Psí cesta✅

XXII

Začal se dívat do skříně. Strachy jsem nedýchala. Potom ale se v té skříni začal hrabat, začal menší krabicí, která tam byla. V ní se nacházel zlatý řetízek, který mi máma dala na moje desáté narozeniny. Slyšela jsem jak si ho vzal a schoval ho do nějaké tašky nebo co to bylo.
Potom začal rozhrabávat náš úkryt. Připravolala jsem se na útěk. Timovi stačí dát povel 'vpřed' a vystřelí kupředu. Čekala jsem na správnou chvíli.
Když nás odkryl dala jsem mu pěstí do oka a zařvala "Time, vpřed! ". Tim ani na sekundu neváhal a vyběhl a já se vydala co nejrychleji za ním. Zabouchla jsem za sebou dveře a utíkali jsme do přízemí. Slyšela jsem jak utíká za mnou. Nikdy jsem v běhu nebyla dobrá. Teď na to doplatím. Uslyšela jsem jak nabíjí pistoli. To ho trochu zpomalilo. Já s Timem jsme se vydali do kuchyně, kde jsem popadla ten největší a nejostřejší nůž, který jsem našla. Tima jsem si posadila k noze a vyčkávala jsem těsně za dveřmi, tak aby když přijde, tak abych ho mohla těmi dveřmi bouchnout.
Když přišel, tak jsem veškerou silou těmi dveřmi práskla. Povedlo se! Spadl na zem! Ale vše nemohlo být krásné na dlouho. Hned se začal zvedat. Když se zvedl tak do mě silou strčil a já spadla na zem. Začal na mě mířit pistolí. Můj věrný kamarád Tim neváhal a skočil mu ihned po ruce. Muž se lekl a stiskl spoušť. Kulka ale netrefila mě, ale Tima ano. Jeho čistě bílá srst začala pomalu červenat. Povolil stisk, spadnul na zem a začal potichu kňučet. Dostala jsem šílený vztek a zároveň jsem byla hrozně smutná. Teď nemůžu brečet! Teď rozhodně ne! Když se na chvíli podíval na svou ruku, tak jsem se nožem rozmáchla a ruku jsem mu pr0b0dla. V tu chvíli pustil pistoli a já se jí chopila. Už jsem se měla čím bránit. V okně začaly blikat modro-červená světla. Policie je tady. Muž se chtěl zvednout a tu pistoli mi vzít, ale já neváhala a začala po něm křičet: "Zůstaň tam kde jsi nebo vytřelím! " Ale on se jenom usmál a řekl mi: "Je hezké jak se snažíš, ale tu pistoli stejně natáhnout nedokážeš".
" Myslíš? " Nikdy jsem to nedělala. Viděla jsem to jen ve filmu. Ale já to zvládnu! Dala jsem do toho veškerou sílu a povedlo se!
"Zůstaň tam kde jsi nebo zmáčknu spoušť! "
"Stejně nevěřím že by jsi to udělala. Snažíš se vypadat drsně, ale ve skutečnosti se hrozně bojíš. " Řekl mi a já se hrozně naštvala.
"Jak myslíš! " Řekla jsem, zavřela jsem oči, snažila jsem se nebrečet. Vystř€lila jsem! Trefila jsem se do ruky. Potom jsem znovu natáhla, ale už tam žádné náboje nezbyly.
Potom do bytu vběhla zásahovka. V ruce měli pistole.
"Odhad zbraň! " Začal na mě jeden křičet. Zbraň jsem hned pustila na zem. Vzali si ji. Tim začal vrčet a chystal se po jednom z policistů skočit.
"Time,k noze! " Zavelela jsem a Tim se poslušně přiřadil k noze. Nedokázal chodit, tak se spíše plazil. Jeho bílá srst už dávno nebyla bílá. Stále čím dál víc červenala. Sundala jsem si mikinu a ránu jsem mu přikryla. Potom už jsem se neudržela a začala jsem brečet. Zásahovka neodvedla jen toho muže, ale odvedla i mě. Ruce jsem musela mít za zády. Jeden z nich vzal Tima a všechny nás vyvedli ven.
Venku už na nás čekala máma. Byla celá nervózní. Šlo to na ní vidět. Tim sotva dokázal zavrtěl ocasem na pozdrav. Já jsem byla předána mámě. Byl to skvělý pocit. Ale Tim na tom nevypadal zrovna dobře. Proto jsme se vydali co nejdříve na veterinu.