Na veterině Tima hned vzali na sál a operovali ho. Byl to akutní případ. Teď právě sedím s mamkou v čekárně a čekáme na to, jak to celé dopadne. Několik desítek minut bylo ticho než jsem se rozhodla něco říct.
"Kdyby tam Tim nebyl tu kulku bych schytala já... " Řekla jsem to poměrně potichu. Mamka mě ale dobře slyšela. Dívala se na mě smutným pohledem.
"Doufám, že se z toho dostane." Dodala jsem.
"To já taky" Začala mluvit tentokrát mamka. "Ikdyž to možná tak nevypadá, tak jsem si Tima i oblíbila. Ikdyž ho znám sotva den, tak jsem zjistila jak hodný pes to je." Šlo vidět jak je z toho smutná.
Potom jsme asi hodinu mlčky čekali na konec operace. Potom k nám přišla veterinářka.
"Dobrý den, nesu jen dobré zprávy" řekla a usmála se na nás. Pozdravili jsme ji nazpět a čekali jsme, co bude následovat.
"Timova operace proběhla bez komplikací. Kulka se zasekla ve svalu a tím pádem nepoškodila žádný z orgánů. Necháme si ho tu pár dní pro jistotu, ať víme, že bude v pořádku. " Oznámila nám a já neváhala a hned jsem se na něco musela zeptat.
"Můžeme ho vidět? " Zeptala jsem se.
"Samozřejmě, sice teď bude trochu mimo, protože je pod vlivem silných prášků. " Odpověděla mi a odvedla nás ke klecím. V jedné z nich ležel Tim. Když nás uviděl začal vrtět ocasem, co nejvíce dokázal. Prostrčila jsem ruku skrz mříže a pohladila jsem ho. Ruku mi bez váhání olízl.
U Timovy klece bych byla schopna stát hodiny. Ale už tak jsme tu s mámou strávily hodně času.
"Pojď Becky, už musíme jít. " Řekla mamka a já Tima naposledy pohladila a odešly jsme.
ČTEŠ
Psí cesta✅
RandomPříběh vypráví o 12-ti leté Becky, která si plní svůj životní sen. Bydlí s její mámou v USA ve státě Florida v malém městečku v bytě. Jejím snem je stát se psovodem a obecně trénovat psy. Ale její máma ji psa dovolit nechce. Potom, když na její mámu...
