Psí cesta✅

II.

"To už je zase ráno?! " povzdechla jsem si ,vypnula budík a šla se nasnídat.
"Dobré ráno Becky" ozvala se máma.
"Dobré ráno mami" odpověděla jsem a otevřela jsem kredenc ze, které jsem si podala ovesné vločky a misku. Poté jsem si šla do lednice pro mléko. Nasnídala jsem se a odešla do pokoje se připravit do školy.
Šla jsem do školy. Málem mi ujel autobus, ale naštěstí jenom málem.
Jako první hodinu máme matematiku, kterou nesnáším a absolutně jí nerozumím.
"Ahoj Becky" oslovila mě moje kamarádka Ellie.
"Ahoj Ellie" odpověděla jsem ji a oplatila jí úsměv.
"Jak se máš? " zeptala se mě Ellie a snažila se navázat se mnou konverzaci.
V konverzaci jsem dále pokračovala: "Ujde to, a ty? "
"Skvěle" odpověděla mi.
"Tak to je super" odpověděla jsem, dále jsem v konverzaci nepokračovala. Šla jsem se nachystat na hodinu. Ellie za mnou přišla s oznámením, že máme na matiku nového učitele. Doufám že bude umět učit a konečně tu matiku pochopím.
Jmenuje se Robert Wilson. Má hnědé vlasy a neoholené dlouhé vousy. Je mu asi něco málo přes 50.
Už je skoro polovina hodiny pryč a já se šíleně nudím. Hraju si s propiskou a čmárám si po ruce. Nakonec jsem ale dostala nápad na plán, co budu dělat po zbytek hodiny. Je to sice hoodně šílené, ale já to udělat prostě musím. POŘÍDÍM SI PSA ZA ZÁDY MOJÍ MÁMY! Ale tohle přece není jen tak, takže jako první jdu asi vymyslet  jméno, plemeno mám už asi určitě rozhodnuto-Westík a napíšu si seznam věcí, které štěně potřebuje a po škole to půjdu nakoupit do zverimexu.
   "Brownová vnímáte?!" oslovil mě náš nový učitel když viděl, že nedávám pozor.
"Ano" zalhala jsem. Při tom bych vlastně  měla psát zápis do sešitu ,ale kašlu na to, psát to nebudu. Stejně, jak by to mohl zjistit. Opět jsem si vzala propisku a šla vymýšlet ty jména.
"Výběru si vaše sešity třído,ať vím, na čem jste. " Oznámil učitel a postupně obcházel celou třídu. Rozbušilo se mi srdce, protože mi došlo, že v sešitě mám naposledy něco ze září a teď je květen! Naše předešlá učitelka nikdy sešity nekontrolavala. Rychle něco musím vymyslet! Nějakou výmluvu které by opravdu uvěřil. Co třeba to že jsem si sešity nechala doma nebo že jsem ho ztratila. Asi volím výmluvu číslo jedna.
"A vy Brownová, dejte mi svůj sešit." řekl mi učitel.
"Já se omlouvám, ale asi jsem si ho nechala doma" řekla jsem nejistě.
"Takže máte černý puntík Brownová a zítra ten sešit chci mít tady na stole" oznámil mi učitel a šel mi ten černý puntík zapsat. Nějakej puntík je mi celkem ukradenej.
Konečne zvoní! Matika skončila!
Zbytek vyučování utekl poměrně rychle. Konečně zaznělo to konečné zvonění a já mohla jít domů. Po cestě domů jsem se ještě stavila nakoupit v tom zverimexu. Koupila jsem:obojek, postroj,vodítko, misky, pamlsky, granule a obleček, aby štěňátku nebyla zima.
Potom jsem se s nákupem vláčela na autobusovou zastávku a čekala na autobus. Jakmile mi přijel autobus, tak jsem jela domů.
Když jsem přišla domů, tak jsem šla do pokoje skoro neslyšně a schovala jsem ty věci pro štěně. Všechno jsem zahrabala do krabice s oblečením, která leží ve skříni. Potom jsem si šla napsat úkoly. Do pokoje mi vešla máma a udiveně řekla: "Ahoj Becky ,ty už jsi tady? "
"Ahoj mami ,už jsem tady tak deset minut" zalhala jsem.
"Aha, právě že jsem tě vůbec neslyšela přicházet" řekla máma, "ale teď tě nechám být, nejdříve si napiš domácí úkoly a potom pojedeme k babičce. "
"Dobře mami" řekla jsem. K babičce se mi moc nechce. Radši bych si rozmýšlela věci ohledně štěňátka. Třeba jak to utajit před mamkou nebo jak se bude jmenovat, no prostě ta jména jsem ve škole vymyslet nestihla. Ale stejně k té babičce musím.
Dopsala jsem úkoly a jeli jsme k babičce. Celou domů jsem seděla v křesle a poslouchala to, co si mamka s babičkou povídají. Asi za dvě a půl hodiny jsme  jeli domů.
Úplně unavená jsem se šla osprchovat, vyčistit si zuby a šla jsem spát.