In the shade

*8*

Vyběhnu směrem, kterým jsme přišly. No dobře, možná jsem přece jen ten náskok potřebovala. Ty sandále nejsou zrovna vhodné na běh a to nemluvím o oděvu.

Usměju se a vyrazím za ní pomalým tempem ale nakonec ji doběhnu.

Za chvíli stojíme před jejím domem a lapáme po dechu.

Opírám se rukama o kolena a sotva popadám dech. "Ty mi dáváš." Poznamenám s úsměvem.

"Haha já jsem v poho ale je to tvoje vina. Neměla si na to přistoupit." Ohradím se s úsměvem a kouknu na dveře. "Vážně tvé mámě nebude vadit, že se tam vecpu na oběd?" Zeptám se ji s obavou v hlase.

Zasměju se. "Jo bude ji to strašně vadit." Odpovím ji ironicky a s úsměvem ji pozotuji. Snad to nebere vážně. Natáhnu k ní ruku. "Tak pojď." Dodám, když ještě váhá.

Usměji se, přijmu její ruku a společně vejdeme do domu. "Mami, jsme tady." Zvolá Connie hned ve dveřích.
V předsíni se vyzujeme. Pak mě Connie vede do kuchyně, kde stojí u sporáku příjemná paní s úsměvem na rtech. Na ženu byla vysoká, blond vlasy má stažené v culíku a zelené oči, které si mě se zájmem prohlížely.

"Mami, tohle je…" "Bailey. Ráda tě poznávám." Skočí mi do řeči a natáhne k Bailey ruku na potřes. Bailey ji příjme s úsměvem. "Dobrý den." Pozdraví mámu. "Brácha žvanil." Podotknu nafoukle. "Jen trochu. Však ho znáš." Dodá její máma. "Právě, že ho znám. Jdeme si umít ruce." Oznámím a jdeme do koupelny.

Connie mi přestaví mi mámu a pak míříme do koupelny. "Tvoje máma je fajn." Řeknu a podívám se na ni. Pořád vypadá naštvaně. "Ale noták, Connie," začnu a chytnu ji za ramena. Otočím ji na sebe. "snad si kvůli takové prkotině nebudeš kazit celý den." Dořeknu větu.

Má pravdu. Kvůli bráchovi si nebudu kazit tento úžasný den. Den, na který nezapomenu do konce svého života. Usměju se a obejmu ji kolem krku. Objetí mi opětuje a obejme mě kolem pasu. Jsem ráda, že nás osud dal dohromady.
Po chvilce objímání se trochu odtáhnu. "Máš pravdu."

U stolu sedí Connieny rodiče a Steven, kterého málem Connie vraždí pohledem. Její mamka šla nabrat jídlo. Sedím vedle ni a všimnu si toho vražedného pohledu. V klíně má ruce sepnuté v pěst. Položím svou dlaň na její pěstičku a palcem ji přejedu po hřbetu ruky, stočí pohled hned na mě a věnuje mi děkovný úsměv.

Povolím pěst a vezmu její ruku do své dlaně. Propletu naše prsty. "Bailey, co hlava." Optá se Stev. "Jo je to dobrý. Děkuji." Odpoví Bailey ale nepouští mě. "Prý jsi tam měla velkou bouli." Poznamená táta. "To měla a nebýt Connie a Stevena tak ji tam mám ještě dnes." Řekne Bailey.

Její máma postaví talíře s jídlem před nás a pak se k nám skloní a řekne tiše: "Před námi se nemusíte stydět, holky." A jde pro další porce. Nejdříve jsem nechápala proč to vůbec vlastně říká ale pak mi spadne pohled na naše spojené ruce. Podívám se na Connie. Mile se na mě usměje.

Máma nás překvapí ze zadu. Ani si ji nevšimnu. "Před námi se nemusíte stydět, holky." Řekne máma a já si až teď uvědomila, že nevím na čem jsem u Bailey. Zachytím její pohled a mile se na ni usměju.

Po obědě jsem ji ukázala celý dům a nakonec si zalezeme do mého pokoje, kde se automaticky vyvalím na postel jako vyvržený vorvaň.

Po prohlídce domu si zalezeme do jejího pokoje, kde si okamžitě lehne na postel. Sednu si na kraj postele a sleduji Connie. Váhám jestli se ji mám zeptat na to co mi celý oběd svrbí na jazyku nebo mám čekat. Nakonec mě přemůže zvědavost. "Connie a jak to teď mezi námi bude." Zeptám se tichým hlasem odvrátím pohled, protože se cítím trapně.

Vyšvihnu se do tureckého sedu. "To záleží na tom jak to cítíš ty." Odpovím ji.

Znaveně si lehnu na postel. "Vždyť já ani pořádně nevím co cítím. V tomhle směru jsem nezkušená." Prozradím a kouknu na ní. Vypadá smutně. "Ale s tebou chci být, Connie." Řeknu rychle.

Pousměju se. "A já s tebou, Bailey. Ve vztahu se nekladou meze. Pokud se ti něco nelíbí na tom druhém, tak to musí říct a tak samo i naopak." Vysvětlím ji.

Sednu si naproti ni. "Takže jsme oficiálně ve vztahu?" Zeptám se ji. "Ano." Odpoví mi a usměje se. Usměju se nazpět a spojím naše rty v jeden. 

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*