LX. - 60. EPILOG

281 18 10
                                    

"Takže tohle byl můj otec?" zeptala se po tom, co jsem jí dovyprávěla celou pravdu o Neganovi, mladá Lucille. Ten sentiment jsem si nemohla odpustit.

"Ano" potvrdil mé tvrzení Daryl, sedící vedle mě na lavici našeho domu.

"Byl to skvělý strejda" potvrdil naše slova Atrey a soucitně se na mě usmál. Vyrostl v krásného mladého muže, plného života.

"Tak proč to udělal tetě Maggie?" Zajímala se.

"Na to se broučku těžce odpovídá a já věřím, že to jednou sama pochopíš. Zkrátka to udělal, aby podpořil svou sílu, aby donutil svoje nepřátele vidět ho v tom nejhorším světle a aby se ho bály. Jen strach donutí lidi brát ty druhé vážně"

Kývla a podala mi zpátky jeho fotku. Jednu jedninou, slzami téměř nečitelnou a zmáčknou od léty žmoulání. Jedinou vzpomínku na něj. Tolik let uběhlo a i přes to mě to stále bolí. Lucille vyrostla v úžasnou mladou dámu plnou síly a strachu jako byl on sám. Věřím, že z něj získala jen to nejlepší co mohla.

Naše dcera se se smutkem v očích, ale přesto s naprostou něhou zadívala na své těhotenské bříško a pohladila ho.

"Byl by skvělý dědeček. Rozhodně by nedovolil, aby se mu něco stalo" pronesla s naprostou přesností a její pevný hlas rozhodně nedovolil, aby ji někdo odporoval. Po kom tohle asi zdědila?

Přes slzy jsem téměř neviděla, jak se usmívá a tiše si brouká.

"Tak pojď Luu, půjdeme" houkl na ní její bratr.

Oba se s námi rozloučili a zamířili od našeho domu k dalším, aby se přivítali i  se zbylými sousedy.

"Tak nakonec to nebylo tak zlé, jak jsem si myslel" řekl Daryl nahlas to, co jsem si myslela.

"Máš pravdu, bála jsem se, jak to vezme, přeci jen to bylo velké tajemství a já se upřímně divím, že ji to Atrey ještě neřekl "

Daryl se jenom zasmál a políbil mě na tvář.

"Copak je?" zavrtěla jsem se a odtáhla jsem se od něj, abych mu viděla do obličeje.

Zaculil se. "Je to můj syn, myslíš si snad, že ji to za ty roky neřekl? Samozřejmě, že řekl a několikrát. Jen měli oba tolik slušnosti, že to nechali na nás, až získáme dost odvahy a řekneme jim to sami"

"Tolik nás milují" smála jsem se skrz slzy.

"A my milujeme je"

*** Konec ***

Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?Kde žijí příběhy. Začni objevovat