In the shade

*9*

*Obrázek je z krásného yuri anime s názvem Citrus.*

Prohloubím polibek a položím ji na postel. Jednou rukou ji podepřu hlavu a druhou ji zajedu na prsa, které začnu jemně masírovat bradavky.

Ležím pod ní a užívám si tuhle naší společnou chvíli. Pomalu ji objímám. Ruce mi samovolně začnou jezdit po jejich zádech. Její rty chutnají sladce jsou tak dokonalé. Cítím jak mi masíruje bradavky a neubráním se tichého stenu do polibku.

Kvůli nedostatku kyslíku jsme nucené své rty  neochotně oddělit. Vydýchaváme tento intenzivní zážitek. Položím svou ruku na její tvář a přejedu ji po načervenalém líčku. "Líbilo?" Zeptám se ji šeptem. Kývne na souhlas. Já se usměju a opět spojím naše rty.

Ano. Strašně se mi to líbilo a to moc. Spojí naše rty a já ji sevřu v pevném objetí a přetočím ji pod sebe. Rozdělí naše rty. "Rychle se učíš." Poznamená s úsměvem. "To jo." Odvětím a skloním se k jejímu krku. Jestli jsou její rty tak chutné, jakou má chuť její kůže. Probleskne mi hlavou a po chvíli už znám odpověď. Její kůže je jemná a sladká. Voní jako lotusovy květ. Okamžitě si zamiluji tu příjemnou vůni a chuť její kůže.

Opravdu se učí rychle a mě se to víc než líbí. Přímo mě to vzrušuje. Zajedu ji rukou do vlasů a zakloním hlavu dozadu abych ji umožnila snadnější přístup. Zasype mi celý krk polibky a já se neubráním a tiše vzdychnu její jméno.

Zaslechnu své jméno a tak zvednu hlavu a zadívám se jí do očí. Jenže Connie se trochu nadzvedne a přitáhne si mě do polibku. Je to dlouhý a procítěný polibek.

V tom nás vyruší klepání na dveře. Posadíme se na posteli a Connie vyzve dotyčnou osobu dál.
Do pokoje vstoupí Steven. "Ahoj, holky." Pozdraví nás s úsměvem. "Ahoj." Odpovím mu neutrálním tónem. Ještě pořád nevím co si mám o něm myslet a do jaké skupiny ho mám zařadit.

Ve dveřích se objeví brácha a mě se zmocní zloba. Pozdraví nás tak mile, jak to umí jen on. "Čau." Odpovím mi rozlobeně. "Ale noták. Už se na mě nezlob. Nechtěl jsem jim to říct ale ty jsi u snídaně vypadala tak šťastně. A když o tom tak přemýšlím-" "tak nepřemýšlej." Skočím mu do řeči a překřížím ruce na prsou.

Kmitám pohledem z jednoho na druhého. "Hele můžu vědět, o co tady jde?" Zeptám se abych byla v obraze, protože nemám ani páru proč je Connie naštvaná na Stevena. "Tady tohle pako vyžvanilo mým rodičům, že se s tebou kamarádím a že jsi včera byla u nás na ošetření té boule." Zasvětí mě do problému Connie. "No a princezna se urazila, protože jsem ji pravděpodobně zkazil překvapení." Dodá Steven pobaveně. Nevěřím vlastním uším. Chvíli jen zírám na ty dva a pak vyprsknu smíchy.

Najednou se Bailey rozesměje na celé kolo. "Jo, tak tohle je docela výstižné." Poznamená Stev a já ho probodnu svým pohledem.

Pomalu se uklidním. "Pardon ale nemůžu si pomoct." Dostanu ze sebe. Nadechnu se zhluboka a vydechnu. "Tak tohle mě dostalo ale popravdě, Stevene, taky bych byla naštvaná, kdybys mi pokazil překvapení." Dodám pobaveně. "No jo babinec drží pospolu. Tak nic já se omlouvám. Příště budu držet jazyk za zuby." Řekne na svou obhajobu Steven a zvedne ruce do úrovni své hlavy. "To bys měl." Přitáká Connie už s úsměvem. "Víte co, já raději zmizím." Řekne Steven a raději tak učiní.

Brácha s úsměvem na tvaři odejde z pokoje a já stočím pohled na Bailey. "Děkuji." Poděkuji ji mile a spojím naše ruce. "Není zač." Odvětí mi a nakloní se ke mě pro polibek, který ji opětuji.
"Nějaké návrhy na dnešní odpoledne?" Zeptám se ji po polibku.

"No mám chuť si zajít na koupák. Co ty na to?" Navrhnu ji. "Skvělý nápad a mohly bychom stáhnout sebou i mého bráchu. Možná se mi povede ho tam taky utopit." Zampřemýšlí Connie na oko. "S tebou není radno se dostávat do křížku. Hned myslíš na vraždu." Dodám pobaveně. Na to se Connie zaculí. "Vražda zní drsně. Já mám na mysli takovou malou nehodu." Řekne a jedným okem na mě mrkne. "Ty jsi číslo." Pronesu pobaveně a letmo ji políbím na líčko.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*