XXIX

23 4 0
                                    

Byla jsem v pokoji. Četla jsem si. Co jiného bych asi tak mohla dělat? Že čtení mě vytrhla mamka, když mi vešla do pokoje.
"Chtěla bys navštívit Tima? Volali mi z veteriny, že Tima můžeme navštívit a zítra by už mohl domů. " Řekla mi a usmála se.
"Samozřejmě, že chci! " Odpověděla jsem s radostí.
"Myslela jsem si že budeš souhlasit. Pojedeme asi za půl hodiny, tak se nechystej. " Řekla mi a odešla. Měla jsem hroznou radost. Hned jsem se šla nachystat.
Do deseti minut jsem byla nachystaná. Potom jsem jenom čekala na mamku. Nemohla jsem se dočkat. V té chvilce jsem si dočítala knížku.
Když jsem knížku dočetla, tak už byl čas jet. Vzala jsem s sebou Timovi nějakou malou dobrotu.
Cesta trvala asi půl hodiny. Byly jsme na místě. Hrozně se těším. Doufám, že už je na tom líp.
Když jsem ho uviděla vypadal o hrozně moc lépe. Už se dokázal postavit. Dokonce za mnou i došel a olíznul mi obličej na pozdrav. Mám z něj takovou radost.
Veterinářka nám řekla něco o jeho zdravotním stavu. Je na tom o hodně lépe. Prý ale nemůže po dobu asi půl roku dělat nějaké náročné aktivity a nesmí moc napínat svaly či cokoliv tahat. To znamená, že se na chvíli musíme rozloučit s většinou psích sportů. My to zvládneme. Jsme spolu. Spolu zvládneme všechno. Dala jsem Timovi dobrotu a chvíli jsme se hráli s hračkou, kterou jsem mu přinesla. Jenom aportoval, aby si moc nenamáhal svaly. Přestože v sobě měl prášky proti bolesti občas zakňučel bolestí, když trochu popoběhl.
Strávila jsem s Timem opravdu hodně času. Celou dobu jsme si hráli a mazlili jsme se. Potom ale byl čas jet zase zpátky k babičce. Je potřeba tam všechno nachystat, než tam Tim zítra přijde.

Psí cesta✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat