Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XI.

"Ty ženy mají zbraně. Hodně zbraní"
"Proč jsi nám to neřekla dřív?"
"Dala jsem slib Ricku"
"Víš že se to podělá?"
"Nepodělá"
"Kdyby jo nemusíš si to vyčítat"
"Už teď si to vyčítám"

^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^

Pokračovali jsme přes vodu a lesem, do místa zvaného Oceanside.

Cestou jsem šla pomaleji za ostatními a cvičila se ve střelbě. Zaslechla jsem nějaký ruch mimo cestu, kde jsme šli. Takže jsem se přirozeně odpojila a šla za tím ruchem. Pomalu jsem našlapovala, tak jak mi to ukázal můj lovec učitel až jsem uviděla zdroj ruchu. Byl to mrtvák chycený do pasti na zvířata.

Bylo mi z toho mrtvého muže smutno. Většinou se na to snažím nemyslet tímhle způsobem, ale někdy mi to bohužel ujede, zrovna jako teď. Koukám na toho muže a přemýšlím, čím se asi živil.

"Tys musel být..hmm... určite bankovní poradce a pořádně tučným kontem. Protože kdo by dobrovolně nosil sako..ehm..se zbraní?" Poslední slova mě donutila se usmát. Zbraně jsme zrovna nutně potřebovali pro spojence ze smetiště. Dohoda se vztahovala na to, že když jim doneseme zbraně, dostatek zbraní, přidají se na naší stranu proti Neganovi. Čím víc nás na něj a na Zachránce bude, tím větší šanci máme.

Pomalu jsem se blížila k mrtvákovi, který už o mě dávno věděl a sápal se po mě.

"Vypadáš jako slušný chlap, takže si vezmu tu zbraň a pak... Tě s ní umlátím" zasmála jsem se a přešla k němu. Sklonila jsem pohled k pasti, ve které měl nohu a ujistila se, že se nepohne. Vypadala pevně.

Takže jsem se v klidu natáhla pro zbraň a v tu chvíli se moje teorie o tom, že ta noha v pasti drží vážně pevně nepotvrdila.

Noha mu sice v pasti zůstala, ale zbytek těla spadnul na mě a já padla na záda se zombíkem na sobě. Nárazem mi odletěl luk někam za mě.

Vzdychla jsem a zapřela jsem se do bankovního poradce rukama i nohama. Jeho čelisti mi cvakaly kus od tváře.

"Hej! Na tomhle jsme se teda nedohodli! Měla jsem tě umlátit tou zbraní. Všichni z banky jste stejní" zaúpěla jsem a vyhla se dalšímu výpadu na mou tvář.

"Neruším?" Zaslechla jsem za svou hlavou lovcův posměvačný hlas. Zaklonila jsem hlavu a uviděla ho, jak se nenuceně opírá o strom a se smíchem mě pozoruje.

"Já ti nevím, zrovna jsem tady s bankovníkem řešila půjčku a nějak se to zvrhlo. " Odmlčela jsem se.

"Tak pomůžeš mi nebo..?" Zaskučela jsem, když mě mrtvák kopl do břicha.

Jedním nacvičeným pohybem zvedl kuši a šíp se zabodl mrtvákovi do hlavy. Přešel ke mě a pomohl mi shodit ze sebe mrtvou váhu.

"A přesně proto nechodím do banky" zabručela jsem a přijala nabízenou ruku. Pomohl mi na nohy a já došla k mrtvému a vyndala mu z kapsy napůl čouhající zbraň.

"Vítězství!" Zajásala jsem, když jsem otevřela zásobník. Byl plný, až na jednu kulku.

Zvedla jsem k němu pohled a zjistila, že mě s úsměvem pozoruje.

"Jsi šílená, víš to?"

Se smíchem jsem k němu došla a líbla ho na rty, sehla se pro svůj luk, který byl vedle něj na zemi a s ním v patách jsem se vydala za zbytkem skupiny.

^°^°^°

Pomáhala jsem s Darylem rozmísťovat výbušniny. Ježíš držel dřevěnou bednu a podával nám vše potřebné.
Hlavou se mi honila vzpomínka na to, jak mě před chvílí zachránil. Musela jsem se při té vzpomínce pořád usmívat.

Všimla jsem si, jak se na mě dívá. Přesně věděl na co myslím, usmál se na mě zpátky a mrkl na mě. Zčervenala jsem a odvrátila pohled zpátky k výbušninám.

Čekali jsme v úkrytu na Taru. Šla dovnitř do jedné z budovy. Stále se nevracela, tak jsme rozjeli plán B.
Nechali jsme výbušniny kolem komunity vybuchnout a ty ženy, co běžely ke sbrojnici jsme zajali.

Klekly si i když neochotně.

Nahnali jsme všechny obyvatele na jedno místo.

Udělali jsme hluk, věděli jsme, že se přiblíží mrtváci, chtěli jsme si jen promluvit.

Rick vyjednával s hlavní ženou, Natalii, která mířila zbraní Taře na hlavu.

Rozmlouvali spolu o tom, co a jak chceme proti Zachráncům udělat.

Všimla jsem si, že v davu jsou ženy, které by s námi chtěly jít a bojovat.

"Po tom všem! Musím Vám to připomínat!!" Křičela Natalia na své lidi.

"Ricku, mrtváci!"

Jako jeden jsme kryly ženy z Oceanside.

Stříleli jsme. Kulky a šípy létali a kácely mrtvé.

Někteří z žen se k nám přidaly a bojovaly s námi noži, co u sebe měly. Společně jsme mrtvé zneškodnili.

"Nepůjdeme s Vámi proti nim, seberte si ty zbraně a běžte" zahřímala Natalie a nasupeně odešla.

^°^°^

Nosili jsme zbraně ze zbrojnice a nevyhnuli se přitom pohledům všech z Oceanside.

Tara mluvila s jednou z nich, vypadalo to, že se znají. O něčem žhavě diskutovaly, než se žena ušklíbla a prohodila na rozloučenou.

"Počkej, já ti děkuju za to, co děláte" řekla žena a my se dali na odchod.

"Měls pravdu Ricku, nevyčítám si to" prohodila k němu Tara a zazubila se na něj.

Věřila jsem tomu, že to děláme pro dobrou věc, ale mrzelo mě, proč to musíme dělat odstraním kmenům nebo skupinám. Ale bohužel, bylo to třeba.