká. Vrtalo by mi pak hlavou, jestli při tom náhodou nemyslíš na něho a přitom jsi se mnou. Promiň mi to"

Bum. Jako by tu vybuchla bomba.

On mě odmítá? Nechce mě? Do hajzlu! Co jsem to za pako? Co jsem to provedla? Všechno akorát zkazím! Měla jsem říct, že jsem do něj zamilovaná a tohle všechno by bylo za námi. Netrápila bych se pro Daryla a byla šťastná s Neganem. Jsem pitomá, pitomá!

Prudce jsem se zvedla a zavrávorala při tom pohybu. Neganovi ruce mě přidržely na místě, jinak bych nejspíš přistála znovu na gauči. Jenže teď jsem jeho doteky nesnesla. Celou jeho přítomnost. Na to jsem se moc styděla po tom všem, co jsem mu udělala.

Ježiši Kriste ....

Odstrčila jsem jeho ruce a běžela ke schodům. Brala jsem schody po dvou a zabouchla za sebou dveře. Vztekle jsem odrázovala k oknu, a rukama kryjícími si obličej, když se dveře otevřeli.

Sakra! Zapomněla jsem zamknout!

Než jsem se stihla za zvukem otočit, objímal mě a na moje pokusy ho odstrčit nebral zřetel.

"Omlouvám se" opakovala jsem stále dokola mezi vzlyky. A pak, že už brečet nebudu, jo jasně a fialky jsou červené.