TRUST ME [JIKOOK]

🥀12.kapitola🥀

JUNGKOOK P.O.V

Ráno mě probudil hlasitý zvuk pak, ale najednou utichl tak jsem otevřel oči a uviděl to nejkrásnější co jsem kdy ráno mohl vidět. Byl to spící Jimin. Byl nádherný, klidný obličej se zavřenýma očima a mírně otevřenými rty. Měl jsem takovou chuť ty svoje přiložit na ty jeho, ale nebyl jsem si jistý jestli na to není brzy.

Pomalu jsem vstal z postele a šel do koupelny s věcmi na převlečení a s kartáčkem v ruce. Když jsem se převlékl a vyčistil zuby a ještě se učesal vyšel jsem ven z koupelny a viděl jsem, že Jimin pořád spí.

Pomalu jsem přišel k posteli a trochu jsem s ním za třásl a hned se mi na to dostala odpověď. Zaručel a otočil se ke mě zády. Tak se nahl a jemný hlasem jsem mu řekl do ucha "Jimine vztávej je čas jít do školy" na to se on otočil na záda a koukal se mi do očí.

Já jsem přestal dýchat, protože naše obličeje byli tak blízko, že se naše rty skoro dotýkaly. Po pár vteřinách jsem se od táhl a šel si vyndat mobil z nabíječky. On jen vstal a došel do koupelny s oblečením v ruce.

Když vyšel vypadal dokonale měl na sobě uplé černé džíny se zastrčeným tričkem a s páskem. Došel ke skříni z ní vytáhl dvě mikiny a jednu z nich mi podal. Já jsem na něj jen koukal a s tichým děkuju jsem si ji převzal. Byla příjemná a hlavne voněla jako Jimin což mě dohanelo k šílenství.

Jen jsem si hodil batoh na záda a společně jsme vyšli z jeho pokoje dolů, obuli jsme si boty šly směrem ke škole. Jimin od školy ne bydlel moc daleko, takže jsem za chvilku byli u školy.

Když jsme vstoupili na pozemek školy, chtěl jsem se odpojit od Jimina, ale ten mě chytl za zápěstí a táhl mě k jeho kamarádům. Když jsem k nim přišli všichni se na me otočili a dívali se na mě s obličejem ve, kterém se dalo vyčíst 'co ten tady chce'. Radši jsem se koukal do země a hrál si s prsty.

"Kluci tohle je Jungkook" řekl Jimin a já se na ně podíval. "A...ahoj" vykoktal jsem ze sebe, že mi bylo sotva rozumět. Jeden z nich se na mě usmál a podal mi ruku "Ahoj já jsem Taehyung, ale říkej mi Tae" ruku jsem přijal a přikývl "Ahoj já jsem Hoseok, ale říkej mi Hobi" usmál se na mě a a cítil, že z něj radost a pozitivní nálada jen sálá. "Ahoj já jsem Jin" taky se na mě usmál a já mu úsměv oplatil "Čau já jsem Yoongi" řekl mi zelenovlasý kluk a já jen přikývl "Ahoj já jsem Namjoon" představil se poslední a pak už jsme šli do školy, protože za chvilku zvonilo.

Když už jsem byl skoro ve své třídě tak mě někdo zatáhl za batoh na záchod a zavřel za sebou dveře. "Tak ty si myslíš, že tě někdo vždycky zachrání?!" zařval na me jeden a já na ně koukal se slzami v očích jeden ke mě přišel blíž a schodil mě na zem. Než jsem dopadl na zem tak jsem se bouchl o umyvadlo do hlavy trochu se mi zamotala, ale jinak to bylo v pohodě zatím.

Moc dobře jsem věděl co mě čeká dál, protože kvůli šikaně jsme se s mamkou přestěhovali a já přestoupil na jinou školu. Šikanovali mě i učitelé, takže to nikdo neřešil.

Chytl jsem se za to místo kam jsem se bouchl a trochu sykl, ale pak to bylo horší, přišla mi silný kopanec do břicha. V tuhle chvíli jsem nějakou hlavu neřešil a schoulil se do klubička. Každý si do mě několikrát kopl a pak všichni odešli jakoby nic. Po tváři mi steklo pár slz.

Ležel jsem tam a nemohl se pohnout kvůli té bolesti, ale potom jsem uslyšel zvonění. Pokusil jsem se zvednou, ale spadl jsem zpátky na zem. Po několika nepovedených pokusech jsem se postavil, došel jsem do třídy a omluvil jsem se, že jsem si musel ještě dojít do skříňky pro učení.

Sedl jsem si do své lavice a celý den jsem trpěl kvůli té hrozně bolesti břicha, když jsem musel jít k tabuli. Konečně poslední zvonění pomalu jsem se zvedl ze židle a odešel ven ze školy.

Uviděl jsem Jimina jak se po někom ohlíží, ale, když se setkal s mým pohledem tak šel za mnou. "Ahoj Jungkooku, ehm říkal jsem si jestli s námi nechceš jít na horkou čokoládu?" jen jsem se zamyslel nad tím, že bych šel, ale v tom jsem chytl křeč do břicha snažil jsem se dělat jakože nic a odpovědět, ale prostě jsem to vydržel.

Chytl jsem se za břicho a spadl na kolena  "Panebože co se ti stalo?!" vykřikl Jimin a já jen sikl bolestí. Po chvilce to přestalo a já se pomalu zvedl. "P..promiň, ale asi nepůjdu hrozně mě bolí břicho" řekl jsem tišeji, aby to nikdo jiný neslyšel. Najednou jsem uslyšel smích, otočil jsem se tím směrem a staly tam ti kluci co mi tohle udělali.

Kdyz si mého pohledu někam jinam všiml Jimin podíval se tím směrem taky. Když si jich všiml tak mě táhl dal od nich, aby nás neviděli. "Vyhrň si tričko" řekl najednou Jimin skenující můj obličej. Já jen rozklepanýma rukama si vytáhl tričko s mikinou nahoru.

Jimin se najednou zděsil, když viděl mé břicho. Já jsem se na něj podíval taky a uviděl jsem tam spoustu modřin jak zelených tak už i fialových. Ale Jiminova reakce mě udivila. On si s kousl ret a rukou přejel po mém břiše kde se rysovaly svaly. Když mi přejel přes modřiny sikl jsem bolestí.

"Pojď, půjdeš ke mě domů a já ti to ošetřím" najednou řekl a usmal se na mě. Já mu úsměv oplatil a šel jsem za ním.

_______________________________________

- dneska trochu delší kapitola, ale nevadí 😅

- doufám, že se bude líbit 🙃💜

- omlouvám se za chyby 🙃❤️

- I PURPLE YOU 💜💜💜💜💜💜