TRUST ME [JIKOOK]

🥀27.kapitola🥀

,,Tak, co budeme dělat?” zeptal jsem se po nějakých minutách sezení na lavičce. ,,No já nevím,jestli chceš tak se můžem jít projít nebo jít na jídlo nebo na něco sladkého” vyjmenoval m ta tam nějaké věci co by jsme  mohli dělat. Celkem jsem dostal chuť na něco sladkého ,,Hmm, můžem jít teda na něco sladkého?” zeptal jsem se opatrně a trochu se pousmál ,,Jasně, tak jdem” zvedli jsme se  lavičky a rozešli se ke kavárně kde jsme si sedli ke stolu.

Hned co jsme si sedli k nám přišla nějaká holka a podávala nám menu. Už jsem nějak dopředu tušil co si dám takže jsem ho ani neotevřel ,,Ty se nepodíváš?” zeptal se mě Jimin, když si všiml, že nic nedělám a koukám kolem ,,Už vím co si dám” jemně jsem se na něho usmal a trochu zčervenal. ,,Dobrý den, co vám mohu nabídnout?” přišla k nám ta holka znovu ,,Já vás poprosím o jednu horkou čokoládu a jahodovo čokoládový dortík” trochu jsem se na ni usmál, což se asi Jiminovi moc nelíbilo, protože se na ní trochu zamračil.

,,Já si dám jedno karamelové Latte a k tomu Bingsu” řekl s neutrálním výrazem. Holčina si to všechno zapsala a odešla. Za pár minut přišla ta holčina zpět s našimi objednávkami. Poděkovali jsme a ona jen s přikývnutím a úsměvem na tváři odešla. Chvilku jsme jen seděli v tichosti a nic neříkali ,,A tak třeba jak se máš?” zeptal se mě Jimin s menším úsměvem, já se mu podíval do očí a přemýšlel jestli mám říct pravdu  nebo ne. ,,No celkem na nic co ty?” mírně jsem se uchechtl a podíval se zpátky na svůj talířek.

,,Ale celkem to ujde, proč se máš na nic?” zeptal se mě trochu s lítostí ,,Ale, máma si přivedla domů nějakýho novýho chlápka a už od první chvíle proti mně něco zásadního má” povzdechl jsem si a nabral si kousek dortíku na vidličku. ,,Aha tak to je mi líto, já to s ním klidně vyřídím” trochu jsem se musel za smát ,,Ne to je v pohodě, ještě by měl něco proti tobě nebo by ti něco udělal a to bych nepřežil” dořekl jsem to a usrkl z mého kakaa.

A už to tu bylo zase hádání kdo zaplatí ,,Jimine, ale já ti minule říkal, že příště budu platit já” nafoukl jsem tváře a zkřížil ruce na hrudi. Rozhodl jsem se jednat, přišel jsem k Jiminovi a začal ho odstrkávat, když už byl dost daleko tak jsem rychle přiběhl a zaplatil. Pak už jsme se společně vydali ven. Ani jsem si nevšim kolik už uběhlo času, už bylo 17:06. ,,Co budem dělat teď?” zeptal jsem se ,,Nevim, co chceš”. Trošku jsem se musel zamyslet a napadla mě jedna věc ,,Co kdyby jsme se šli podívat na západ slunce?”

,,Jako můžem, ale jestli to chceme stihnout tak si musíme trochu pospíšit” jen co to dořekl jsem ho začal tahat někam na kopec. Vyběhli jsme kopec na, který jsem často chodil sám přemýšlet a sedli jsme si tam na trávu. Když už začalo slunce zapadat a začalo se ztmívat, tak se mi začaly klížit oči. Nenápadně jsem se ještě víc přitiskl na Jimina a položil si hlavu na jeho rameno. Pomalu jsem začal usínat ale začala mi být zima a mírně jsem se začal klepat. Jimin si toho očividně všiml, a tak mi obmotal ruku kolem pasu a přitáhla si mě ještě blíž k sobě.

Spalo se mi dobře a i mi bylo teplo, ale prostě mě někdo musel začít budit. Byl to omár u mého ucha! Blbej komár překazil hezkou chvilku a můj spánek!! Ale najednou bylo zase ticho, usoudil jsem že se musel  na mně uvelebit ten malej hazl! Jedinej důvod, který jsem usoudil za správný bylo to se nějak rychle pohnout. Pohodlně jsem se začal zase uveleovat, ale pak mi to došlo…...KDE TO VLASTNĚ SEDÍM?!

Rychle jsem zvedl hlavu a zjistil jsem, že jsem celou dobu seděl na Jiminově klíně. ,,Ježiši promiiiiiň, já jsem si to neuvědomil” začal jsem mírně panikařit a snažil jsem se slézt dolů jenže jsem uslyšel co jsem asi moc nečekal. Byl to vzdych. Jiminův vzdych. ,,Promiň to jsem nechtěl” začal jsem cítit pod sebou, s každým mým pohybem, že Jimin byl víc a víc tvrdý. Díval jsem se mu do tváře, a myslel jsem si, že se mi postaví taky. Měl lehce zakloněnou hlavu, zavřené oči a pootevřenou pusu. Chvilku jsem na něho jen se zkousnutým rtem koukal, no řekl bych spíš, že zíral. Rozhodl jsem se ho trochu poškádlit. Znovu jsem se zhoupl v pase. ,,Ahh~” vyšlo z Jimina trochu hlasitěji než předtím.

,,Hmm~ radil bych ti přestat v pravou chvíli jinak se neuhlídám” trochu jsem se pousmál, ale radši jsem se opatrně snažil slézt. Když jsem slezl tak jsem se nenápadně podíval na hodiny. Už bylo 18:28 !? bych měl jít už domů jinak dostanu ještě víc seřváno. ,,Emm…… asi bych už měl jít domů, nechci totiž dostat ještě víc seřváno, že jdu pozdě” a přímo jsem zíral do trávy ,,Ale zase tě nechci nechávat v takovémhle stavu” teď už jsem se na něj otočil a koukal se mu do očí.

,,Jo jasně půdu tě doprovodit a nic si z toho nedělej, to odezní” usmál se na mě a začal se zvedat a já s ním. Po nějaké té chvíli jsme se dostali k mému domu. ,,No tak se asi měj” ještě než jsem otevřel dveře jsem ho obejmul a dal mu motýlí pusu na rty. Už jsem stál za dveřmi a zouval si boty a šel směrem obývák. ,,Ahoj, už jsem doma” zakřičel jsem na mamku a rozeběhl jsem se k mému pokoji a tam se zamkl. Pro jistotu. Nepotřebuju, aby se mi stalo to co včera. Jen jsem si dal rychlou sprchu a zaletěl do postele a s úsměvem na tváři jsem usnul.

_______________________________________

- takžeee je tu další kapitola doufám, že se bude líbit 😸

- omlouvám se za chyby ✋🏻👀

- I PURPLE YOU 💜💜 💜💜💜