Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XLI.

Přitiskla jsem se zády o strom a schoulila se do nemotorného klubíčka. Cítila jsem bolavá žebra, ruce, stehna ... Byla jsem celá jedna velká bolest neschopná se sama bránit. Věděla jsem to já a věděl to i Daryl.

Takže jsem ho konečně našla.

O Atreyovi ví a je mu to jedno. Co jsem si myslela? Že se na nás nevykašle a vrátí se k nám? Vážně jsem si to myslela. Jo.. asi jo.

Takže co teď? Mám mu vyznat nehynoucí lásku? Říct mu, ať se ke mě a našemu synovi vrátí? Že syn potřebuje svého otce, ne jen strýce, se kterým maminka žije? Absurdní ...

"Půjdeme" zavelel a přehodil si kuš přes rameno, než mě znovu zvedl do náručí.

Zbytek cesty jsme šli mlčky. Neprotestovala jsem, když mě zvedl do náruče. Nebojovala jsem za svou nezávislost. Mlčela jsem, protože jsem nevěděla, co jiného dělat.

Donesl mě k sobě do chaty, kde mi pomohl se umýt a dal mi jedno ze svých triček. Když mi pomáhal otřít se, nějak se mi podařilo svůj stud skrýt. Na stud prostě nebyl prostor.

Podal mi i nějaké jídlo, co tu měl a nakonec mě chtěl dostat do postele. Ne v sexuálním smyslu, samozřejmě.

To jsem odmítla a šla si sednout před krb. Mlčky jsem sledovala plameny v krbu a přemýšlela nad tím vším. Ucítila jsem spíš než uslyšela, jak si sedl vedle mě. Jen on se dokáže pohybovat takhle tiše.

"Co se mi vlastně stalo?" zeptala jsem se a dávala si velký pozor na to, abych se o něj neotřela ramenem

"Našel jsem tě napůl venku z rakve v zemi. Křičela jsi a volala Ricka. Nejdřív jsem si myslel, že to ani nejsi ty."

Podívala jsem se na něj tázavě.

"Celá od bahna, bez oblečení. Křičící a zoufalá, bylo zvláštní, tě tak najít"

Kývla jsem a nějakou dobu jsem mlčela, než jsem se odvážila promluvit.

"A Negan? Jak víš, že je v Alexandii?"

"Carol mi to řekla."

"Takže Carol ti řekla i o Atreyovi"

"Tvém synovi?"

Tvém ... Né našem ... Au..

Kývla jsem neschopná slova.

Tak co jsem sakra čekala? Možná bych měla přestat doufat ve šťastný návrat Dixonovic rodinky..

"Ano. Carol mi občas řekla, co se v Alaxandii děje." odpověděl a do hlasu se mu vloudila nějaká emoce.

Žárlivost? Hněv? Zájem? Nebyla jsem schopná to identifikovat ...

"Hele to tys mě tam nechal. Já za to nemůžu, tak to laskavě neházej na mě" vyjela jsem naštvaně.

Vstal. Zabručel nesrozumitelně něco jako dobrou noc a odešel z místnosti.

Osaměla jsem. Položila jsem si hlavu na skrčené nohy a bezcílně sledovala plemeny okusující polena.

Po nějaké době, když mi zdřevěněly nohy jsem se zvedla a klepáním a protřepáváním jsem se snažila donutil nohy spolupracovat.

Došla jsem me dveřím, ve kterých zmizel Daryl a potichu je otevřela.

V první moment moje oči nechápaly, na co se dívám. Daryl byl ke mě zády. Jen v kalhotech visel za ruce z dřevěného rámu chaty a přitahoval se.