TRUST ME [JIKOOK]

🥀13.kapitola 🥀

Když jsme přišli domů tak jsme se zuli a vydali se do obýváku. Naštěstí u Jimina doma nikdo nebyl takže jsem si sedl na gauč a Jimin po chvilce přišel s lékárničkou a sedl si na proti mně do křesla.

"Sundej si tričko" řekl koukající se mi do očí. Já už měl svoje tváře červené jako rajče, po chvilce koukání na sebe jsem si sundal tričko a sklopil pohled. Jimin vzal do ruky nějakou mastičku a začal mi rány natírat a potom to uklidil a skenoval mě pohledem jak si oblékám tričko.

"Ehm nechceš se na něco podívat?" zeptal jsem mě, když jsme tam seděli pár minut úplně sticha. Já jen přikývl a on zapl televizi  a sedl si vedle mě.

"M..mohl bych něco k pití prosím?" zeptal jsem se a při tom jsem skenoval jeho obličej "No jasně, a ck chceš?" vydal jsem se za ním do kuchyně "Mám tu džus,limonádu, čaj,......" vyjmenoval mi nějaké nápoje "Tak třeba ten džus" řekl jsem a podíval se na něj "No máme tu jahodový, pomerančový, hruškový tak jaký chceš?" otočil se na me a navázali jsme oční kontakt "Třeba ten j..jahodový" odpověděl jsem a sklopil pohled.

Jimin vyndal dvě skleničky a nalil do nich džus, jednu podal mě. Já ji převzal a trochu usrkl a odešel si zase sednout zpátky na gauč.

Když jsme film dokoukali tak jsem se podíval na čas a bylo už půl páté trochu jsem se zděsil, protože jsem měl dva zmeškané hovory a čtyři zprávy od mamky.

Ahoj, kde jsi?

Jungkooko ber mi alespoň ten telefon!

Mám o tebe strach

No tak až budeš moct tak zavolej

Trochu rychleji jsem se zvedla s mobilem v ruce a zavolal mamce

"A...ahoj"
"Ahoj Jungkooku, proč si mi nebral mobil a neodepisova na zprávy?!"
"No šel jsem s kamarádem ven a Zapoměl jsem ti to říct, promiň"
"V pohodě, jen prosím dávej mi vědět, bála jsem se o tebe"
"Jojo neboj, za chvilku přijdu domů"
"Tak dobře, zatím papa zlatíčko~"
"Ahoj"
A s tím jsem to položil, Jimin se na mě díval jako co se stalo já nad tím jen mávl rukou a sedl si zpátky k němu a koukali jsme zase na film.

Když jsme film dokoukali řekl jsem si, že už je dost hodin a měl bych se vrátit, aby neměla máma strach.

"Ehm Jimine já už asi půjdu máma mě shání  a asi už bych měl jít, snad chápeš" na konci jsem se trochu uchechtl a on jen přikývl a usmál se.

Když jsem si zavazoval tkaničky a potom jsem se rychle zvedl tak se mi zamotala hlava a já jsem padal k zemi, ale nespadl jsem. Když jsem otevřel jsem oči tak jsem těsně u mého obličeje viděl ten Jiminův. Byli jsme tak blízko, že jsem cítil jeho dech na svém nosu.

Začal jsem se červenat a po chvilce se z něj zvedl a byl jsem červený asi až na zadku, protože už je to po druhé co se mi to stalo "A...ahoj a děkuju za to, že jsi se mnou trávil čas a že si mi pomohl" vykoktal jsem a pak se otočil a otevřel dveře a naposledy jsem se na Jimina otočil on mi jen zamával a ja za sebou zavřel.

Celou cestu jsem přemýšlel nad jednou věcí, kterou jsem chtěl strašně udělat, ale něco hluboko ve mně mi říkalo, že je to špatný nápad.

Dorazil jsem domů "Jsem doma" řekl jsem trochu hlasitěji, aby mě někdo slyšel, ale, když jsem vešel do obýváku tak jsem nikoho neviděl. Bylo mi to divné, od mámky mi nepřišla žádná zpráva ani zneskany hovor od ní nemám.

Došel jsem do obýváku a mamka spala na gauči u televize. Povzdechl jsem si a vzal ji do náruče a odnesl ji do postele, vypl jsem televizi a šel do svého pokoje.

Vzal jsem si čisté boxerky a tričko na spaní a vydal se do koupelny. Těm jsem že sebe sundal všechno oblečení a koukl se na svoje břicho a trochu si povzdechl. Vlezl jsem si do sprchy umyl jsem sebe i valsy, ususil se a zalezl do postele.

Chvilku jsem přemýšlel nad Jiminem a po pár minutách jsem usnul s hlavou myšlenek, že jsem udělal špatně a nebo dobře? Zeptal jsem se sám sebe a pomalu zavřel oči a vydal se do říše snů.

_______________________________________

- doufám, že se bude líbit 😊

- omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitola, ale neměla jsem tak trochu čas 😁

- omlouvám se za chyby 💜

- I PURPLE YOU 💜💜