Dnes jsem toho potřebovala stihnout hodně, takže jsem vstala opravdu brzy. S Timem jsme na brzy ráno měli naplánovanou procházku na kopec, kde bývá vždycky nádherný východ slunce.
Tak jsem neváhala vstala jsem. Převlékla jsem se, nasnídala se, vyčistila si zuby a vyrazili jsme. Timovi jsem ani postroj nenasazovala. Jdeme na opravdu malou chvíli, takže postroj nebyl potřeba. Stačil obojek.
Cesta na vrcholek kopce trvá asi necelých 10 minut, takže jsme všechno stíhali. V ulicích našeho městečka panovala klidná atmosféra. Nikde ani noha. No jo, kdo by asi vstával ve půl paté ráno. Venku bylo chladno. Slunce sice svítilo, ale mraky ho jednoduše zastínili. Avšak z toho bylo poznat, že dnes bude pořádné horko.
Po necelých 5-ti minutách jsme byli na úpatí kopce. Na vrcholek zbývá necelý kilometr. Tima jsme z vodítka pro jistotu nepustila. Když v šeru pořádně nevidím do dálky tak nebudu nic riskovat. Tima pustím až na cestě zpět.
Blížili jsme se k vrcholku kopce. Bylo to jen pár desítek metrů. Najednou na nás 'vykoukla' krásně rudožlutá obloha a oslnila nás sluneční záře.
"Až takto nádherný jsem to opravdu nečekala... " Řekla jsem a posadila jsem se do stále mokré trávy. Tráva už nebyla tak mokrá jako když jsme šli loukou směrem ke kopci, ale stále byla po nočním dešti trochu mokrá. Já jsem s mokrou trávou počítala a vzala jsem si nepromokavou bundu, na které teď sedím. Panuje tu nádherný klid. Ptáci zpívají. Luční kobylky skáčkou v trávě a já s Timem sedíme na vrcholku kopce a díváme se na oslňující východ slunce. Tak nádherné ráno jsem si ani nepředstavovala.
ČTEŠ
Psí cesta✅
RandomPříběh vypráví o 12-ti leté Becky, která si plní svůj životní sen. Bydlí s její mámou v USA ve státě Florida v malém městečku v bytě. Jejím snem je stát se psovodem a obecně trénovat psy. Ale její máma ji psa dovolit nechce. Potom, když na její mámu...
