Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XXIV.

Probudila jsem se v Alexandrii. Poznala jsem ty stěny a ten pokoj, náš pokoj. Můj a Daryla. Měla jsem kolem sebe různý hadičky a nevím co všechno. Jednu jsem měla v nose. Párkrát jsem zamrkala a všechno ze sebe strhla. Byla noc. Všude bylo děsný ticho.

Co se stalo? Kde je Rick? Kde je Daryl?

Myšlenky mi v hlavě lítaly jedna přes druhou, ale ta poslední mě zaujala nejvíc.

"Daryle?" zavolala jsem do tiché místnosti, ale nikdo mi neodpověděl.

Kde jsi lásko?

Opatrně jsem vstala a pomalu sešla ven ze schodů. Stále a stále jsem volala jeho jméno, ale žádná odezva. Vyšla jsem ven a zamířila hned vedle do domu Ricka a Michonne.

Těžce jsem se zapřela o zábradlí, ale to povolilo a já padla na zem. Zadívala jsem se před sebe v momentě, kdy světlo lampy ozářilo jeho tvář. Ztuhla jsem při zvuku jeho hlasu.

"Neměla bys tu být, maličká"

"Já můžu být sakra kdekoliv, kde si jen zamanu ty jeden psychopate" zamumlala jsem třejíc si bolavé břicho. Tam budu mít parádní modřinu.
Zasmál se.

"Co je tu k smíchu?"

"Ty. Proč tu jsi?"

"Hledám Ricka. Teď jsem se vzbudila, musím zjistit, jestli je v pořádku"

Vydechl. Zakroutil hlavou a sklopil pohled dolů do země.

"Co? Co je? Co se děje?" zajímala jsem se a popolezla k němu blíž.

"Já nejsem ta vhodná osoba na to, abych ti o tom říkal" zabručel.

"O čem? Tak mluv už, Negane"

Trhl sebou při zvuku svého jména.

"Dlouho jsi mi neřekla jménem."

Uchechtla jsem se. Neznělo to vůbec hezky. Ten zvuk zněl krutě i na moje poměry. Nevěděla jsem, že takový zvuk vůbec umím.

"Protože jsi to nechtěl ... Negane" odmlčela jsem se než jsem kousavě dodala;  "nebo mám říct, můj drahý manželi?"

Teď byl se smíchem na řadě on.

"Joo, to byly časy" zasmál se a odmlčel se, jako by snad vzpomínal.

Úchyl jeden ...

"Řekni mi co se děje." naléhala jsem a doplazila se po čtyřech k oknu jeho vězení.

Hleděli jsme si do očí. Dlouho. Byl velmi vážný. Uplynula nějaká doba, než promluvil. Už jsem v to ani nedoufala.

"Rick Grimes je mrtvý. Teda oni si to nemyslí, někteří. Ten výbuch ho nejspíš smetl sebou do vody, co jsem tak slyšel, ale jeho tělo se nenašlo."

"Ne, ne, ne, ne, ne! To není pravda! Nemůže být!" křičela jsem do tiché noci

Jen mě tiše sledoval. Sledoval jak trpím, už po druhé. Už podruhé během tak krátké doby.

"Je mi to líto. Nezasloužil si takový konec"

"A co ty o tom sakra víš? Víš ty vůbec, jaký to je o někoho přijít?"

Ušklíbl se. Ne vesele, ale smutně.

"Víc, než bys čekala, maličká"

"Neříkej mi tak." ohradila jsem se. Zvedl ruce před sebe, jako že se vzdává.

"Jak ne libo. Ale vážně, mrzí mě to"

Kývla jsem a schovala obličej do dlaní. Plakala jsem. Pro přítele, pro bratra, pro otce jeho dětí.

Negan stál u svého okna a čekal, až se vzpamatuju.

"Kde je Daryl?" napadlo mě se ho zeptat, když jsem se dostatečně zklidnila.

"Podle toho, co jsem slyšel, má někde v lese kemp a každý den Ricka hledá" zabručel tím svým hlubokým hlasem.

"Nechal mě tu" hlesla jsem unaveně.

"Čekal, než se probudíš, ale uznej. Seděl na zadku celý měsíc než..."

"Měsíc? Cože... Měsíc?" vyjekla jsem.

"Ano ... byla jsi dlouho mimo."

"Jak je to dlouho, co je pryč?" zašeptala jsem.

"Moc dlouho ne. Chodí se na tebe dívat. Sedí u tebe a určitě tě drží za ruku nebo něco nechutně sladkého"

Bože! Byla jsem tak dlouho mimo! Jak se to stalo? Co se...

"Jak dlouho je to, co Rick zemřel?" napadlo mě a strašně jsem se bála odpovědi.

Vydechl. Nadechl se, než znovu promluvil.

"Tři měsíce" pravil mírně.

Panebože .... Ježíši kurva Kriste ...

Vykulila jsem oči a zalapala jsem po dechu.

Ne!!

"Ne ... To není možný, ty lžeš ... jo lžeš, to bude ono" zatočil se se mnou svět.

Pane Bože jen to ne!

"Proč bych ti lhal? Co bych z toho měl?"

"Já nevím co, ale něco asi určitě." hlesla jsem a utřela si z čela pot hřbetem ruky. Nad horním rtem se mi zaperlil studený pot.

Je mi zle...

"Je ti něco?" zajímal se.

"Je mi všechno, ale nejspíš asi budu ..." podařilo se mi poodlézt do trávy nebo spíše se na ní vrhnout. Na všech čtyřech se mi žaludek obrátil naruby. Už zase. Jako by to bylo včera, jenže pro mě téměř bylo. Sakra! Co se stalo, mezitím co jsem byla mimo? Kde je Daryl? Kde ke ta chata nebo stan nebo kde to je? Musím ho najít. Musím mu říct, jak moc ho ... rozbrečela jsem se. Tolik myšlenek a otázek ...

"Ššššš" uklidňoval mě Neganův hlas a hladil mě po zádech.

Počkat, po zádech?!!

Vystřelila jsem ruku, abych se ohnala, ale mě za ní chytl a dal jí jemně dolů.

"Šetři síly a na, pij" vnutil mi do ruky láhev s vodou a kusem hadru mi utíral čelo.

"Chovají se k tobě jak kdybys byl v Ritzu" neodepřela jsem si rýpnutí i přes to, jak mi bylo mizerně. Asi to bylo tím šokem nebo mentální retardací.

Vypláchla jsem si pusu, než jsem se napila. Podala jsem mu láhev zpátky. Uklidil si ji do kapsy mikiny.

Seděl vedle mě na trávě, nohy skrčené před sebou, s rukou stále na mých zádech. Setřásla jsem ji. Usmál se.

"Vypadá to, že už je ti líp, co?"

"Jak ses dostal ven?" odpověděla jsem otázkou.

"Občas zapomenou zamknout, to je celý"

"Tak proč prostě neutečeš?"

Odfrkl si.
"A k čemu by mi to bylo? Tady jsem v bezpečí, mám co jíst a mám co dělat. Co víc si přát?"

"Proč seš takovej zmetek, Negane?"

Zvedl se na všechny čtyři. Přiblížil se ke mě. Byl tak blízko, že jsem cítila jeho dech na své tváři. Kdybych chtěla, stačilo jen vypláznout jazyk a dotkla bych se ho.

"Protože jenom sráčové v tomhle světě přežijí nejdýl, pamatuj si to, maličká" řekl a pohladil mě po tváři.

"Neříkej mi maličká!!"