Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

LII.

"Probuď se, vstávej!! To nic!".

Probudila jsem se s Darylovýma rukama kolem ramen, jak mě k sobě tiskne.

"Šššš, byl to jen zlý sen, nic se neděje" uklidňoval mě.

"Co se stalo?"
"Křičela jsi ze spaní" osvětlil mi situaci.

"Asi jen špatný sen, ani nevím, co se mi zdálo" zalhala jsem.

Kývl a podezřívavě si mě měřil.

"Kdo je Tyler?" zeptal se po chvíli.

Odvrátila jsem se od něj, aby z mých výrazů nemohl nic přečíst.

"Byl to můj bratr, umřel se sestrou na začátku tohohle svinstva" zamumlala jsem a vstala.

"Podívej se na mě" pronesl hlasem, ve kterém zaznívala autorita a nešlo ho neuposlechnout.

Otočila jsem se a zadívala se do jeho očí.

"Zabil jsem svého mrtvého bratra. Díval jsem se mu do jeho mrtvých očí a zabil jsem ho. Vím, jaké to je, ztratit sourozence"

Zmohla jsem se jenom na kývnutí.

"Pojďme něco ulovit, ať nejdeme domů s prázdnou" zavelel a šli jsme.

***

Potichu jsme kráčeli lesem a on mi znovu ukazoval, jak správně a hlavně tiše lovit. Kopírovala jsem jeho chování, jeho tichost jeho přednost.

Když jsem zasáhla kořist a ta upadla na zem, zajásala jsem. Otočila jsem se, co on na to. Usmíval se a než ke mě došel, pustil opatrně kuši do listí. Přitiskl mě ke stromů nadloktím a přitiskl rty k mému krku. Chytla jsem ho za bok a stiskla. Zamručel mi do ucha a olízl mi krk, předtím, než mě do něj kousl.

Vyklenula jsem své boky proti jeho a neubránila se pousmání v momentě, kdy jsem se otřela o jeho erekci.

Přitiskl se ke mě svými boky a já neodolala jehi volání. Políbili jsme se. Vášnivě a dravě, jako nikdy předtím. Chtěla jsem ho, teď a tady v lese. Jako by to nějak vycítil, začal mi rozepínat kalhoty. Přidala jsem se a rozepnula ty jeho. Nahmatala jsem ho v trenkách a i přes tenkou látku ucítila jeho úchvatnou délku. Pousmála jsem se a vyklouzla rukou do trenek a sevřela ho. Prohnul se proti mě a tiše zavzdychal. Párkrát jsem po něm přejela nahoru a dolů, dokud mě prostě neotočil, rukou zatlačil na má bedra, abych na něj Vystrčila holý zadek, chytl mě za vlasy a já i přes tu bolest, který mi projela tělem čekala na to jediné.

Vrazil ho do mě bez nějakého předchozího upozornění. Oba jsme zaúpěli, ale on nepřestával. Prostě se snažil ho procpat do mě za každou cenu a já ho za každou cenu chtěla mít v sobě. Tak zoufalá potřeba po jeho těla byla zvláštní a přitom pochopitelná.

Přelévaly jsme se přesně, já proti němu. Trhaly jsme sebou tak tvrdě a rychle a hluboko, jak jsme jen mohly.
Ale já nebyla na takhle tvrdou jízdu dost připravená. Téměřj sem cítila, jak se zachytává po stranách, proto že jsem sama sobě nedala dost času dostatečně se uvolnit. Ale já cítila zběsilou potřebu mít vše, co možná nejdřív. Žádné čekání, jen potřeba. Chtěla jsem, aby mě ošukal. Sex proto bylo velmi slabé slovo. Neodkázala jsem ho přinutit, ať udělá, co já chci. Chtěla jsem ho  hlouběji, chtěla jsem víc, a potřebovala jsem jeho, aby mi k tomu pomohl.  Pustil mé vlasy a ruce přesunul na boky, zcela ovládl náš rytmus. Přirazila jsem a on do mě vnikl. Jako tehdy v lese, kdy já následovala jeho tělo a on následoval kořist. Byl to tanec těla, jeho do mého, dokud jsem nebyla vlhká a horká a on do mě  mohl bez problému vstoupit, dovnitř a ven, dovnitř a ven. Když už do mě mohl  vklouznout hladce a plynule, vnořil se do mě hluboce a tvrději, jako by věděl, co si  mé tělo žádá, aniž by se musel ptát. Rukama mě trochu posunul, dokud nenašel to  jedno místečko, které nalézt chtěl, a pak se do mě vrazil, jako by chtěl vyjít nad ruhé straně, a já zakřičela.

Přikryl mi pusu svou obří rukou a znovu tvrdě přirazil. Rozechvěly se mi kolena a já věděla, že brzy prohrají svůj boj. Padly jsme na zem, on veden mnou. Narážel si mě na sebe dokola a dokola, dokud se mnou neprohnal mohutný orgasmus, následovaný jeho.

Sedla jsem si a pozorovala ho, jak i byl ode mne mokrý a stále tvrdý, připravený.

Ušklíbli jsme se jeden na druhého. Natáhl si kalhoty, pomohl s tím i mě, jako by snad vědět, že mé nohy se teď na chvíli na nic jiného nezmůžou.

"Tak tohle jsem nečekal" promluvil, než si mě přitáhl k sobě na hruď. Pak si složil ruce za hlavou.

"Ani já, ale bylo to ... Wau, ani pro to nemám dostatečný popis" zasmála jsem se.

"Divoký?" hádal.

"Ani to to zdaleka nepopisuje" uchechtla jsem se, zvedla se na lokti a mrkla na něj. Usmíval se na mě.

Oba jsme věděli, co k sobě cítíme, jen ty slova nebyla venku. Nebylo to potřeba. Poprvé za dlouhou dobu jsem se cítila úplná.