TRUST ME [JIKOOK]

🥀22.kapitola🥀

Ráno jsem se probudil, ale když jsem se podíval na hodiny tak jsem se zděsil. ,,8:23! sakra!” zaklel jsem si pro sebe, protože mi z nějakého důvodu nezvonil budík. Rychle jsem si vyčistil zuby, hodil na sebe nějaké oblečení a vyběhl z domu. Udýchaně jsem stál před budovou a neváhal jsem ani vteřinu vběhl do ní. Konečně jsem stál před svojí třídou ,,Nádech, výdech” a pomalu jsem zaklepal a otevřel dveře.

Když jsem vkročil do třídy všichni na mě koukali jako na zjevení. ,,Omlouvám se, z-zaspal jsem” ,,Nu dobrá, ale ať už se to neopakuje” řekla mi naše učitelka a já jen přikývl a sedl si do svojí lavice. Celou hodinu jsem nedával pozor a přemýšlel. Najednou zazvonil a já si začal připravovat na další hodinu.  

Když už nám skončila škola a já se vydal ze školy ven, někdo mi zaklepal na rameno a já se jen mírně otočil, abych se podíval kdo to je. Jak jsem si myslel byl to Jimin ,, Ahoj Jungkooku, já vím, že se mnou asi nebudeš chtít mluvit, ale kdyby náhodou tak ve 15:00 u kavárny” mírně se na mě usmál a pak odešel.

,,Ahoj už jsem domaaa!” zavolal jsem a vešel do obýváku kde se ke mně blížila mamka. ,,Ahoj Jungkookie” odpověděla mi mamka a potom mě objala. ,,Jen jsem ti chtěl říct, že dnes půjdu ven, kolem 15:00 h” jen jsem jí to oznámil a odebral se do svého pokoje. Ona jen přikývla a asi šla do kuchyně. Když jsem přišel do pokoje jen jsem se svalil na postel a přemýšlel o čem se mnou bude chtít mluvit, když je to všechno tak jasný. Jen jsem si povzdechl a zvedl se z postele.

Vydal jsem se do koupelny a tam se nějakých pár minut koukal na svůj odraz a jen si povzdechl. Začaly se mi dělat kruhy pod očima z toho jak se v noci několikrát probouzel. Z koupelny jsem odešel zpátky do pokoje a vybíral si co si vezmu na sebe. Rozhodl jsem se jen pro obyčejné džíny a mikinu. vzal jsem si mobil a vyrazil do kuchyně. Kde jsem však viděl co jsem asi vidět nechtěl.

Stál tam ten muž a moje máma a vášnivě se líbali. Když mě moje máma spatřila tak se hned od něho odtáhla a on se na mě vražedně podíval. ,,J-já, musím si odskočit” řekla moje máma a rychle někam odběhla. Ten muž se ke mně pomalu přibližoval a já před ním couval než jsem narazil zády na zeď. ,,Ty jeden spratku! ty si nedáš říct že ne!?” hned po mně začal řvát a jen na sucho polkl. ,,Věř, že teď to bude s tebou ješt-” už natahoval ruku a chtěl mě praštit, ale v tu chvilku tam přišla moje mamka. ,,-No tak si to venku uží” vřele se na mě usmál a pohladil mě po vlasech.

Mamka se na nás s úsměvem podívala a se na toho muže vystrašeně díval. Pak už jsem se vydal si obout boty a vypadl jsem pryč. Když jsem došel ke zmiňovanému místu setkání tak bylo 14:52, takže jsem tam byl o něco dřív tak jsem tam chvilku počkal než jsem uviděl přicházet Jimina. ,,Ahoj” usmál se na mě ,,A-ahoj” byl jsem trochu nervózní. ,,Já si myslel, že nepřijdeš” trochu pousmál a namířil si to ke dveřím cukrárny. Já jen cupita za ním.

Když jsme se usadili u nějakého stolu v rohu tak k nám hned přišla servírka ,,Dobrý den, co si dáte?” zeptala se nás a mi jí nadiktovali svoji objednávku a ona s úsměvem odešla. ,,N-no tak tomu co jsem chtěl……” začal najednou mluvit a tím přerušil trapné ticho ,,Jen jsem se ti chtěl omluvit za to co jsem ti řekl a, že se nebavíme mě moc mrzí, ale už jsem si uvědomil co k tobě doopravdy cítím, za těch pár dní co jsme se bavili jsem poznal jaký jsi úžasný člověk a moc mě to mrzí ale za tu dobu jsem dost o svých pocitech pochyboval, ale teď už jsem si to za těch pár dní uvědomil……………. Mám tě rád Jungkookie” , když to dořekl tak jsem měl co dělat, abych se tam nerozbrečel, ale taky jsem trochu zkameněl myslel to vážně?’ zeptal jsem se sám sebe a jen na něj koukal s nečitelným výrazem.

,,J-já nevím co na to mám říct….” řekl jsem a navázal jsem s ním oční kontakt. Když už jsem chtěl něco říct tak mě přerušila ta paní, která nám přinesla naši objednávku. Jn jsme jí poděkovali a ona s úsměvem zase odešla. ,,J-já nevím čemu mám věřit, protože si mi jednou řekl, že to takhle nechceš a teď z-zase říkáš ano….promiň Jimine” to poslední jsem si řekl spíš sám pro sebe, ale o to zaslechl. ,,Neomlouvej se Kookie, já tě chápu jen..jen nech si to projít hlavou” potom se na mě usmál a šel zaplatit naši objednávku. I když jsem mu říkal, že to zaplatím stejně mě nenechal a pořád mi říkal, že mě pozval on.

Ještě nějakou tu chvilku jsme se procházeli, ale pak už jsem se rozhodl, že už půjdu domů. ,,J-já už asi půjdu domů ,už je dost pozdě a já nechci, aby se o mě mamka bála” trochu jsem se na ně pousmál ,,Jo jasně, tak ahoj a nech si to projít hlavou” posmutněle se na mě usmál a pak už jsme se vydaly každý svou cestou.

Když jsem došel domů tak tu byl podezřelý klid. Vešel jsem do obýváku kde se svítilo, ale mamka tam nebyla, ale byl tam ten muž. Ten se najednou zvedl a došel a mnou ,,Už jsi se konečně vrátil…...musíme si ujasnit nějaká pravidla”, když to dořekl tak jsem se mírně zděsil pravidla? nikdy jsme doma neměli pravidla.

,,Za prvé oproti mě nejsi nic , za druhé budeš se ke mně chovat jako k vlastnímu pánovi a za třetí jestli to řekneš svojí matce tak si mě nepřej je ti to jasný!?” jen němě jsem přikývl a než jsem stihl odejít tak mi ještě stihl podkopnout, takže jsem se silně bouchl do hlavy, ale nijak jsem to neřešil a vstal jsem a mířil do svého pokoje vstřebat to co se dnes událo.

_______________________________________

- omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitola, ale tak trochu jsem neměla nápad a ani čas kvůli škole 😅

- omlouvám se za chyby 😘

- doufám, že se bude líbit ☺️

- I PURPLE YOUUU 💜💜💜💜💜