Psí cesta✅

XXIV

Domů jsme se bohužel vrátit nemohly. Směli jsme si jen pro ty nejnutnější věci a ty nám stejně donesla policie. My jsme musely počkat před vchodem do bytu.
Bylo to bráno jako místo činu a stále to tam bylo všude rozkradené. Vypadá to, že na nějakou dobu budeme bydlet u babičky.
Policie tam zajišťovala otisky prstů a jiné důkazy. Prý by to mělo být do dvou týdnů hotové.
Tak jsme vyrazily k babičce. K babičce to máme asi půl hodiny cesty autem. Cesta utíkala poměrně rychle.
Když jsme dorazily k babičce tak nás babička přivítala s otevřenou náručí. U ní máme dveře vždy otevřené. Je hrozně hodná. O našem příjezdu se dozvěděla teprve před necelou hodinou a už nám tam nachystala postele na spaní. Dokonce když se dozvěděla dnes o Timovi tak mu koupila pelíšek a řekla až se uzdraví tak tu může s námi všemi na chvíli taky bydlet! Měla jsem z toho opravdu radost. Babička je jediný náš příbuzný, který nám zůstal. Táta mě opustil ještě před tím než jsem se narodila a jeho jsem nikdy nepoznala. Zbytek členů z máminy rodiny umřeli většinou přirozenou smrtí či autonehodou. Je mi jich všech hrozně líto a stýská se mi. Vetšinu jsem viděla jenom párkrát.
Vyrazila jsem s batohem po schodech nahoru abych si vybalila věci. Dostala jsem svůj 'vlastní' pokoj. V tomto pokoji kdysi měla pokoj moje mamka. Byla tu jedna postel, noční stolek a jedna komoda se šuplíky. V rohu se ještě nacházela stará knihovna se starými nejrůznějšmi knihami. Začala jsem si je prohlížet. Nicméně nemám nic jiného na práci. Na knihách byla poměrně silná vrstva prachu. Hřbety knih jsem pomalu přejížděla prstem, odkrývala z nich prach a četla si jejich názvy.
Po chvíli mě zaujala jedna z knih. Jmenovala se 'Šťastný život se psem'. Vzala jsem si ji z knihovny a začala si v ní listovat. Měla pevnou vazbu v tmavé hnědé barvě. Vazbu také zdobil nápis, kde byl napsán název knihy a autor. Vazbu jsem chvíli otírala od prachu dokud jsem s výsledkem nebyla dostatečně spokojená. Potom jsem nalistovala první stránku a začala jsem číst.