Psí cesta✅

XXVII

Ráno se na mě přišla podívat babička. Nebyla zrovna nadšená z toho, že si čtu a nespím.
"Becky, jakto že nespíš? " Zeptala se mě.
"Měla jsem celou noc noční můry a už jsem potom nemohla spát. " Řekla jsem popravdě. Babičce jsem nikdy nelhala. Vždycky mě pochopila, takže nebyl důvod ji něco neříct.
"Ach, Becky proč jsi nepřišla za mnou? Klidně bych ti uvařila horkou čokoládu a mohli jsme si o tom promluvit. "
"Nechtěla jsem tě tím zatěžovat, babi. Tak jsem si vzala knížku a četla jsem si. A pomohli to. "
"Tak se teď pojď alespoň nasnídat. " Řekla mi babička. Já jen přikývla a šla s ní dolů do kuchyně. Snídani jsem si nachystala sama. Babička u toho trochu protestovala, ale potom uznala, že je to marné.
Když jsem snědla snídani, umyla jsem nádobí a částečně uklidila kuchyň, tak jsem si šla opět číst. Ta knížka mě opravdu nadchla. Četla jsem si ji při každé příležitosti. Už jsem ji po jednom dni měla skoro celou přečtenou. Zbývá mi už jen třicet pět stránek. To zvládnu dneska z přehledem přečíst.
A opravdu se tak stalo. Do oběda jsem knížku přečetla. Tak jsem opět zavítala ke knihovničce a opět všechny knížky důkladně procházet s nadějí, že něco najdu. A opravdu se stalo. Tentokrát to nebylo o psech, ale byla to kniha s poničenou vazbou. Název nešel ani přečíst, ale když jsem si krátce přečetla prolog na úvod zaujalo mě to.
Bylo to o dívce, která veškerý čas trávila sama. S nikým se nebavila a reálný svět ji vůbec nebavil. Proto si vytvořila svůj vlastní. Teď to možná zní trochu dětinsky, ale vůbec to tak není. Její vymyšlený svět není krásně růžový ba naopak, je to čiré peklo. A to se dívce na tom právě líbí. Normální svět je pro ni až moc krásný a tak si vytvořila svůj vlastní, který pro ni byl ideální.
Knížka mělo skoro pět set stránek. Alespoň nebudu mít dlouhou chvíli.
Hned jsem se pustila do čtení. Četla jsem opravdu dlouho. Přečetla jsem něco přes sto stránek. Potom mi do pokoje vešla mamka oznámit, že se vrátila z práce a potom odešla do kuchyně za babičkou.
A já si dál četla.