Psí cesta✅

XXI

Schovala jsem se s Timem do skříně. Pokusila jsem se na nás hodit co nejvíce lehkých věci, aby nás nenašel.
Panikou jsem začala co nejvíce potichu brečet. Tim mi mezitím olizoval obličej od slz.
Ozvala se rána. Židle, která podpírala vchodové dveře spadla! Je v bytě!
V tu chvíli se mi dostala odpověď od mámy:
-Cože? A jsi v pořádku?!
-Zatím ano, ale nevím jestli na dlouho. Už vyrazil vchodové dveře...
Jeho kroky šli slyšet až na první poschodí, kde jsme se s Timem schovávali. Prosím ať nás nenajde. Prosím!
Když prohledal přízemí vydal se na schody, které pod ním skřípaly. Došla mi další zpráva od mámy.
-Kde jsi teď?
-S Timem jsme se zamkly a zabarikádovali v pokoji a zaházeli se věcmi ve skříni.
-Volala jsi policii?
-Nemůžu je v bytě a všechno by šlo slyšet!
-Tak ji zavolá já, ty hlavně zůstaň potichu a za žádnou cenu se nehýbej! Okamžitě se vracím domů.
Jeho kroky se blížily. První prohledal koupelnu. Něco si u toho mumlal, ale slova jsem rozpoznat nedokázala. Potom mi došla další zpráva od mámy.
-Policie tam bude prý do pěti minut.
-Pěti minut?! On už prohledal celé přízemí a koupelnu a teď jde do ložnice!
Slyšela jsem jak pomalu otevírá dveře do ložnice. Jelikož je ložnice malá, tak za chvíli půjde do mého pokoje...
Snažila jsem se uklidnit. Na chvíli se mi to i povedlo. Hladila jsem Tima a ten mi ruku olizoval. Normálně by mi to i možná vadilo, ale teď jsem za to byla ráda.
Kroky se blížily k mému pokoji. Chytil za kliku a zatáhl. Dveře byly zamčené, proto se neotevřely. Začal lomcovat s klikou. Po chvíli jsem slyšela jak drát skřípe o zámek dveří. Odemyká je stejně jako ty vchodové. Za chvíli je tady! Každou chvíli jsem se koukala do mobilu, abych zjistila kdy už konečně uběhne těch pět minut.
Klika povolila. Jelikož dveře byly zabarikádované, tak je neotevřel hned. Bouchal do dveří tak dlouho, než ta komoda, kterou byly dveře zabarikádované spadla. Potom vešel do pokoje. Začal chodit po pokoji a slyšela jsem jak si lehá na zem, aby se podíval pod postel. V tu chvíli mi došla zpráva.
-Nejpozději za dvacet minut jsem doma!
Zprávu jsem si jen zobrazila. Potom vyrazil ke skříni. Timovi jsem ukázalo gesto pro povel 'lehni' a lehnul si. Potom jsem ho neslyšně jako kdyby  'zalehla', ale tak abych mu neublížila a zároveň se nemohl pohnout a tak nás neprozradí. Dveře skříně se pomalu otevírali.