Psí cesta✅

XX

Uběhlo asi půl hodiny a já se rozhodla, že vyrazíme domů. Přivolala jsem si Tima z rybníku, oklepal se a odcházeli jsme směrem ke konci parku.
Na konci parku jsem Timovi dala vodítko a vyrazili jsme tím směrem, kterým jsme sem přišli.
Nasadili jsme trochu rychlejší tempo, když jsem uviděla na velkých hodinách, které visely na jednom ze starých domů, že je právě skoro dvanáct hodin. Mamce by se asi nelíbilo kdybychom přišli až v jednu.
S rychlým tempem cesta ubíhala rychleji. Na našemu sídlišti to byly už asi jen dvě uličky.
Asi za deset minut jsme se nacházeli před našim panelákem a já odemykala hlavní vchodové dveře. Potom jsme se vydali po schodech. Bydlíme ve čtvrtém patře a přestože tu máme výtah, tak já skoro pokaždé používám schody.
Když jsme přišli do našeho bytu, tak jsem klasicky uklidila Timovi vodítko a sundala mu postroj. Potom jsem šla pozdravit mamku.
"Ahoj mami, jsme doma! "
Odpověď jsem nedostala. Na stole byl jen vzkaz, kde bylo napsáno: Musím na důležitou schůzku, vrátím se asi okolo půl noci. -máma.
Jelikož jsem měla hlad tak jsem si vzala z lednice toasty se sýrem a snědla je. Potom jsem šla dát najíst Timovi. Dostal trochu granulí, které má nejraději.
Oba jsme po té procházce byli opravdu unavení a tak jsem si lehla do postele a četla jsem si povinnou četbu do školy-a ano na naší škole máme úkoly i na letní prázdniny. Celkem mě to štve, ale nic jiného mi nezbývá. Čím dříve si to přečtu, tím dříve to budu mít z krku. Tim si samozřejmě šel lehnout za mnou a začal mi olizovat nohu. Několikrát jsem ho napomenula a řekla mu, ať mě nechá, ale neposlechl. Tak jsem si nohy přikryla dekou. Potom to Tim vzal, stočil se do klubíčka a šel spát.
Takhle to pokračovalo asi hodinu. Potom jsem uslyšela kroky u nás, ve čtvrtém patře u vchodových dveří. Řekla jsem si, že to bude jenom máma, ale potom jsem si vzpomněla, že psala, že se vrátí zhruba o půl noci.
"To je divné, však na patře bydlíme sami. Ale opravdu to psala. Ale možná skončila dříve, ale že by až o tolik hodin? Nezdá se mi. " Řekla jsem si pro sebe. Tim se mezitím probudil a přitulil se ke mně.
"Zkusím mamce napsat zprávu. " Vzala jsem si mobil a napsala jsem:
-Ahoj mami, ty už jsi doma?
Po chvíli mi mamka odepsala:
-Přeci jsem ti psala do vzkazu, že teď mám důležitou schůzku a vrátím se pozdě. Jsem teď ve vzdálenějším městě. Nemůžu být doma.
Tohle mě zarazilo. Kroky stále neutichaly. Nevzdalovaly se. Ba naopak byly pořád slyšet u našich vchodových dveří.
-Ale já slyším kroky před vchodovými dveřmi. Už je to tak asi pět minut a stále se nevzdalují a ani neutichají. Jsou stále stejné.
-Becky, ale to nemůžu být já. Běž se přes to malé 'kukátko' podívat, kdo tam je.
Poslechla jsem tedy a šla jsem. Tima jsem si pro jistotu vzala s sebou. Šli jsme potichu jak jsme jen mohli. Potom jsem se tedy podívala kdo tam chodí. V ruce jsem nervózně svírala mobil.
Když jsem viděla, kdo za těmi dveřmi je a co tam dělá jsem si zacpala pusu jinak bych dokonce vykřikla. Byl tam muž oblečený celý v černém, ve jedné ruce svíral pistoli  v druhou ruce držel drát, kterým se snažil pomalu dveře odmykat. Z návalu paniky jsem popadla první židli, kterou jsem v kuchyni našla a potichu s ní podepřela kliku dveří. Potom jsem se šla s Timem zamknout do pokoje. Dveře jsem pro jistotu zabarikádovala. Hned na to jsem psala mamce:
-mami,někdo se k nám snaží dostat!
Mamka asi měla hodně práce a chvíli mi neodpovídala. Najednou jsem uslyšela bouchání do dveří. Asi se je snažil vyrazit.