XXV

24 5 0
                                    

"Becky, pojď na večeři! " Volala mě babička na večeři. Vůbec nevím jak dlouho jsem si četla, ale muselo to nějakých pár hodin být.
Sešla jsem schody a zamířila jsem do kuchyně. Babička jako vždy navařila jako kdyby byl nějaký svátek. Nemůžu jí to mít za zlé, ale tolik toho dělat opravdu nemusela.
"Sedni si ke stolu. Dám ti večeři. " Řekla mi babička než jsem ji vůbec stihla pozdravit. Tak jsem si tedy sedla ke stolu a čekala jsem. Mezitím jsem se s babičkou snažila navázat nějakou řeč, protože jsem ji dlouho neviděla.
"A tak babi, jak se tady vlastně máš? Hrozně dlouho jsem tě neviděla. Stýskalo se mi. "
"Ale jde to, taky se mi po tobě stýskalo. A co ty? Jak si zatím užívá prázdniny? "
"Zatím jsou to opravdu zajímavé prázdniny. Na tyhle budu vzpomínat nadosmrti. " Řekla jsem a začala jsem pomalu jíst.
Když jsem dojedla tak jsem bez váhání šla umýt nádobí. Babičku to asi překvapilo.
"Becky, ale to jsi nemusela. " Řekla vděčně.
"Ale musela, když tu teď máme na nějakou chvíli bydlet tak alespoň ti tady budu pomáhat jak to jen půjde. "
Potom jsem se opět v pokoji pustila do čtení. Měla jsem přečtené už asi čtyři dlouhé kapitoly. Tohle je snad první knížka, která mě opravdu baví.
Četla jsem opravdu dlouho. Ani jsem si skoro nevšimla, že se začíná stmívat. Všimla jsem si toho až se setmělo úplně.
Šla jsem se vysprchovat a vyčistila jsem si zuby. Potom jsem si v pokoji rozsvítila lampičku a četla jsem si dál.
Bylo pozdě večer, když mi babička přišla říct, ať už jdu spát. Přestože se mi nechtělo tak jsem zhasla lampičku a zkusila jsem usnout.

Psí cesta✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat