Daryl Dixon: Kolik mrtváků jsi zabila?

XXVI.

Zvedl pohled z mého břicha.

"A o ochraně Vám dvoum nikdo nic neříkal?"

Zamračila jsem se na něj.

"Moc brzo?"

"Hodně brzo."

Zakroutil hlavou.

"Tak tohle jsem nečekal. Co budeš dělat?"

"Já nevím, vůbec nevím." kroutila jsem smutně hlavou a sledovala naše propletené ruce na mém břiše. Odstrčila jsem jeho ruku.

S úšklebkem si ji položil do klína. Nevědomky jsem si olízla rty. Sledovala jsem ten pohyb a zrudla, když se začal smát.

"Hormony?"

"Dej mi pokoj" vyjela jsem po něm a začala se zvedat.

To ho rozesmálo ještě víc.

"Půjdu ho najít. Měl by to vědět" pronesla jsem jen tak na zkoušku.

Přestal se smát tak rychle, jako začal.

"Ne. To teda nepůjdeš"

"A o tom jako rozhoduješ ty? Nemyslím si, Negane" prskla jsem a otočila se k odchodu.

Nějakým způsobem se mu podařilo se zvednout tak rychle, že jsem ho ani neslyšela.

Chytl mě za ruku a škubl s ní, možná až příliš a nebo já jsem tak zesláblá. Škobrtla jsem a přistála mu na hrudi. Zapřela jsem se o něj dlaněmi a trošku se odtáhla.

"Nepustím tě ven samotnou. Jestli to musíš udělat, vezmi si s sebou lidi. Nechoď sama, rozumíš?"

Těžce se mi dýchalo. Jeho hruď se mi pod mými doteky zvedala a zase klesala. Pod rozeplou mikinou měl černé tričko a i přes to jsem cítila tlukot jeho srdce. Pootevřela jsem najednou suché rty a jeho vůně, ta úžasná vůně ...

Přišla jsem si jako ma drogách. Jeho přítomnost mi úplně zatemnila mysl.

"Pusť mě" zašeptala jsem slabě.

"Co když nechci?"

Zvedla jsem hlavu a zadívala jsem se mu do očí.

Snažila jsem se v nich vyčíst nějaké emoce, jakékoliv, ale marně. Když chtěl, když vážně moc chtěl, byl nečitelný.

V krku mě pálilo a srdce mi zmateně bušilo do hrudi. Jeho srdce mi pod dlaněmi odpovídalo. Roztřásla se mi kolena.

Dech se mu v hrdle zadrhl a pevně mě chytil za boky. Olízl si rty a polkl.

"Ty mě tak pokoušíš, maličká. Tak strašně moc" zachvěl se.

Nadechl se, zavřel oči a ustoupil ode mě s rukama na mých ramenou, jako by se bál, že upadnu.

Když oči znova otevřel, spatřila jsem touhu tak ryzí, že jsem se zajíkla. Tohle byl pohled, který znám z Útočiště. Takhle se na mě díval poslední den, kdy jsme se Sherry utekly.

Seděla jsem na posteli a přemýšlela o zítřku. Zítra budu volná. Konečně se.ho zbavím a najdu způsob, jak ho zabít.

Ozvalo se zaťukání na dveře.

"Dále"

Dveře se otevřely a v nich se objevil Negan.

"Můžu dál?"

"Ale jistě, drahý. Pojď dál" kývla jsem a nahodila nejlepší hraný úsměv, jaký jsem svedla.

Postavila jsem se a krapet zavrávorala na vysokých podpatcích.

Jemně zvlnil rty.

"Něco jsem ti tam z venku přinesl."

Zaujal mě.

"Ano? A co to je?"

Vešel dovnitř, jednou rukou za zády a druhou rukou zavřel opatrně dveře.

„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

Zajíkla jsem se.

"Odkus znáš ten citát? Neříkala jsem ti o něm."

"Hádej moje maličká"

"To není možné" vrtěla jsem hlavou.

„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ zašeptal a studoval při tom mou tvář.

Vykulila jsem oči, když zpoza zad vytáhl starou zaprášenou knihu, která byla mým očím důvěrně známá.

Knihu Malý princ, mojí nejoblíbenější.

"Ale jak?? Říkala jsem ti to jen jednou a to už je strašně dávno"

Usmál se a sklonil pohled k zemi, jako by snad chtěl ze země vyčíst odpověď.

"Když jsem ji viděl, vzpomněl jsem si na tebe. Chtěl jsem vidět tvůj úsměv a vidět, jak budeš překvapená. To s lidmi dělá láska víš?"

Skrz slzy jsem se usmála a i přes vysoké podpatky jsem se k němu rozběhla. Chytila jsem ho za lem trička a jemně cukla, aby se ke mě sklonil. Přitiskla jsem své rty na jeho a cítila jak se usmál. Jeho vousy mě lehce pošimraly.

Zlehka jsem jazykem přejela po jeho spodním rtu a kousla ho do něj.

Zasténal mi do úst a mě to vzrušilo. Zlehka prohnul boky a přitiskl se na mě. Chytl mě za boky. Levou rukou zkušeně, druhou nemotorně, jak v ní držel mou knihu. Odtáhla jsem se jen natolik, abych mu knihu vzala z rukou a odložila ji na stolek vedle nás.

Zavrčel a v jednom momentě mi jazykem vnikl do úst a zároveň si mě zvedl na sebe a zamířil k posteli.

Lehce a přitom důrazně se dotkl mého jazyku svým a já neodporovala, naopak. S lehkostí jsem mu polibek oplácela.

Položil mě na postel a přerušil tak polibek. Odtáhl se jen natolik, aby si mohl sundat tričko. Odhodil ho do rohu a to už jsem byla napůl venku z mých šatů. Pomohl mi je sundat úplně, až jsem před ním byla jen v černé krajkové podprsence a černém kombiné, pod kterým byly kalhotky stejné barvy.

Zamručel, zjevně spokojený s tím, co vidí a opět se nade mě nahl a začal mě líbat. Opatrně, aby přitom neporušil polibek se zapřel rukama z každé strany vedle mé hlavy. Stále mě líbal, zatímco jeho ruka hladila mou tvář. Na kratičký moment přerušil polibek, aby mi vousy sjel po krku a tím, že mě vyloudil slastné zasténání.

Pousmál se a kousl mě do krku. Zavrtěla jsem se pod ním a přitáhla jsem si ho opět k polibku. Levým nadloktím se opíral vedle mě hlavy a líbal mě, zatímco druhou rukou přejel před krajkovou podprsenku a pokračoval dál.

Jediné, co nám v tu chvíli zabránilo zajít dál, bylo úpěnlivé zaťukání na dveře.

Sledovala jsem jeho obličej z krátké vzdálenosti a uvědomila si, že bych tu vzpomínku ráda dokončila.